Osud, dar, či prokletí...?

Každý z nás dřív či později,
vzpomene tuto naději...

Že v strašném čase zatemnění,
nečeká Eldar zatracení.
Že za vrcholky Modrých hor,
je Velké Moře – a Valinor.

V té zemi Světla můžem žít,
než přijde čas ji opustit
o Soudném dni,
kdy zazní tichem naše píseň,
jež rozežene zlobu, tíseň,
Zvony rozezní.


Kolem nás plynou staletí,
je to snad dar, či prokletí...?

Že nám je dáno věčně žít,
a přitom nikdy nespatřit,
co jenom lidé poznat smějí -
- kam jejich duše odcházejí.

Snad někde v dáli čekají,
a pak se s námi setkají
o Soudném dni,
kdy zazní tichem naše píseň,
jež rozežene zlobu, tíseň.
Zvony už zní.