Den v kouzelném kraji a jak to pokračovalo

Otevřeným oknem pronikaly do pokoje sluneční paprsky. Některé dopadaly na Damienovu kůži a to Damiena lechtalo. Čím slunce stoupalo výš, tím dopadalo na jeho kůži víc paprsků a tím rychleji se lechtání měnilo v nesnesitelné pálení. A takový nápor horka už Damien nevydržel. Přestal se převalovat a rázně vstal. Dal si osvěžující studenou sprchu a oholil se. Uvařil si hrnek kávy. Sotva co ho vypil, oblékl se do své kožené soupravy na motorku, vzal do ruky helmu a zabouchl za sebou dveře svého bytu. Seběhl schody starého domu a v momentě nasedl na svou novou motorku a vyjel na pojížďku. Po dlouhé zimě zase nastalo jaro. Slunce pálilo. Svahy se zelenaly. Pole zlátla. Koruny stromů se barvily odstíny veselých jarních barev. Jel hodiny, než dojel na místo, kde by chtěl zastavit. Zelená voňavá louka plná barevného kvítí lákala k odpočinku. Než se rozhodl usadit do měkké trávy, rozhlédl se kolem dokola. Jeho zrak spočinul na třpytivé hladině zdejšího rybníka. Obrostlého rákosím a travinami. Damiena překvapila průzračně čistá voda, která voněla svěžestí. Ponořil do ní ruce a nabral vody do dlaní. Osvěžil si obličej. Nabral vody do dlaní znova a znova, až zchladil všechny části svého rozpáleného těla. Poté zmožen cestou konečně ulehl do měkké trávy. Pohodlně se natáhl, aby si jeho tělo odpočinulo. Za nedlouho souznělo jeho pravidelné oddechování se zvukem jemného vánku vanoucího od vody… „Sestřičko, sestřičko, no tak už pojď! Netrhej to kvítí teď. Později bude času dost. Pojď a svlaž své tělo s námi. Voda je příjemná. Tak už pojď. Shoď šaty a poběž za námi.“ Lákaly dvě sestry tu nejmladší. První na zem shodila šaty nejstarší ze sester. Valície, dívka s rovnými havraními vlasy délky po lopatky, upustila černou hromádku. Vedle černé ležela bílá hromádka prostřední sestry. Cythie, dívka s blonďatými krátce střiženým vlasy. A poslední červenou hromádku vytvořila nejmladší sestra. Kalla, pihatá dívka s zrzavými kudrnatými vlasy délky po ramena. Krok za krokem postupovala rozvážně k rybníku nejstarší ze sester, Valície. Smočila ve vodě nejprve levou nohu. Když tu kapky vody na její noze zasyčely a ve vteřině se vypařily. Leknutím dívka ihned od vody uskočila. Valície pobídla prostřední sestru, Cythii, aby také smočila své nohy ve vodě. Avšak ani ji nečekal lepší konec než Valícii. Smočila také svou levou nohu a čekala. Ve vteřině kapky vody na její noze zmrzly. I ona leknutím uskočila od vody. Na řadu tedy přišla poslední ze sester, nejmladší Kalla. Ponořila do vody levou nohu. Vyčkala pár minut a poté ponořila i druhou nohu. Překvapená dívka opatrně kráčela příjemně chladivou vodou. Po chvíli pominul strach a dívka radostí ve vodě skákala a laskala se s ní. Kouzelnou krajinou se v té chvíli nesl zvonivý smích plný radosti. A její sestry, ač zničené a smutné, jí štěstí ze srdce přály. Neboť dnes poprvé mohla Kalla ve vodě dovádět, co jí síly stačily. Do dnešního se totiž její kůže po styku s touto vodou změnila z přirozené meruňkové na odpudivou šedou… Z ničeho nic se přihnal silný vítr. A hnal jasně modrou oblohu tmavé obrovské mraky. Sestry neváhaly ani minutu a daly se na útěk. Schovaly se ve vykotlaném kmenu starého stromu. Tohle místo si našly už jako malé, když si tu u rybníka hrávaly. Na všechny sestry padla únava. A tak jedna po druhé upadla do tvrdého spánku. Ani jedna nemyslela na to, že u rybníka zapomněly svoje šaty. A že kdyby bez nich došly domů, dostaly by pořádně vynadáno. Ale to je v tu chvíli