Poslední zrnko v přesýpacích hodinách

"

Život vlastně jednoduchý jest,
jen my lidé jsme příliš složití!
Ta věta mi před očima ční jak zaťatá pěst,
prastará pravda o vztazích, o žití.

Snad bych i volným veršem psáti chtěla,
leč slova do rýmu jak slámu do otepi váži.
Ódy o jaru a spadlém listí bych Ti pěla,
ale Tys‘ kacíř a já před oltářem o nápravě káži.

Zvláštní to scenérie – děvka kněze kárá,
a poslední zrnko písku v hodinách na hromádku spadne,
a ďábel si své plány do popelu čmárá,
zatímco uhlí pod kotli s hříšníky chladne.