|
Viděl jsem let ptáka
A nádherný se mi zdál.
Sic jen ohavně krákal,
Jeho volnosti já se smál.
Stoupal do výšin a padal z nich,
Svobodně si letěl.
Nečinil tím žádný hřích,
že krásně létat věděl.
Já jen seděl a pozoroval,
Ten pohyb jeho dokonalý
A pro vás tu jen zaznamenal,
Ten pocit svůj neskonalý.
A při pohledu naň,
Já cítil se tak volný.
Natáhl jsem dlaň
Stál tiše jak sloup solný.
Stál a dýchal zlehka
tichem chtěl jej přivolat
a ta chvíle zdála se tak křehká,
že nelze se jí vyrovnat.
A havran slétal níž a níž,
Až dosedl ke mně zcela.
Cítil jsem se světu blíž,
Nesvírala mě má cela.
Tu promluvil ten černý pták,
„Proč jsi tu člověče zavřený?“
tu já před ním začal lkát,
stěžovat na život zmařený.
My lidé jsme ve svých vězeních,
Zamčeni na celý život omezený.
A překrásný let v oblacích,
Je nám zapovězený.
Havran pokrčil rameny a odletěl…
|