|
Černý a bílý dle Tebe tento svět?
Pak na nose máš růžové brýle.
Denně cítím v nohách zemi se chvět,
pod tíhou duhy nabírajíc na síle.
Nic není bílé a nic není černé,
život se v nachovou šeď slévá.
Vzpomínka na snědou pleť Tvé věrné,
jež si mě ovila jak strom zelená réva.
Ta vzpomínka rudě u srdce hřeje
a smilnost ohnivě v hlavě pálí.
Nezlob se na osud, on vše dobré Ti přeje,
však proti citům jsme páni malí.
Ač na modré nebe z okna se díváš,
černý svět se muži na mostě jeví.
Třeba i Ty temné myšlenky míváš,
však o něm vyjde článek v zítřejším revue.
A až ho budeš zítra u kávy číst,
tiše si oddychneš... jen tak, pro sebe.
A najednou pocítíš, co ti chci vlastně říct:
"Je sladké žít!!"... toť vzkaz pro Tebe.
|