XI. Podruhé v nebezpečí

Odbyla 11.hodina večerní. Venku se opět rozpršelo. Byla tma, že by se dala i rukama nahmatat, jenom blesky vzdálené noční bouře tuto tmu vždy na chvíli protrhaly.
Sámon již ulehával do své lóže, unavený z odpolední práce. Netěšil se na nic jiného než že ulehne do své postele. Stále však natahoval uši, jestli neuslyší to známé chrčení. Ticho, absolutní ticho, možná až příliš nápadné. Sámon spokojeně usnul.
Sužovaly jej noční můry. Zdálo se mu o Ďábelském kelníku, jak ho neustále napichuje na jeden ze svých klů. Jeho hlavu zdobily čtyři strašlivé oči, jenž ho chtěly zparalyzovat. Pak si uvědomil, že to jsou dva Ďábelští kelníci! Zpocený Sámon se ze snu posadil...srdce mu tlouklo strachem. V tu chvíli zaslechl opět to funění a chrčení! Zpočátku bylo velmi vzdálené, neustále se ale přibližovalo. Sámon třepal hlavou v naději, že je to jen další noční můra. Tohle však nebyl sen. Jeho mysl mu našeptávala, aby se podíval do okna- měl špatné tušení. Pomalu otáčel hlavu směrem k oknu. Měl zavřené oči.
"Co budu dělat, co budu jenom dělat, když v tom okně..." říkal si Sámon"...když v tom okně...budou...budou...ne, nebudou!" snažil se zahnat strach. Otevřel oči. Byly tam! Byly tam dvě rudé, žhnoucí koule plné nenávisti. Ďábelský kelník se vrátil!
Tentokrát Turgan na nic nečekal. Ladně, neviditelně a hlavně tiše proskočil oním oknem do pokoje. Sámon si však všiml, že za Turganem skáče něco dalšího. Ke svému zděšení zjistil, že to jsou dva Ďábelští kelníci! Jeho sen byl pravdivý. Sámon chtěl křičet, jeho hrdlo bylo však sevřené strachem. Nemohl vydat ani hlásku.
Sámon se vůbec nehýbal. Za každou cenu nechtěl udělat rychlý pohyb, který by mohl dva "nově příchozí" podráždit. Nedíval se jim do očí, moc dobře věděl, co by se mohlo stát. V dálce se několikrát zablesklo a zaburácel hrom. Blesk na zlomek vteřiny osvítil celou místnost. Na těch pár okamžiků si Sámon oba Turgany pozorně prohlédl. Jeden z nich byl větší a tmavší. Měl velké, zahnuté kly, masivnější než včerejší Turgan. A za ním stál menší. Byl velmi podobný tomu včerejšímu. Jeho dva kly byly ulomené a na Sámona se díval více ustrašeněji a zároveň pomstychtivěji. Tam jej Sámon poznal. Nebyl to nikdo jiný než Turgan, kterému včera ulomil oba kly (ne však záměrně) a kterého porazil jenom s kusem dřeva. Zdá se, že se ta bestie přišla pomstít, a proto si přivedla silnějšího druha. Oba dva Ďábelští kelníci si nemile prohlíželi Sámona. Toho napadlo, že kdyby se mu podařilo nějak šikovně dostat z pokoje, mohl by si vzít opět tu větev, která mu včera zachránila život...nebo by mohl probudit strýce.
Pomalinku slézal z postele. Soustředil se na každý pohyb, který dělal. Byl si vědom i skutečnosti, že je teď snadná a bezbranná kořist. Turgani jej pozorovali, nehýbali se. Sámon měl již dveře na dosah. Byl čím dál, tím víc nervóznější. Už se dotýkal kliky. Jeden z Turganů zavrčel více. Odrazil se od místa, kde seděl. Sámon jen s hrůzou přihlížel, jak tiše letí vzduchem ke dveřím. Doskočil na zem a postavil se výhružným postojem- zatarasil Sámonovi cestu. Sámon vystrašeně uskočil o několik kroků dál. Je v pasti!