IV. Ardolus

Po včerejším dnu nemohl Sámon vůbec usnout. Stále myslel na Daga, na kouzla i na Zogana. Vzpomněl si i na rodiče a sourozence.
Bylo 6 hodin ráno. Sámon byl už dávno vzhůru a připravoval se na setkání s Ardolem. Musel ovšem počkat na strýce. Balin měl pravdu: dneškem skončilo období dešťů a po několika zakaboněných týdnech slunce ohřívalo deštěm vystydlou zemi. Sámon vyšel na čerstvý, ranní vzduch. Byl svěží! Zatímco se kochal krásnou přírodou a nasával příjemný větřík, Balin vstal ze své postele ze sena a jako na povel vyběhl ven se osvěžit do ne zcela teplého potoka.
Jaký to otužilý mužský! Vyšel z vody a pokynul Sámonovi, aby udělal totéž.
"Baline, já ale nechci do té studené vody. Vždyť nastydnu!" protestoval Sámon.
"Říkal jsem ti, že stát se válečníkem obnáší různé útrapy. Musíš to překonat a nebát se. To je to, co na své cestě budeš potřebovat. Mimo to, budeš otužilejší a nějaké to nachlazení tě jen tak neskolí. Honem do vody!"
Ač nerad, musel Sámon překonat svoji první překážku. Nečekal ale, že bude takového rázu. Sámon se rozběhl nejvíc, jak mu to jeho nohy dovolily. Za velkého šplouchnutí zmizel pod vodou, avšak rychle se zase vynořil a utíkal se zpátky domů ohřát.
Za hodinu byli Sámon i Balin připraveni k odchodu. Rozloučili se s Helenínou a Atcelnou a mířili si to přímo k domu Ardola. Za pár chvil tam došli. Dům vypadal zvenku zchátrale. Zaklepali na ztrouchnivělé dveře, přičemž Sámon byl velmi rozrušený a zároveň zvědavý, co na jeho přání Ardolus řekne. Za malý okamžik otevřel dveře šedovlasý, mohutný muž s jizvou na pravé ruce. Vypadalo to, že byl velmi překvapen, díval se střídavě na Sámona i na Balina a vyhodnocoval situaci.
"Zdravím Baline, můj velký příteli! Již dlouho ses tu neukázal. Ani Sámona bych nepoznal. Vždyť je to už dospělý mužský" zalichotil Ardolus Sámonovi a pousmál se na něj.
"Tak se mi svěř Baline, copak máš na srdci?"
"Já ani tak ne, ale Sámon...chce, abys ho učil..."
"Čím? Švadlenou?" zasmál se hlubokým hlasem Ardolus.
"Válečníkem" odpověděl Balin.
Ardolovi ztuhl úsměv na rtech a podíval se přísně
na Sámona.
"Tys asi dlouho přemlouval strýce, viď?" naklonil se k Sámonovi.
"Ani ne," odpověděl Sámon nejistě "spíš naopak. Lehce jsem přesvědčil Balina..."
"Mě ale budeš muset přesvědčit!" řekl přísně mohutný muž.
Sámon se dostal do rozpaků, ale Ardolus pokračoval:
"Předpokládám, že jdete sem brzy proto, abychom mohli začít s výcvikem už teď, nemám pravdu Baline?"
"Pokud máš na něj čas i náladu" odpověděl Balin. "Ale myslím, že je v tom klukovi něco víc. Bude dobrým žákem."
"Však ještě uvidíme. Bylo jich hodně, kteří neuspěli v mých zkouškách, ale i hodně těch, kteří to dokázali. Ale protože ty, Sámone, máš bojového ducha jako tvůj otec, budeš patřit k těm z druhé skupiny. Tvůj otec byl opravdu jedním z těch vyjímečných válečníků, bojujících po boku Daga. Pevně věřím, že mi nebudeš dělat starosti. Ale neboj! I tak budou zkoušky tvrdé a těžké. Myslím, že se dneska ještě nedočkáš praktického boje, ale první dny tě budu učit všechno teoreticky. Naučím tě pravidla, naučím tě bojovat, naučím tě kouzlit, naučím tě věřit sám v sebe."