Naše růžová budoucnost
Asi každý v životě zažil úspěch i zklamání, radost i smutek. Jednou z těch radostí je slyšet anebo sám říkat: "Mám tě rád.." Už když se narodíme, slyšíme ta krásná slova, kterými rodiče dětem mažou med kolem úst, aby neviděli pravdu. Aby si užívali svůj bezstarostný dětský život a důvěřovali těm, kteří je MAJÍ RÁDI. Představme si nyní malou, tak osmiletou holčičku, která byla od malička vychovávána v lásce, důvěře k druhým a nikdy nepoznala tvrdou realitu doby. Hraje si venku na pískovišti, přistoupí k ní starší muž, dá jí čokoládu a řekne: "Mám tě rád.." Takového děti dospívají a seznamují se s hořkostmi a těžkostmi života. Poznávají spoustu nových lidí a začínají si udržovat odstup. Čas plyne a nedávno malá holčička oslavila čtyřicáté narozeniny. S muži navždy skončila, je nezaměstnaná, v chudém bytě žije jen se svým mazlíčkem - jezevčíkem Tonym. V tomto stádiu se většinou nudí ve svém holobytě, protože se bojí lidí. Tony je její jedinou oporou, která ji drží v tomto zkaženém světě. Den co den se před jejíma očima odehrávají pouliční rvačky. Každý večer, než jde spát, špitne: "Tony, mám tě ráda.." Šedesát let na krku. Veškeré úspory jsou pryč. Neteče teplá voda, v zimě se netopí. Nejsou peníze - není co jíst.. S krabičkou zápalek a rozštípanými dveřmi sedí babka u táboráku uprostřed pokoje a pomalu otáčí svého jezevčíka. Při vydatné večeři si libuje: "Mám tě ráda.." Nakonec stejně umře hlady a ani pes neštěkne.
Nikdo ji nezná, nikdo se o ní nezajímá. Svět se mění a my s ním - k horšímu a horšímu.. Malé děti se vraždí ve školách,
všude samé násilí a lehké dívky.. Jo, lidi sou svině.. ;) Moc Vás prosím o komentáře, ať vím na čem jsem ;) Předem děkuji |