Tanečnice osudu - 2.část

Ash‘raen‘shina se prudce posadila. Hluboce a rychle dýchala. Její srdce bilo rychle, až si myslela, že to nevydrží. Noční můry ji pronásledovaly již dlouho. Teď však byly častější a více ji děsily. Těžce vstala a rozhlédla se. Na hlídce byl Jergunil, ale zjevně usnul. Tenhle kraj prý byl bezpečnější než kasárna královské stráže, ale ona si myslela něco jiného. Protáhla se a rozhodla se jít do lesa vyhledat nějaký potok nebo říčku. Její temnoelfské oči viděly ve tmě dobře, proto zvolila jistý směr a orientovat jí nedělalo problémy. Jemná lesní tráva ji chladila na bosé nohy a ona přemítala. O svém životě, o svém úkolu, o tom, co všechno ztratila. Nevěděla, zda má její život smysl. Jesli nesplní úkol, zemřou nevinní obyvatelé vesnice. Jestli ho splní, zemře její přítel. Po ztrátě manžela nechtěla přijít o další blízké. Nedaleko zaslechla zurčení vody, vydala se tím směrem a po chvíli narazila na potok. Lehce si sedla na oválný kámen a ponořila nohy do chladivé vody. Do dlaní nabrala vodu, opláchla si obličej. Poté zavřela oči a nemyslela na nic, jen na chladivý dotek vody, která jí omývala kůži na nohách. Představovala si, jak voda odplavuje všechny její problémy, a uvolnila celé tělo. Chvíli tak nerušeně seděla a meditovala. Její smysly však zachytily jemné šustnutí trávy. Nejdříve si toho zvuku nevšímala, ale když se ozval po druhé a blíže, otevřela oči a bleskově vyskočila na nohy. Otočila se tak rychle, že málem uklouzla na oblázcích ve vodě. Několik metrů od ní stál vzpřímeně mág Sirgis. Překvapením zamrkala, ale než stačila něco říci, kouzelník řekl: "Omlouvám se za to vyrušení, nechtěl jsem vás vylekat." Tmavovláska se mírně zamračila. Společnost kouzelníka se jí moc nezamlouvala. Ten si jejího svraštělého obočí nevšímal a pokračoval: "Řeči o bystrých elfských smyslech nelhaly, jste všímavá." Na tváři se mu objevil "skoroúsměv." "Neříkejte," odtušila Ash'raen'shina, "to jste sem přišel jen zkoušet moje reflexy?" Náznak úsměvu z Sirgisovy tváře zmizel. "Nikoliv, to skutečně ne. Ve skutečnosti jsem nemohl spát a šel se na chvíli projít, abych si pročistil hlavu." "Taková náhoda, že jste šel zrovna tímhle směrem, nemám pravdu?" zeptala se temná elfka. Její hlas měl lehký ironický podtón." Mág se zachmuřil. "Skutečně, je to zvláštní, netušil jsem..." "Proč prostě rovnou nepřiznáte, že jste mě sledoval," odsekla Ash'raen'shina. "Proč bych to měl dělat?" zeptal se s nechápavým výrazem ve tváři. "Protože jsem temná elfka, proto. Nemyslete si, že jste jediný, kdo umí číst myšlenky." Sirgis sebou nepatrně cukl. "Vy jste také kouzelnice?" Jeho oči se rozšířily údivem. Ash'raen'shina si uvědomila, že mág nepopřel její obvinění. Chladně odpověděla: "Ne, jenom nejsem tak hloupá, jak si možná myslíte. Nebylo by to poprvé, kdy bych byla podezřela jen kvůli svému původu." Na několik vteřin se rozhostilo ticho. Sirgis se zjevně ovládnul a na tváři se mu opět usadil nicneříkající výraz. Ash'raen'shina si všimla, že stále stojí ve vodě a tak přešla na břeh. Jako první prolomil ticho mág: "Musím se přiznat, že vám příliš nedůvěřuji. Raději jsem se šel podívat, kam