Ardëa 2. kapitola

...Jeli již velmi dlouho, když si Aneglar všimnul, že Turingwelith únavou málem spadla z koně
mělo mě to napadnout...
„To stačí Turin, zítra v noci pojedeme dál...“
„Ne nestačí, pokračujeme...“
Dál se s ní nepřel, ale ujeli sotva pár metrů a Turin spadla..Aneglar ji rychle dojel..
„Jsi v pořádku?“
„Ano, ale chce se mi spát...“
„To je dobře, dál budeme jezdit jen v noci, a navíc svítá...
„Proč jen v noci?“
„Pojedeme po poušti, a tam se ve dne nedá jet, je tam moc horko...“
„Tak dobře..“
S tím usnula. Aneglar ji přikryl, obstaral koně a poté si lehl poblíž ní, aby ji přípaně mohl ochránit, ale ráno když se probudil, Turim tam nebyla. Vyděšen na nejvyšší míru ji hledal. Našel ji nedaleko, seděla na jedné duně zády k němu.Přišel k ní rozhořčen tak, jako ještě nikdy nebyl...
„Kde jsi byla?“
Zařval, ale ona mu oplatila jen úsměvem
„Tady jsem byla.“
Měla jsi mě vzbudit, šel bych s tebou, ale teď pojď, je čas vyrazit.“
Došli ke koním, nasedli a teprve za jízdy se navečeřeli.Noc byla nezajímavá.

***

Těsně před svítáním dorazili ke Schodišti. Pak se ozvala Turin
„Myslím, že bychom měli poslat koně domů, cesta je pro ně neschůdná, ale radila bych, abys napsal list ve kterém to vysvětluješ, aby tví lidé neměli strach.Pak se vyspíme v jedné jeskyni a večer půjdeme dál.“
„Dobře, jak myslíš...“
Poslali koně domů se vzkazem že jsou vpořádku, a v pravý čas si koně zavolají. Poté začli přenášet věci do jeskyně.

***

„Je velká.“
„Ano je, vešel by se sem celý můj lid.“
„Vás je tak málo?“
„Není nás mnoho, málokomu se podařilo zachránit se ze zkázy našeho světa.“
„To je mi líto...“
„Mě taky.“
To byla na dlouhou dobu poslední slova, která pronesli. V tichosti pojedli a uložili se ke spánku.Den byl kupodivu opět klidný a večer se první probudil Aneglar
„Haló, Turin probuď se, musíme jít...“
„No jo, už vstávám.“
Posadila se, něco málo snědla. Pak se vydali na cestu. Prostory to byly ponuré a velice stísňující. Navíc byl každý schod jinak vysoký.
„Měl sem si s sebou vzít louči.“
Turingwelith se zasmála a za chvilku se mu nad ramenem stejně jako jí oběvila modrá svítící koule.
„Je to lepší?“
„O mnoho, díky. Ty jsi čarodějka?“
„Ne ve své podstatě ne, tohle dovede každý z nás...“
V mlčení šli dál po schodech celou noc a část dne. Pak najednou schody skončily. Turingwelith to docela vyvedlo z míry.
„Aneglare? Tady schody končí!“
„Opravdu? To je dobře, mám pocit, jako by mi měly upadnout nohy.Kde je Brána?“
„Pojď sem...“

***

Podle světélka ji našel a když byl u ní, všimnul si Brány. Byla přenádherná, Zdobily ji runy které tvořily nápis, a obrazce. Vše bylo vyvedeno do velké dokonalosti.
„Víš co to znamená?“
Optal se
Přikývla, nic však neřekla
„Co?“
Začal dotírat.
„Když heslo znáš,
vstoupit můžeš.
Tím že odpvěď máš,
nikomu nepomůžeš.
Pokud ji prozradíš,
jen sám sebe zradíš.
Teď máš tedy moc,
ale pozor dej, jinak zahalí tě noc.“
„ To je pěkný, předpokládám že ty tu odpověď znáš..“
„Uhodl's, ale teď se prosím otoč, abych ji neprozradila.Nechci přivolat zkázu na sebe a svůj lid.
Aneglar se poslušně otočil zády k Bráně a Turin. Po pěti minutách, které se však jemu zdály jako celý den je vyzvala, aby se otočil.Poslechl a uviděl, že brána je otevřena. Chytl ji za ruku, a společně jí prošli k moři...