Beze svědků

Za neúčasti svědků tudy projdeme
nespatřeni zrakem tupých,
s touhou marného sblížení,
pod ostrým světlem nářků pláčeme.

V obětí skleslí na prahu stínu,
v dlouhým večeru čekáme den.
Vrženi oknem na čistou špínu,
krásná proměna souznění v sen.

Skloníš hlavu ke kolenům,
při šeptání něžnejch slibů.
Zavřeš oči a vnímáš noc,
v koutě a chtěla jsi víc.

Do našich duší,
hloubky hledíme.
Do našich uší,
potom slovo dáme.

K zemi stočenými,
chromými, kostnatými prsty,
pár sáhů půdy rozoráme,
a ulehneme do podzimního listí,
unaveni věčným strachem ze spatření.