Síla

Mám se nechat ovlivňovat emocemi. Tak mě učil můj mistr, ten jediný, který Síle opravdu rozumí. Co se Světlou stranou? Vždyť nemá nejmenší naději na úspěch. Jen ta Temná má v rukou budoucnost. Zlo vždy zvítězí a kdo tvrdí něco jiného, vymýšlí si pohádky.
Už brzo… brzo se stanu pokračovatelkou řádu Sithů. Chybí jen jediný krůček k naplnění mého osudu. Utkat se s mistrem Jediů, s tím vskutku nejpovolanějším – Yodou. Jak řekl můj pán, jen tak se ukáže, jsem-li opravdu hodna té cti, být další ze Sithů. Možná právě tou, která konečně ovládne Galaxii.
V černém plášti s kápí sahající až do očí kráčím pustou krajinou. Zde cítím velkou moc Síly, zde se snad s Yodou konečně setkám. Nač čekat? Až ho zničím, Světlá strana nebude mít nikoho, kdo by ji vedl! Budu tu jen já a můj Mistr. A zanedlouho tu budu už jen já a starý umírající Sith bez naděje na přežití. Dobře mě vycvičil, jen co je pravda. Však se mu to stane osudným.
Zastavila jsem uprostřed pouště osvětlené oběma zapadajícími slunci Tatooinu a čekám. Yoda se blíží – cítím to.
„Ach ano, ano…,“ ozve se mi za zády. „Vždy silná byla jsi a úctu před tebou bychom mít měli.“
„Mistr Yoda…,“ alespoň úklona před mým protivníkem je slušnost. Ať si užije těch několik posledních chvil svého života!
Běžím proti němu, zasvítí můj rudý světelný meč a… padám k zemi. Asi jsem ho podcenila. Teď však zemře! Několik chvil se naše čepele střetávají, ale on bojuje spíše se smíchem. Vůbec se mě nebojí! Jak jen může být tak dobrý?! Zničím ho!!
Bojujeme dlouho, ale Yoda stále všechny mé útoky s úsměvem vykrývá. Nakonec mi vyrazí můj meč z ruky a já ležím před ním beze zbraně.
„S chladnou hlavou jednat bys měla. To tě Mistr tvůj neučil? Síla v tobě mocná opravdu je a mohla bys právě ty to být, kdo konečně její rovnováhu přinese. Jen ke správné straně připojit se musíš.“
„Nestojím ti o to, Jedii! Já ovládnu svět a bez tvojí pomoci!“
„Nerozvážné mládí a špatný Mistr mluví z tebe- “
„-mého Mistra nech být! Sám na něj nestačíš, když tu bojuješ jen se mnou! Teď však zemřeš, Jedii…!“ Přitáhla jsem si pomocí Síly meč a znovu bojuji, jak nejlépe mě Sith naučil. Yoda je zaskočen, ale brání se velmi obratně a brzo mě znovu odzbrojí.
„Dobře, vskutku dobře tě vycvičil k užívání meče. Však bez nenávisti ke mně jednat měla bys. Jen tak Sílu poznáš opravdu.“
„To říkáš ty, Yodo, ale právě má nenávist tě dokáže zničit. Jen počkej!“
Meče se střetávají stále rychleji a už i Yoda má co dělat, aby se udržel v klidu. Souboj je dlouhý a vítěz stále nejistý. Já – první z nových Sithů nebo starý Mistr Jedi?
S pomocí Síly odzbrojím Jediho, ale necítí se překvapen. Právě to, zdá se, čekal.
„Zabiješ teď mě? Nezdá se mi. Ještě velké skutky vykonáš, avšak nebudou pro Mistra Sithů. Svůj osud vybrala sis sama. Ty to nebudeš, ale snad tvůj syn. Snad ten rovnováhu nastolí.“
„Můj syn? Nač syna? Co tím myslíš, Jedii?“ sama si přestávám být jistá svým úkolem. Vždyť jsem se právě stala rytířem řádu Sithů!
„Až přijde čas, poznáš sama, Shmi Skywalkerová.“ S těmito slovy jako by zmizel.
Nač přemýšlet nad slovy toho blázna. Sám uznal svou porážku – Mistr bude jistě spokojen.

Jak jen mohl?! Vyhostit mě z řádu za to, že jsem Yodu nezabila? A zrovna teď, když čekám dítě?! Však počkej, Sidiousi, i ty dojdeš zúčtování. A když ne já, zničí tě někdo jiný. Třeba můj dosud nenarozený syn. Na této planetě vyroste a stane se nejmocnějším z jediů, to však sám brzo zjistíš. Zanedlouho se narodí, boj se tedy už raději teď jména Anakin Skywalker - tvé zhouby.