|
Za zády mistr popravčí,
před tebou plný hlediště,
a hlava se Ti zatočí,
když padá dolů z jeviště.
V divadle padlých andělů,
na mučidlech sladce spí,
za zrcadlem hříchů,
tvář touhy bláznivý.
Nevíš, snad se rozbrečí,
na schodech do podsvětí,
doufáš, že se aspoň rozbrečí,
až půjdeš o patro níž.
Měli Tě rádi? Možná, snad.
Zavřeli brány, nezůstal chlad?
Okna zavřeli, snad měli strach.
Časy věčný a na botách prach.
|