jste šla." Tmavovláska si smutně povzdychla a zašeptala: "Už zase." "Co prosím?" zeptal se Sirgis. Ash'raen'shina se mu zadívala přímo do očí. I teď ji mírně zamrazilo, ale její hněv byl nyní větší. "Nevíte, co jsem si prožila. V lidských městech a vesnicích jsem byla mnohdy méně než zvíře. Vojáci i prostí obyvatelé mě často chtěli znásilnit, prodat do otrotcví nebo popravit. Často jsem byla celé dny v chladných kobkách nebo v lepším případě vyhnána za hradby města. A to všechno jen proto, že mám tmavě zelenou kůži, špičaté uši a jiné rysy než lidé. Většinou si myslí, že temní elfové jsou krvelačné bestie, toužicí zabíjet. Skoro nikdo mě nikdy neviděl jako ženu, která má svůj život, své obavy, radosti i strasti, přednosti i slabosti. Buď se mě báli nebo mnou opovrhovali jako něčím méněcenným. A vy nejste jiný." "Jsem jenom opatrný, nic víc," hájil se mág, "kdybyste byla lidská žena, nechoval bych se jinak." "Možná," zašeptala Ash'raen'shina. "Každopádně se omlouvám, nechtěl jsem se vás nijak dotknout. Dobrou noc." Poté se Sirgis otočil a zmizel mezi stromy v lese. Temná elfka měla zlost. Na mága i na sebe. Na mága za jeho nedůvěru a také, přiznala si neochotně, jenom proto, že to byl mág. Neměla mágy ráda a její zkušenosti s nimi její postoj jen umocňovaly. Na sebe proto, že se neovládla. Nemusela se s ním vůbec bavit, nic mu říkat. Nakonec, bylo to vcelku jedno, co si myslel. Zakroutila hlavou a opět ponořila nohy do potoka.

Cesta k vesnici trvala další tři dny. Ash'raen'shina byla zachmuřená a s nikým příliš nemluvila. Všimla si, že někteří členové družiny jsou trošku nesví z faktu, že nejeví přílišný zájem na tom, aby upevnila vztahy. Ale to jí bylo koneckonců jedno. Rozrušení několika potulných dobrodruhů byla na světě ta poslední věc, která by ji trápila. Vesnice ležela v malebném údolí uprostřed lesů obklopených hornatým pásmem. Skutečná divočina, pomyslela si temná elfka. Věděla, že na takovém odlehlém místě není bezpečno. Vůbec se nedivila, že má vesnice problémy, svým umístěním si o to skoro říkala. I před válkou muselo být takové odlehlé místo terčem útoku banditů. Ale nyní, kdy zavládl chaos a zmar, v době, kdy se orcké klany přeskupovaly a hledaly nového vůdce, se Ash'raen'shina divila těm lidem, že raději neodešli jinam. Navíc byli právě orckým válečným vřavám blíže než silným lidským královstvím. Ne, vůbec se nedivila, že má vesnice problémy. "Krása, že?" ozvalo se vedle Ash'raen'shiny. Ta rychle zamrkala a podívala se na původce těch slov. Vedle ní cválal na koni Mierhal a krátce rukou mávnul do přírody. Ash'raen'shina krátce přikývla. "Vyrůstal jsem v podobné vesnici, předtím, než mě osud vyhnal na cesty," pokračoval muž. Tmavovlasé žena opět přikývla. Mierhal si povzdychnul a zakroutil hlavou. "Co je s vámi, Ašreno? Když jsem vás potkal v hostinci, nebyla jste příliš sdílná, ale teď je to s vámi ještě horší. Stalo se něco?" Ash'raen'shina krátce hodila pohledem po Sirgisovi, ale řekla: "Ne, nestalo. Skutečně nic." Mierhal si však všiml jejího pohledu a ztišil hlas. "Má to co dočinění se Sirgisem?" Temná elfka se muži podívala přímo do očí. "A proč by mělo