Tenhle rok je nějakej divnej

...made in Černobyl...

Procházel jsem se po zasněžené krajině, když pak se stalo něco, co mi vyrazilo dech. Kolem mně totiž proletělo prase a za ním hned dalších pět. Zběsile mávaly křidýlkama a hnaly se severním směrem.
Na mobilu jsem vytočil číslo mého kamaráda Sérže, prasopsychologa.
"Nó ? Co je ?"
"Prasata. Jaktože letí na sever ? Vždyť i dítě ví, že prasata v zimě odlétají do teplých krajů na jihu. A teď je navíc leden!" zařval jsem do mobilu téměř hystericky.
"Džone, uklidni se. Na to se už pár dní snaží přijít každej prasopsycholog v zemi. Zatim se schodujeme pouze v tom, že tenhle rok je nějakej divnej."
Mobil odpípal ukončené spojení. Naštvaně jsem ho strčil do kapsy a odešel domů.

Prasata, všude prasata! A to je teprv únor. Poletujou si kolem oken paneláků a kálí na chodce. A jsou i nějaký agresivní, včera mi jedno málem uhryzlo ucho. Sakra, co se to děje ?
Crrrr. Telefon. Je to šéf z práce.
"Džóne, broučku, mohl bys na chvíli ?"
Další prase, tohle aspoň nelítá.
"Samozřejmně."
"Vážně ?" jeho hlas zní hodně potěšeně.
"Ne!" prásknul jsem s telefonem a pro jistotu jsem ho vypojil ze zdi.
Skoro bych přísahal, že právě kolem mého okna proletělo prase a v kopytech si neslo žehličku.

Březen. Stavy prasat rostou a co je ještě zvláštní, kradou žehličky. Na co je potřebujou ?
Mobilem se už několik dní snažím dovolat k Séržovi, ale nebere to. Jiného prasopsychologa neznám.
Alespoň si zaskočím do sámošky pro pár sprejů Antivepř.

Duben. Tumáš, ty hajzle. Prasata začly být agresivnější. Mrchy jedny. Jedna bachyně mi skoro čórla mojí novou napařovačku. Včas jsem jí posprejoval (prasnici, né žehličku). Teďka dodělává na podlaze. Už to má spočítaný, mrcha, už si nezachrochtá.
Ještě jeden běh do sámošky, Antivepře dochází. Kryste, ty prasata ho pětkrát zdražily!!! No, co se dá dělat.
K večeři si dělám vepřový stejky z tý čuňačky.
A vida, někdo zvoní, asi pošta.

Květen, kdesi v nemocnici.
Jau, bolí mě celej člověk. Co se stalo ? Jo, už si vzpomínám, šel jsem otevřít a za dveřma bylo prase. Dalo mi 'jelito kopyto bolíto' a já se složil. Ale kde to sem ?
"Doktór!"
Nikde nikdo. Vstávám a jdu na chodbu. Příjde ke mně sestřička.
"Á, jdi ode mně, ty svině !"
To nemyslim jako nadávku, ze sestřičky se vyklubala prasička.

Červen
"Ale Diano, na co ty žehličky ?"
Diana chrochtne : "Naše královna bude snášet, tak na zahřávání vajec."
No jo, to je logický. Ještě bych měl vlastně říct, kdo je Diana. Vzpomínáte si na tu sestřičku v nemocnici ? (teda jestli ne, tak se nechte vyšetřit) No, to je ona. Děsně milá kvíkna, když jsme se poznali blíž.
Oni ty prasata nejsou tak špatný.

"Dejte mi padesát žehliček." Nakupuju teď pro Dianu žehličky, aby s nimi mohla odletět ke královně a stoupnout tak na žebříčku světového vepřínu.
"Vy jste se zbláznil, teď v červenci jich mám na skladě jen třicet."
"No tak sem s nima!"

"Už snáší !" chrochtala šťastně Diana, jen co jsem přišel unaven domů z práce. Musel jsem pracovat třikrát tolik, protože někteří zaměstnanci se prostě nedostavili.
Dal jsem jí pusu na rypáček a podrbal jí za uchem, to má obvzlášť ráda.
Srpen. Tak to budou selata vylíhlý v říjnu.
Mimochodem, od té doby, co znám Dianu jsem se nedotkl vepřovýho na talíři...

Diana jen září radostí nad vajíčky (taky je už září). Dokonce mě vzala na audienci ke královně. To je třicetimetrová bachyně s tisíci strupy. A jako jediné prase nemá křídla.
Vajíček měla kolem sebe hromadu.
"Padesát tisíc." prozradila mi sama královna a při tom se zarděla. To znamená, že ještě víc zrůžověla.

Křup křup, dělaly skořápky. Díky blahodárnému teplu žehliček se právě začínají líhnout první selata a mžourají na svět. Je divné, že nemají křidýlka.
Spořádaně se střídají u královny, vždy po tisíci kusech a sají jak o život.
Diana teď s nimi tráví většinu času a já s ní.

Listopad.
Je to divné, ale Dianě odpadla křidýlka. A ostatním prasatům taky.
Až teď jsem si všimnul, že se někam poděli ostatní lidé. Už jsem dlouho nikoho nezahlédl. Kromě prasat.
Skouším obvolat mobilem všechny svoje přátele, ale nikdo to nebere.
Večer mi Diana vysvětlí, že se přece něčím krmit musí. No, to je logický, ale proč jsem toho byl ušetřen ?

Prosinec.
Když jsem se probudil, kolem mě byly mříže. Cela ? Skoro. Byla to klec pro zvířata. A já v ní byl sám a na ceduli vedle bylo napsáno : 'Člověk, homo sapiens, poslední exemplář tohoto druhu. Prosíme nekrmit!'
Ale i tak mi občas Diana přinese nějakou ňamku.
Tenhle rok byl nějakej divnej.

Neletěla náhodou támhle na obzoru kráva ???