Ubohý smrtelníku,
tvé dny jsou sečteny,
marná jsou slova díků,
zbytečné trápení.
V posledních chvílích bytí,
než uzříš temnotu,
dřív než tě stíny chytí,
naslouchej životu.
Valí se kolem tebe
ve vlnách světelných,
pohlédni v modré nebe
a zpytuj každý hřích.
Projdi se každou stezkou,
kterou ses kdysi dal,
Zdála se býti hezkou,
a vítr kolem vál...
Vzpomínej každé křivdy,
kterou ses provinil,
měl ses dát cestou pravdy,
abys je odčinil...
Teď však už pozdě vzýváš
Mocnosti v nebesích,
Příliš pozdě si všímáš
těch stínů černavých.
Už jen pohled poslední
máš v jasné nebe,
než zlý plamen pochodní
sežehne tebe.
|