mít?" "Jednoho večera jsem měl velice lehký spánek a všiml jsem si, že jste odešla od tábora. A po chvíli vás následoval i Sirgis." Ash'raen'shině mimoděk zacukalo v koutcích úst. "Copak toho večera spal jenom barbar, který měl hlídat?" Mierhal se zasmál: "Ne, jsem si jistý, že ostatní opravdu spali." Po chvíli zvážněl a díval se směrem ke kouzelníkovi, který jel asi deset metrů před nimi. "Ať vám řekl Sirgis cokoliv, nedělejte si z toho hlavu. Jako všichni mágové, i on je trošku zvláštní." "A nedůvěřivý," podotkla temná elfka. "Ach tak," pokýval hlavou dobrodruh, "nechte mě hádat, určitě za vámi šel, aby zjistil, jestli neprovádíte něco nekalého." Ash'raen'shina přikývla a řekla: "A jenom proto, že jsem temná elfka." Mierhal se na ni podíval. "To si nemyslím. Takový zase není. Vždyť máme v družině poloviční orčici a se Zistelou vychází velice dobře." Tmavovláska sklopila oči. Možná měl ten muž pravdu. Možná jsem jenom vztahovačná, pomyslela si. "Víte, Ašreno," pokračoval Mirhal, "v těchle zlých dobách je skutečně lepší dávat si na kakždého pozor, vždyť i část našich společníků nás opustila a to bývali přátelé." Temná elfka o tom chvíli přemýšlela a uznala, že má možná pravdu. Nicméně se rozhodla obrátit list. "Co jste dělal během války?" "Byl jsem s touhle družinou, samozřejmě," odpověděl Mierhal. "Aha, takže plenění orků se vás nijak nedotklo," odtušila Ash'raen'shina. "Vlastně ano, jeden z velitelů lidí si nás najal jako průzkumníky." Temná elfka se mírně zamračila. "Proč neposlal svoje lidi?" "Proti takové přesile bylo potřeba každého muže a zlato, alespoň pro něj, ztrácelo v takové chvíli hodnotu. Raději obětoval pár zlaťáků, aby vyplatil skupinu dobrodruhů, než aby riskoval vlastní muže." "A to vám tak věřil?" Muž přikývl: "Znal Durgana, navíc neměl jinou možnost, průzkumníků se mu nedostávalo." Na chvíli se odmlčel, než znovu promluvil. "Vlastně jsme všechno prožili mezi prvními. Viděl jsem vyplenění mnoha vesnic, aniž bych mohl zasáhnout. Viděl jsem, jak ti krvežízniví válečníci bezcitně pozabíjeli strážce, jejich hlavy narazili na kůl. Vesnici poté vždy zapálili, mnoho obyvatel neuniklo smrti. Muže, kteří kladli odpor, bez milosti popravili jako výstrahu. Ostatní muže odvlekli jako pracovníky do dolů a zdravé ženy velitelé předhodili svým vojákům pro potěšení a jako trofej vítězství. Zbytek obyvatel a děti přesunovali jako otroky na lehčí práce. Viděl jsem pláč a lítost, když lidé přišli o své blízké nebo když byli jako otroci od nich odtrženi." Znovu se odmlčel. "To vše jsem viděl a většinou nemohl zasáhnout. Naše průzkumná skupinka se nemohla měřit s útočnou tlupou orků. Naštěstí pak přišel konec. Orkové, ač měli jasnou převahu, se náhle stáhli. Nikdy nepochopím, proč to udělali, ale děkuji osudu, že se tak stalo." Zato já moc dobře vím, proč se stáhli, pomyslela si Ash'raen'shina. Zvláště, když Mierhal mluvil, o tom, jak lidé ztráceli své blízké a byli odvlečeni do otroctví, temnou elfku zamrazilo. Zažila obojí. "Vesnice je už na dohled," zvolal zčela družiny Kirinel. Ash'raen'shina byla ráda, že může na chvíli opět pustit stranou myšlenky na temnou minulost.