netížilo. Každá z nich se totiž právě oddávala tomu svému snu… Pronikavý ptačí cvrkot probudil Damiena okamžitě. Podrážděný vstal a šel se omýt vodou z rybníku. Nejprve si dlaněmi omyl obličej a pak se z nich i napil. Chladivé osvěžení mu zase dodalo energii. Ale pocitu hladu se nezbavil. Neměl náladu hledat zdejší hospodu. Tak se rozhodl vrátit se domů. Cestou od rybníku k motorce zakopl o tři hromádky ležící na zemi. Rozhlédl se okolo, ale nikde nikoho nespatřil. Tak všechny tři hromádky sbalil do batohu. Domů se vracel stejnou cestou. A opět se kochal pohledem na tento čistý a barvami zářící kraj, na který bude vždy rád vzpomínat… Byl už večer, když zaparkoval na svém oblíbeném místě před domem. Hodil si batoh na záda a vyběhl staré rozbité schody k bytu. Odemkl dveře. Vešel dovnitř. Zabouchl dveře od svého bytu. A šel si napustit vanu horkou vodou. Po koupeli si ohřál těstoviny s omáčkou a k tomu si otevřel láhev červeného vína. Teď když už se cítil odpočatý, rozhodl se prohlédnout nalezené hromádky. Sáhl do batohu a vytáhl tu nejvrchnější. Černou. Jakmile ji rozbalil, zjistil, že jsou to dívčí černé šaty. Najednou se před ním zjevila Valície. Damien na ni nechápavě zíral. Ona byla také překvapená, ale nedávala to znát. Upřeně na sebe koukali. Avšak netrvalo to dlouho a vášnivě si povídali u láhve červeného vína. Valícia, smyslná dívka s rovnými havraními vlasy po lopatky. Takové muž těžko odolá. A tak té noci Damien ochutnal rtů vášnivého ohně… Druhého dne probudil se Damien těsně po poledni. Protáhl se a dál ještě ležel na posteli, aby si mohl dlaněmi přejíždět místa, na kterých včera cítil rty oné dívky, která kdovíkdy beze stopy zmizela. Teplou dlaň pokládal na svůj mužný krk… „Au,“vykřikl bolestí. Přejížděl tělo dlaněmi dál. Svou hruď, břicho, stehna, hýždě, lýtka, ... všechna místa, kde měl být hustý porost mužského ochlupení, ale dnes jen ohořelé zbytky. Zděšením vyskočil z postele a šel se podívat do zrcadla. A uznal, že to dopadlo mnohem hůř, než se domníval. Dal si vlažnou sprchu, pořádného panáka a zalezl opět do postele. Aby se z toho zlého snu vyspal… Byla už tma, když se toho dne znovu probudil. Chtěl se ujistit, že zlý sen toho dne je nenávratně pryč. A tak se opět prohlédl v zrcadle. Jeho chlupy byly dlouhé tak, jak mají být a zarudlá místa pokožky zmizela. Radostně naladěný si uvařil jednu ze svých instatních polévek. A ještě horkou ji vypil. Pak se rozhodl prohlédnout další z hromádek. Tentokrát z batohu vylovil bílou hromádku. Rozbalil bílé šaty a ve vteřině se před ním zjevila Cythie. Dívka sportovní postavy se světlými blond vlasy střiženými nakrátko. Po delší chvíli Damien pocítil s dívkou souznění. I dnešní noci ochutnal dívčích rtů. Tentokráté vzrušivě chladivých… Dalšího dne probudil se těsně po poledni. Protáhl se a dál ležel na posteli, aby si mohl dlaněmi přejíždět místa, na kterých včera cítil rty oné dívky, která kdovíkdy beze stopy zmizela. Teplou dlaň pokládal na své plné rty… „Au,“ vykřikl bolestí. Přejížděl tělo dlaněmi dál. Svůj nos, své uši, prsty na rukou i na nohou ,… Stačil jen letmý dotek na jednom z těchto míst a celým tělem se šířila palčivá bolest. Zděšením vyskočil z postele a šel se podívat do zrcadla. A uznal, že to dopadlo mnohem hůř, než se domníval. Dal si vlažnou sprchu, pořádného panáka a zalezl opět do postele. Aby se z toho dalšího zlého snu vyspal… Byla už tma, když se toho dne znovu probudil. S Chtěl se ujistit, že zlý sen toho dne je nenávratně pryč. A tak se opět prohlédl v zrcadle. Na