Lidé

chvíli jsme tam spolu stáli,
o životě tiše rozmlouvali,
o tom jak svět se točí a
jestli jsou lidé lepší

došli jsme až sem,
na samou hranu světa,
zvítězili nad časem,
čí je to cílová meta?

poznali snad vše,
co nabízela nám rajská zahrada,
znesvětili mše a
dívali se na hada

však šli jsme s vírou,
cílem a čistou myšlenkou,
jsme my, k čemu svádět boha,
není bůh, je naše svoboda

není to ostuda,
nemusíš se stydět,
za co proboha,
stačí jen vidět

k čemu kostely a zlatý chrámy,
nevěř všemu, jsou to hloupý fámy,
do duší lidí nahlížej,
protože v nich je ukrytý zlato

chvíli jsem tam s ním stál,
tiše o věcech všedních povídal,
usmíval se a já naslouchal,
já vše poznal, tak chtěl jsem jít
a přítel čas řekl zůstaň