III. Ve stopách Daga

Je právě deštivé období, prší velmi vydatně každý den. Ani tento den není vyjímkou. Právě dnes ale vypadá, že by si alespoň na chvíli slunce protáhlo své paprsky.
Lidé z Tazaru nevytáhli celou tu dobu paty ze svých příbytků. Všichni zůstali doma a hověli si v teple, se svoji rodinou.
I Sámon zůstal doma se svým strýcem Balinem, tetou Helenínou a babičkou Atcelnou. Poněvadž málokdy byli všichni spolu doma pohromadě, strýc Balin toho využil a povídal příběhy o legendě jménem Dago.
"Za těch zlých časů, kdy nejkrutější Pán všeho Zla, Zogan, pustošil celou naši zemi, nebylo muže ani ženy, který by se postavil Zoganovi a jeho prokleté armádě. Nikdo se mu nesnažil odporovat. Byl toho schopen jeden jediný muž-Dago, potomek samotného lorda Tazara..."
"...který založil naši ves" upozornila Atcelna.
"Nikdo neví, odkud nabral tolik zkušeností," pokračoval Balin "ale jedno je jisté...tu sílu mu daroval sám náš bůh Wann, stvořitel všeho. Dago měl velký, ocelový, elektrický meč-byl to posel smrti, ale i života. Jeho štít ze zlata a částečně zdobený dračí kůží z něho dělal mistra nad mistry. Lehce spolu s dalšími ubránil naši vesnici před terorem démonů. Všichni démoni už byli mrtví, avšak zbýval poslední, který se dal zabít-Sata-Nus, Pán Bolesti a Zoganova pravá ruka. Byl to těžký, dlouhý boj, ale Sata-Nusovi došli síly a Dago mu zasadil smrtelnou ránu elektrickým mečem přímo do šíje."
Sámon napjatě poslouchal Balinovy příběhy. Byl naprosto uchvácen. Balin dokonce vyprávěl, jaká mocná kouzla Dago ovládal, jakou měl sílu a výdrž. To byla pro Sámona poslední kapka. Vstal a přede všemi řekl:
"Strýci Baline...myslíš...že bych mohl pokračovat ve stopách Daga?"
Nastalo úplné ticho. Pak Helenína promluvila:
"Říkala jsem ti, abys nevykládal takové příběhy. Teď nám nedá ten kluk pokoj."
"Jak jsi to myslel, Sámone?" otázala se Atcelna.
"Víte, už dlouho jsem nad tím přemýšlel. Chci být bojovníkem nebo mágem, mít sílu a moc velkou jako Dago. Poproste Ardola, jestli by mě nemohl učit. Pak bych vyšel vstříc dobrodružstvím do země Mangrod, kde jsou různá bájná zvířata,kde jsou Elfové a Trpaslíci..."
"Zastav," skočil Sámonovi Balin do řeči "víš, to není jen tak, stát se válečníkem. Vůbec nevíš, co to obnáší za různé útrapy. Já sám to vím, protože jsem, ještě jako mlád, tím podstoupil."
"Moc vás všechny prosím, dovolte mi, aby se můj neskutečný sen stal skutečným!"
"Ne Sámone, nejde to" řekl Balin.
"Nech ho Baline," promluvila stará, dobrá Atcelna "vždyť je jako jeho otec, copak to nevidíš? Sámon nenajde budoucnost někde na poli jako většina z nás, ale v srdci bitev! Jednou to muselo přijít, ty to víš. A já věřím, že Sámonovi nic nestane, to Bůh nedopustí" otočila se na Sámona a usmála se šibalským úsměvem.
"Díky babi" řekl Sámon vděčně.
Balinovi už došla slova a chvíli hleděl do prázdna.Pak řekl:
"Zítřejším dnem by mělo skončit období dešťů. Doufám tedy, že tam s Ardolem nenastydneš, jsou přeci ještě dosti chladná rána."
To znamenalo definitivní souhlas, i když Helenína ještě chvíli protestovala, ale...to už nemuselo Sámona vůbec zajímat. Zítřkem začne jeho nový život!