|
Chci být bílým ptákem. Vznešenost sama, ten koráb plaví se uprostřed vod.
Labuť.
* * *
Je krásná a nemusí se šminkovat a peří nezšedne a nevypadne.
Labuť.
* * *
Klouže po hladině, jen tu a tam se potopí. Její krk. Zobatý majestát. Pak až se vynoří.
A polkne sousto.
Labuť.
* * *
Lidé je milují. A neházejí po nich kameny. Krmí je. Já nic nemám.
Pod vodu, spanilá. Celým krkem. A ven. Slunce se odráží od tiché hladiny.
Polyká.
Labuť.
* * *
Šum řeky. Naposled unikne vlnkám. Krk královny. Odcházím. Za hlasy města. Tolik jí závidím. Její svobodu a dokonalost.
Pryč.
Labuť.
* * *
Potápí se, s chutí roste hlad. Tu připlovají další. Vznešené koráby. Hladové ponorky. Rodinky škunerů. Malá čluňátka.
Mizí pod vodou na témže místě.
Horliví.
Do rozmašírovaného feťáka pod jezem klovají desítky zobanů.
Labutě.
|