Čaroděj

U osamocené lampy támhle na vršku
(právě u té kterou balí sypká tráva do límce)
opřel se kdosi
oběma rukama se dotýkal nebe
Hvězdy mu v rozevřených kostech
svítily jako střepy
chtěl je políbit ale
sklouzly vždycky do rukávů
Trpělivě rozvíral plášť
znova a znova.