Poslední válka - kapitola IV

Poslední válka

IV.) Cesta na Jelad

„Tak kde začnem?“ zeptal se Ian Frenana ihned jak vystoupili z komnaty Ancorionu.
„Začneme od konce, takže ve Scarbu,“ odpověděl suše Frenan a vykročil ke schodišti vedoucímu do nižšího patra. Šel tak rychle, že se mu Ian jen s obtížemi držel v patách.
Sešli do středního poschodí. Pod schody tvořila střed této úrovně pevnosti velká místnost, do které vedli jen jedny dveře umístěné z druhé strany než schody ke komnatě Ancorionu. V rozích tohoto čtvercového patra byly čtyři kruhové komory velké tak akorát, aby se tam vešel člověk. Mezi nimi vedly dále dolů čtvery točité schody. Frenan se rozhlédl a vzápětí zamířil ke kruhové komoře označené tabulkou „Scarb“.
„Připraven na cestu bránou?“ otázal se Iana s rukou na klice od dveří. Ian přikývl. Na to oba vstoupili do komory a zalila je oslnivě bílá záře…

* * *

Z ničeho nic si Ian uvědomil že sedí s Frenanem v kosmické lodi velké tak akorát pro ně. Byla to dvojmístná loď určená pro rychlé lety ke vzdáleným cílům. Frenan nastavil autopilota, aby je namířil na planetu Jelad. Možná se vám zdá divné, že strážce žijící téměř celý život ve Středu umí ovládat techniku z jiného světa, ale tito dva chlapíci sledují celou věčnost tok času ve všech světech a jedním z jejich úkolů je i rozumět všelijakým vynálezům, které obyvatelé vytvoří.
Ianovi se rozbušilo srdce. Poprvé si totiž pořádně uvědomil, proč jsou tady. Jedou za největším hrdinou, kterého kdy Galaxie Scarb spatřila. Když měl Ian dlouhou chvíli, často četl hrdinské eposy či sledoval v komnatě Ancorionu historické bitvy a hrdinské činy, ale teď poprvé opravdu uvidí jednoho z těch bájných reků. Uvidí Luka Hero.
Frenan teď spustil na palubním počítači soubor s názvem Historie Scarbu. Z reproduktorů umístěných všude kolem se ozval příjemný hlas mladé ženy:
„Dějiny Scarbu se datují od zániku jediné původní planety Scarb. Při její explozi vzniklo mnoho menších planet a uvolnila se obrovská síla známá jako … Mezi největší planety Scarbu patří Jelad, Blu, Ram, Just, Skelet, Ghost, Rohen a … dnes známý jako Merc. Planeta Jelad má od svého počátku nejrozvinutější ekonomiku a hospodářství. Dlouhá dynastie králů skončila před pěti lety, kdy se princezna Daniela dobrovolně vzdala trůnu. Na Blu žila a dodnes žije armáda skvěle vycvičených vojáků, která vždy zasáhla, když ji Scarb potřeboval. Ram je planeta plná zdrojů stavebního materiálu i nerostných surovin, ale dodnes je kvůli drsnému podnebí obydlená jen zřídka. Just je jedna z mála planet která nemá stálou dráhu. Pohybuje se vesmírem a její trasu nelze nikdy přesně spočítat. Již několik století zde sídlí nejvyšší rada Scarbu, Vlibyt. Vliv Vlibytu ale postupně upadá. Planeta Skelet se již přes sedm let považuje za mrtvou. Dříve sídlila armáda žoldáků, známých pod označením kostrouni, ale po smrti Gigakostrouna a všech lordů z Ghostu je už nikdo nikdy neviděl ani nevyhledával. Ghost byla planeta, stejně jak Just, s nevypočitatelnou trasou. Už od svého vzniku byla předurčena k sebezničení, a tak její vládcové, známí jako lordi z Ghostu, se snažili obsadit jiné planety, než na Ghostu dojde k Armageddonu. Obyvatelé Rohenu jsou známí svojí mírumilovností a neochotou vstupovat do jakýchkoli válečných konfliktů. V osudných okamžicích se však vždy přiklonili na správnou stranu. Merc, dříve…, je planetou pohybující se v těsné blízkosti Jeladu. Dnes na ní sídlí vláda celého Scarbu v čele s generálem Mercem. Pro bližší informace o jednotlivých planetách klikněte na příslušné ikony.“
