Balada o devíti prstém Frodovi a Prstenu osudu

O to je mi cirkus to je mi šou, jeden prsten dnes zničený byl, provolejte slávu tomu jménu Frodo Pyltík. On vydal se v pout´ svou, i když sám nikdy v nudě nebyl, sláva tomu statéčnému hobitovi, s tím jménem Frodo Pytlík. Nesklamals národy Frodíku, jen tobě patří množství díků, ty a tví přatelé požehnejte bohové zůstanete věční, v příbězích zvěčnění. Byl tam i Gimli,Gloinův syn, mnoho skřetů svou sekyrou pobil, at´ mu nikdy nevilýnají jeho vousy, A dale jeden elfík, s typickým jejich jménem Legolas, měl zvučný a kouzelný hlas, sláva tomu statečnému elfovi. Sam,Pipin a Smíšek ,každý se na ně díval z výšek, byli to totiž malí človíčci,nárůdek z Kraje,malí hobitci. Nesmíme však na jednoho člena zapomenout, on musel všem vždy připomenout, když se něco družině přihodilo. Ne každé zlato třpitívá se, ne každý kdo bloudí je ztracený, on otom něco ví, vždyt´ jeto Aragorn Hrud´ silná ruce svalnaté měl, každý nepřítel se před ním vždy chvěl, pan Boromír syn Denethorův. A na konec Gandalf,potulný a moudrý čaroděj, byl to vždy dobroděj celou skupiny až do Morie ved. Skupina devíti pěšců, se ubránila černým jezdcům, i když v té zemi v té středozemi, poměry byli chudé a zimy kruté. Zpívejte jaká byla zem, do popředí se drala černozem, v každé zemi jen kulisy, sami králové do vlády staví si. A ted´ najednou z Kraje malinký hoch, porazil obludu se strašným počtem noh, sám se postavil Sauronu, vydal se vstřict k Hoře osudu. Na severu hlad a na jihu mor, na východě vládl Saouron ten strašlivý tvor, jen západ se držel tak jako by tam zas vládl Gilgalad. Zpívejte vždyt´ ted´je námhej Saouron byl poraženej tak se měj jeho armda rozprášena je, atodle byla balada moje.