|
Svítá
Potácím se ulicí,
vrávoravým krokem,
i lampy do tmy svítící
už zhasly, jenom z oken
paprsky sem tam na chodník
mlhavým světlem září,
všichni kolemjdoucí kysele se tváří,
vrátný brzičko v práci je vítá,
já usmívám se v opojení,
když v ulicích svítá…
Strádám v chladné věznici
snad už osmým rokem,
v jedné malé světnici,
kde mříže trčí z oken,
jsem vrahem bez soucitu,
na oběť nevzpomínám,
na svět tam kdesi venku pomalu zapomínám…
Pod víčky půlnoc,
na stole budík tiká,
a venku právě svítá…
Už překračuju hranici,
kdesi za životem,
už neblikají plamínky,
už je mi jedno kdo jsem,
co měla jsem ráda skončilo,
zmizelo snad za rohem,
dozrál mi život jak víno,
a teď mu dávám sbohem.
Jeden život končí,
další už mě vítá,
loučím se,
a za obzorem svítá…
|