„Nezdálo se ti na tom něco divnýho?“ zeptal se Frenan Iana bezprostředně po skončení referátu.
„Ani ne, proč?“
„To je zvláštní,“ řekl Frenan bezvýrazně zahleděn do temného prostoru obklopujícího celou loď, „Ancorion nám řekl, že Luke Hero je Sibouský rytíř z planety Sibou. A v tom referátu nebylo ani slovo o planetě Sibou.“
„Třeba je malá,“ pokrčil rameny Ian
„A navíc tam chyběla nějaká slova,“ pokračoval Frenan
„Chyba techniky?“ namítl tázavě Ian.
„Sakra Iane!“ vznítil se Frenan, „copak ti to nedochází? Není to tam schválně.“
„Proč by někdo schválně nedodával informace?“
„To nevím, ale to, že tam Sibouští rytíři nebyli zmíněni, má nějaký důvod. Možná to nebyli takoví hrdinové, aby se dostali do základních informací o Scarbu. Možná ten Luke Hero provedl něco, za co byl celý řád zatracen. Kdo ví.“
„Proč by nás tedy za ním Ancorion posílal?“
„Zoufalá situace vyžaduje zoufalé řešení. Být největší hrdina ve svém světě může leckdy znamenat být nejlepším ze špatnejch.“
Frenan tímto svým názorem zlikvidoval všechny Ianovi ideje o Lukovi. Co když je to opravdu tak? Co když je Luke jen podvodník, který se dostal do řádu a dnes je poslední kdo zbyl naživu. Ancorion přece říkal, že je poslední Sibouský rytíř…
Z těchto myšlenek vytáhlo Iana až přistání na Jeladu. Loď se sama zaparkovala nedaleko hlavního města. Ve Scarbu neměla města názvy, jen svůj kód podle velikosti a důležitosti. Hlavní město Jeladu se jmenovalo Jelad A1.
Ihned po přistání se oba strážci Středu vydali do města, kde se také po pár krocích dokonale ztratili. Všechny ulice vypadaly tak stejné. Mnoho obchodníků postávalo před svými krámky a zvali kolemjdoucí dovnitř, aby jim prodali něco, co vůbec nepotřebovali. Frenan s Ianem se však celou dobu drželi venku. Nikdo si jich nevšímal, jakoby je snad ani nikdo neviděl, a tak se mezi měšťany protloukali ulicemi.
„Na Jeladu je spousta měst,“ řekl Frenanovi Ian, „Luke Hero může být kdekoli jinde, ba dokonce i na Sibou.“
„Je tady poblíž. Cítím to.“
„Jak prosím tě?“
„Vidíš ty davy lidí? Ženou se městem a leckdo ani neví proč. Je tu takový zdravý chaos. Obyčejný všední den. Nic zvláštního se neděje… A mezi tím vším cítím něco, co sem nesedí. Jakýsi čerstvější vzduch. Jakýsi světlý bod uprostřed tmy. A to je určitě Luke.“
„Vážně? V lodi jsi o něm pochyboval…“
Frenan si nevšímal Ianovi poslední poznámky. Namísto toho se zastavil a zahleděl se před sebe. Ian míjel davy lidí se sklopenou hlavou, a tak vrazil do Frenana. Už se chtěl zeptat, proč se zastavil, když tu si všimnul, že už nejsou v úzké uličce, nýbrž na jakémsi náměstí. Oba teď jasně viděli budovu před sebou. Velká kamenná stavba připomínající architekturu minulého desetiletí. Bílé zdi, dveře ze solidního dřeva a vysoká okna. Ale strážci Středu nekoukali ani tak na budovu, jako na vývěsní štít ze zářivého kovu popsaný fialovými písmeny: „Hostinec u posledního rytíře“.