Vesnice byla malá a schovaná v údolí mezi stromy a úbočí kopců. Byla obehnána dřevěnými hradbami a jediný vchod tvořila masivní brána vyrobená z kmenů stromů. Vedle ní se nacházely dvě strážní věže, na nichž, jak si Ash'raen'shina všimla, hlídkovali dva muži vyzbrojení kušemi. Na ochozu nad bránou však stál ještě jiný muž, který jezdce vyhlížel. Na sobě měl koženou zbroj s našitými kovovými destičkami a ledabyle nasazenou přilbu. Světlé vousy měl rozcuchané a jeho oči mírně šilhaly. Družina se zastavila u brány a vpřed vyjel Mierhal. "Zdravím a prosím o vpuštění za bránu této vesnice," pozdravil muže. Ten se neobtěžoval pozdrav opětovat a zchraptělým hlasem zakřičel. "Jmenuju se Guhral a jsem tady velitel stráží. Co chcete?" Ash'raen'shina se neubránila úsměvu. Bylo zcela zřejmé, že Guhral vypil večer více, než by se slušelo. "Jak jsem řekl," pokračoval klidným hlasem Mierhal, "žádáme o vpuštění dovnitř." "A to jako proč," zeptal se voják a otázku zakončil slabým škytnutím. "Slyšeli jsme, že má vaše vesnice potíže. Byli jsme vaším starostou požádáni, abychom pomohli." Pohled velitele stráží se trošku vyjasnil. "No jo, pupkáč fakt mlel něco o tom, že najal nějaký dobrodruhy, ale má to dva menší problémy." "A to?" "No, kdysi tu už byla jedna parta takovejch hejsků jako jste vy. Tehdejší starosta jim věřil a vyplatil jim odměnu předem. Ti grázlové se vožrali v naší hospodě a druhej den se jakože vydali splnit úkol. Už je nikdo z nás nikdy neviděl. A novej starosta je tak ztřeštěnej, že to zkouší znova." Mierhal se neštastně ohlédnul po svých společnících a poté řekl: "Můžu vás uklidnit, my nechceme žádnou odměnu předem. Takže pokud se nám nepodaří váš problém vyřešit, tak o nic nepřijdete." Vousáč se zašklebil: "Hmm, tak teď si mě fakt uklidnil." Na chvíli zavládlo ticho, pak Mierhal řekl: "Mluvil jsi o dvou problémech." "Mno," poškrábal se ve strništi na bradě voják, "jak bych to řekl. My tady už máme jednu takovou partičku jako jste vy." "Druhá skupina?" zeptal se udiveně Mierhal. "Tak, tak. Nevím, jestli je starosta pozval taky, ale jistý je, že už s nima mluvil a asi si plácli. No, já vás teda pustím, třeba vám starosta bude něco chtít říct. Když ne," pokrčil rameny Gurhal, "tak vás vodsud vykopu." Mávnutím dal signál, aby byla otevřena brána, a odpotácel se s hradeb. Brána zaskřípala, jak se provazy a kmeny třely, a pomalu se začala otvírat. Dobrodruhové vjeli dovnitř. Ash'raen'shina se snažila být uprostřed, aby nebyla moc na očích. Nevěděla totiž, jak moc jsou tu temní elfové oblíbení nebo spíše nenáviděni. Kapuci si raději nasazovat nechtěla, bála se, že by tím jen mohla zvýšit nedůvěru ke skupině. Když se i s koněm ocitla uvnitř vesnice, viděla že toto místo je velice dobře uspořádáno. Cesty mezi domy byly kamenné a široké, takže vesnice působila otevřeným dojmem. I na domech byla poznat poctivá práce a hlavní cestu k bráně lemovalo několik stánků, kde obyvatelé prodávali základní věci, především potraviny. Mierhal se hned zeptal jednoho ze strážných, kde by mohli hledat nocleh a ten je odkázal do středu vesnice, kde se nacházel jediný hostinec. Projeli tedy po hlavní cestě až