jeho těle nebylo památky na omrzliny ani bolest způsobena jen letmým dotykem byla ta tam. Vesele naladěný si telefonicky objednal pizzu s dovážkou do domu. A tak měl dost času prozkoumat poslední hromádku. Červenou. Rozbalil červené šaty. A v momentě se před ním zjevila Kalla. Pihatá dívka křehké postavy se zrzavými kudrnatými vlasy po ramena. Damiena to však nepřekvapilo. Nejspíš si na podivná zjevení cizích dívek u něj v bytě už zvykl. Zašel do kuchyně a vzal tam jednu láhev nejsilnějšího alkoholu, co doma našel. A s úsměvem nalil Kalle plnou sklenici. V tu samou chvíli se pokojem rozezněl hlasitý zvonek. Damien předpokládal, že je to poslíček s pizzou. Ale to se zmýlil. Když otevřel dveře, spatřil Valícii a Cythii. Pocítil strach a stud. Nebyl totiž hloupý a došlo mu, že tyto tři dívky jsou vlastně tři sestry. Myslel si, že starší sestry si jdou pro Kallu, aby jí neublížil, a ještě že se mu jdou pomstít za to, co provedl jim oběma. Ale to se zmýlil podruhé. Sestry se jen šly optat, jak to s jejich sestrou pokračuje a zda je povolná. Tak z toho Damien málem omdlel. Takový důvod jejich návštěvy neodhadoval ani omylem. Než se s nimi rozloučil, daly mu do rukou jeho objednanou pizzu. Aby se pořádně najedl a měl pak dost energie na vynikající výkon. Zabouchl za Valícii a Cythií dveře a s úsměvem na tváři a písní na jazyku vesele kráčel do pokoje za Kallou. Ta už ležela na posteli značně posilněná alkoholem. O to to měl Damien lehčí. A tak této noci ochutnal opět dívčích rtů. Tentokráté však nechutně páchnoucích alkoholem… Dalšího dne probudil se těsně po poledni. Protáhl se a v momentě vyskočil z postele. To se mu vybavil jediný miniaturní moment včerejší noci. Tak si musel jít ulevit. Toho dne už svůj obličej od záchodové mísy neodlepil… Za měsíc se Damien v práci seznámil s krásnou brunetou Annou. O rok později porodila mu Anna syna Damiena mladšího, který nikdy nezapře vlastnosti po otci ani jeho podobu… Do roka od návštěvy u Damiena porodila každá ze sester jednu dceru. Každá té své darovala i své jméno... Po dvaceti letech od Onoho dne otevřeným oknem pronikaly do pokoje sluneční paprsky. Některé dopadaly na Damienovu kůži a to Damiena mladšího lechtalo. Čím slunce stoupalo výš, tím dopadalo na jeho kůži víc paprsků a tím rychleji se lechtání měnilo v nesnesitelné pálení. A takový nápor horka už Damien mladší nevydržel. Přestal se převalovat a rázně vstal. Dal si osvěžující studenou sprchu a oholil se. Uvařil si hrnek kávy. Sotva co ho vypil, oblékl se do své kožené soupravy na motorku, vzal do ruky helmu a zabouchl za sebou dveře svého bytu. Seběhl schody starého domu a v momentě nasedl na svou novou motorku a vyjel na pojížďku. Po dlouhé zimě zase nastalo jaro. Slunce pálilo. Svahy se zelenaly. Pole zlátla. Koruny stromů se barvily odstíny veselých jarních barev. Jel hodiny, než dojel na místo, kde by chtěl zastavit. Zelená voňavá louka plná barevného kvítí lákala k odpočinku. Než se rozhodl usadit do měkké trávy, rozhlédl se kolem dokola. Jeho zrak spočinul na třpytivé hladině zdejšího rybníka. Obrostlého rákosím a travinami. Damiena mladšího překvapila průzračně čistá voda, která voněla svěžestí. Ponořil do ní ruce a nabral vody do dlaní. Osvěžil si obličej. Nabral vody do dlaní znova a znova, až zchladil všechny části svého rozpáleného těla. Poté zmožen cestou konečně ulehl do měkké trávy. Pohodlně se natáhl, aby si jeho tělo odpočinulo. Za nedlouho souznělo jeho pravidelné oddechování se zvukem jemného vánku vanoucího od vody…