|
KOUZLÍM
Kouzlím nový věk, svůj vlastní svět,
z cárů dne a noci, útržků dnů minulých,
zákony a desatero do hradního příkopu zahoď,
pokud dobrý srdce máš prosím jen pojď.
Moudrost věků do dnešních dnů,
staletí v jedinou knihu zakletá,
nepoznáš realitu od krásnejch snů,
duše nad vrcholky horskejch štítů vzlétá.
Vidím jsi z toho zmatená,
nikdo žádný chyby nemá,
nikdo žádný chyby nehledá,
nový svět nebo pouhá spleť iluzí.
Vím je to země vysněná,
ostrov uprostřed města zla,
bílej plamen obklopen černou tmou,
jen vejdi a dveře za sebou zavři, ať sem nemůžou.
Dotkni se nebe a nic neříkej,
šumění večernímu vánku naslouchej,
jak ti je, ze sna povídej,
iluze, né to neříkej.
Kouzlím svůj vlastní svět,
píšu příběhy z vesmírnejch vůní,
sbírám koření z kosmickejch plání,
hledej, vede tam nespočet cest.
|