|
Děsí mě kamenná rána
Když z dřeva kanou sladké slzy
Děsí mě kamenná rána
Když dřevo smývá ocel krví
Štítím se dnů a nocí též
A rozbřesků, krvavých svítání
Horoucích poslů to lživých lží
Z kostřiček žulových
Křesadlo naděje
Mám srdce z vosku
To vnitřnosti mé
jsou z křemene
A jazyk ze slídy
Oči jak safíry
Z alabastru tváře
Místo rtů rubíny
Klamná svatozáře
Vlasů
Krásu
Mrtvou
Dám
Na trnech
Z krápníků
Já vám
Kámen v dlaních, kámen v srdci
Kámen v ústech, kámen v duši
Léhávám na něm
O něj chopím já svou slabost
S ním mluvívám
Ti na něm změním soumrak za noc
Když budívá mě dech
Když uspává mě tma
Když slyším vlastní vzdech
Když havran křičí krá!
Červánky odklidí
Co rána zasela
Noci se umoudří
Zdrávas buď Médea
Děsí mě kamenná rána
Již stojí poslední trám
Děsí mě kamenná rána
Já s dnešním rozbřeskem
Kamenný příteli
Ti umírám
|