Fénixcon 2004 III, aneb část závěrečná

Fénixcon 2004 III, aneb část závěrečná

Vlastimír Talaš dočetl a nechal se vystřídat Jurajem Červenákem. Věřili byste, že český loutkový film šedesátých let má na svém kontě bojovou scénu, plně srovnatelnou s Trójou? Že i festovní středověký hrad se dá celkem v pohodě rozmlátit mečem? Jo – doufám za všechny zúčastněné, že je pan Červenák nadšen naší diskusí pod svým článkem o Harry Potterovi. Pravda, tématem většiny příspěvků je „Dost bylo Pottera“, ale to mu jistě nevadí, když ona diskuse se pomalu stává největší v diskusním kotli Pevnosti. Máte-li rovněž pocit, že někteří jiní čarodějové – třeba Rumburak nebo Saxana – v poslední době v tisku zrovna moc prostoru nedostali a chcete je podpořit, jste tam stále vítáni.

Ve tři hodiny v malém sále začalo předávání cen literární soutěže Ikaros. Po něm měla následovat obdobná akce Pevnosti, leč buď jsem ji zazdila, nebo byla tak krátká, že se s něčím překrývala /překrývající se dva nebo tři dobré programy byly každou chvíli/. Je to škoda, protože jsem se těšila, že konečně na vlastní oči uvidím, koho jsme to v září virtuálně naštvali /:-)))/ a komu se mé povídky stále ještě nelíbí natolik, aby mi aspoň odpověděl, že je nechce. /To nic, musela jsem si rýpnout :-))/. Jinak rozdíl mezi redaktory Ikarie a Pevnosti je zejména ten, že ti první mají ve svém časáku fotografie, podle kterých je okamžitě poznáte, u druhých musíte chvilku pátrat. Redaktory Ikarie navíc odlišíte od anonymního davu i podle permanentního obležení hloučkem mladičkých fanynek.

Poté byla Jana Rečková tak hodná, že mě pozvala opět do workshopácké místnosti. /Totiž ona byla hodná pořád, což oceňuju jako člověk, který přišel poprvé v životě na CON a nikoho tam neznal - dík./
Začal workshop naživo. Autor – Petr Kmoch, který se hrdinsky obětoval a dal k hodnocení a hlavně k následnému kritizování a rýpání své dvě povídky, byl vyzván, aby usedl doprostřed – opatření sloužící zejména k tomu, aby mu byl znemožněn případný útěk. Mě připadlo, že by nebylo čemu se divit, nicméně dotyčný měl zřejmě s něčím takovým už zkušenosti a navíc vlastní nejspíš záviděníhodně odolnou nervovou soustavou. Totiž abyste rozuměli: přihlásíte-li se do workshopu, počítejte s tím, že do vašeho skvělého, perfektně propracovaného a k dokonalosti vypilovaného dílka se s nadšením a chutí pustí větší množství lidiček, kteří ho rozcupují na maličké kousíčky a zase složí dohromady, a to určitě do lepšího celku než byl ten původní. :-)
Trochu mě udivilo, že přítomní všichni /!/ ovládají ony protivné pravopisné poučky, které jsem vytrousila z hlavy někdy během svých středoškolských studií. Například se jim nezdál můj názor, že čárky mezi větama se dělají tam, kde klesám hlasem. Čtenáři fantasy prý neslabikují nahlas. No nic, budu ty čárky dělat odhadem. Po workshopu jsme se s některými přítomnými přesunuli znovu načerpat síly ztracené v boji s větným rozborem. Jako nejvhodnější k tomuto se ukázal být program Conan ve středozemí.

Pak už jen tombola – a všude spousty záhadných zelených hádků.... a varování, abychom se jich nepřejídali, anžto velké množství hádků údajně škodí lidskému, skřetímu, barbarskému /tomu zejména v kombinaci s vypitým alkoholem/ a jinému organismu.

Jo – málem bych zapomněla na ochutnávku Glum vodky a Glumovice – kluci, co do toho dáváte? :-)

A ještě jednou dík za Fénixy!

Petra