Horory ráje II

Z mrtvých vstalí Je tomu už již pěkná řádka let, co i v této vesnici pohřbili mrtvé okupanty – Němce. Když hodili do temné díry posledního, zafičel vítr a z čistého nebe vyšlehly dva blesky a zabili dva muže, kteří mrtvé do hrobu tak nečistě házeli. Od té doby se v této vesničce začali dít prach podivné věci. V noci vítr úpěnlivě fičel a z čistého nebe šlehaly noc co noc blesky. Povídalo se, že za těchto nocí vystupují Němci z hrobů. Matky už ani nepouštěly děti ven. Rada vesnice se scházela od rána do večera, ale Němcům nehodlala učinit řádný pohřeb. Jeden Mladý hoch se rozzlobil a řekl, že tomu udělá přítrž, vzal sekeru a vyrazil do noci. Vítr skučel, jinak se však nic nepohnulo, ani strom se neohnul, ani lísteček nespadl z už tak prázdných stromů. Vládík, tak se mládenec jmenoval, šel dál. Odvahu měl, silný byl taky dost avšak, co mu je platná síla v boji se záhrobím. Usedl na pařez a udělal kolem sebe svěcenou křídou kruh, jak mu to poradil pan farář. Na kostelní věži odbíjela půlnoc. „Dobrý večer“, zazněl z nenanáhla skřípavý hlas, až Vládík nadskočil. Vedle něj z čista jasna seděl špinavý, avšak bledý muž na sobě měl otrhanou a ošuntělou SSáckou uniformu a v ní vězela černá díra po kůlce. „Co myslíš, že tu najdeš?“, ozval se voják znovu. „Klid pro svou vesnici“, vyhrkl Vláďa a i když si dával záležet, hlas mu maličko přeskočil. Voják se ušklíbl a pravil:,, Tak ať nám vypraví řádný pohřeb, nebo ho vystroj sám“, navrhl voják a ukázal na lopatu. Už, už chtěl Vladislav vykročit z kruhu a šáhnout po lopatě. Zarazil se právě včas a znovu usedl na pařez. Voják se znovu ušklíbl a lopata zmizela. Za to se tu objevil šik asi deseti dalších vojáků a svými samopaly mířili přímo na Vláďu, Vláďík by okamžitě utekl, ale věděl, že pokud opustí kruh, bude zle. Vojáci vypálili naprázdno kulky jako by se odrazily od neviditelné stěny, kterou kruh tvoři. Jedna z nich zasáhla jednoho z vojáků. Padl, aby za chvíli vstal, ale byl to horší pohled místo vojáka tu stála jeho kostra, ve které se pohybovaly plíce a pumpovalo srdce. Byly vidět všechny vnitřnosti. Voják se rozeběhl přímo proti Vladislavovi, vyskočil proletěl kruhem a sesypal se na zem, jako nicotná hromádka popela. Vladislav to již nevydržel a se sekyrou se rozeběhl proti vojákům, padlo několik výstřelů a pak nastalo ticho vítr utichl blesky přestali šlehat a rozhostilo se jitro. Lidé jdoucí na mši našli mladíka v příkopu v trní mrtvého, roztrhaného na kusy, tak draze zaplatil za klid ve vesnici.