ke zmíněnému místu a skutečně už z dálky zahlédli vývěsní štít se suchým nápisem "Hostinec." Ash'raen'shina si také všimla, že vesnice nemá žádný skutečný "střed," kde většinou bývají trhy a slavnosti. Mierhal jako první sesednul a ostatní jej následovali. "Doufám, že tam aspoň budou mít dobrý pivo," zabručel trpaslík. "Určitě lepší než je to trpaslícký," zasmál se barbar Jergunil. Trpaslík po něm hodil jeden z nejhorších pohledů, jaké kdy temná elfka viděla, ale jinak nic neříkal. Rozešel se a jako první vstoupil do hostince. Zistela se zasmála: "Tohle ti dlouho neodpustí, Jergunile," a rozběhla se do dveří. Náhle však narazila do trpaslíka a spadla dozadu. Ten stál ve dveřích jako socha a ani se nehnul. "Co se děje," zeptal se Mierhal, "proč nejdeš dál?" "To byste měli vidět," odpověděl Durgan. "Co jako?" zeptal se barbar. "Mohl bys nás alespoň pustit," přitakal Kirinel. Trpaslík vešel do hospody a uvolnil tak místo ostatním. Ti jej spěšně následovali, všichni zjevně zvědaví, co tak trpaslíka pekvapilo. Temná elfka šla jako poslední. První pohled padnul k pultu. Za ním stála žena s přátelským vzezřením, která se právě bavila s jedním mužem, zjevně zákazníkem a velice charismatický úsměv jí zdobil tvář. Vlastně vypadala, že jej má stále. Poté si všimla, že v hostinci v tuto odpolední hodinu vysedává jen pár mužů, kteří měli pro tento den odpracováno, a zahání únavu dobrým pitím a společností. Všimla si však, že všichni ostatní v družině sledují něco jiného. Ještě dále v jednom rohu sedělo několik postav. Na první pohled se od ostatních lišili. Všichni byli dobře vyzbrojeni a narozdíl od vesničanů tiše rozmlouvali. K nepřehlédnutí byl hromotluk vysoký alespoň dva a půl sáhu. Zcela zjevně to byl obr nebo alespoň kříženec s tímto divokým plemenem. Vedle něj seděl jiný muž. Byl také velice vysoký, i když zdaleka ne tolik. Měl dlouhé plavé vlasy, zpod kterých mu vyčnívaly elfské uši. Jeho výraz byl arogantní. Ash'raen'shina ihned poznala, že se jedná o vznešeného elfa. Byla ale překvapena, že se nachází ve společnosti obra a dalších...neelfů. Třetím u stolu byl muž zahalený v černém pláští, který mu zakrýval i tvář. Vypadal tajemně a temná elfka neměla tušení, jaké rasy by mohl být. Posledním byl muž s klukovskou tváří a světlehnědými vlasy, které však byly prokvetlé šedinami. Byl oděn v kroužkové zbroji, která mu sahala až ke kotníkům. Byla vyrobena z kovu, který jí dodával namodralý nádech. Všichni čtyři se v této chvíli hleděli na její společníky, kteří sledovali zase je. Muž v kroužkové košili vstal a kráčel místností směrem k nim. Obr a vznešený elf jej následovali. Neznámý v plášti však seděl dál. Když se trojice ocitla před Mierhalem, člověk se rozhlédl a všechny si prohlédl. Ash'raen'shinu si prohlížel zjevně o něco déle. Poté promluvil: "Zdravím vás všechny." Jeho oči se zaměřili přímo na Mierhala. "Dlouho jsme se neviděli, Mierhale. Osud nás svedl opět dohromady." Otočil se k Ash'raen'shině. "Vidím, že si svoji prořídlou družinu obohatil o roztomilou posilu. Nepředstavíš nás?" Mierhal se nadechl, dívajíc se muži přímo do očí: "Ašreno, tihle tři kdysi bývali součástí naší družiny."