|
Mít je dva
Mít dva bratry,
přál bych si moc,
mít dva vzory; veliké,
ale přišla noc,
pohltila neděje statně stojící
a přežil jen jeden; plačící.
Život bych dal za oba,
ale pozdě, dřív přišla pohroma,
byl jsem snad náhrada?
Nevím; a ani se to nedozvím.
Moc bych ho poznat chtěl,
toho štěstí se mi nedostane,
kdybych do nebe podívat se směl.
vyhledal bych ho a zeptal se ho hnedle,
proč? Proč si odešel?
|