Entropní otakárek

Kartograf maluje štětečkem bledým,
biograf notuje s právníkem snědým.
Kráčící kolos lékořici hledanou bodláčím líže
jahodovým kolenem potřísnil lístek a ví že:

Bodláčí lepkavé slizoučkým pelem
chutná jak obratel potřený medem.
Běloučký křupavý obratýlek libový
jímž tuze lákán jest motýlek opiový.
Feťáček mrňavý k nebíčku vzlít,
rtuťový kocourek musí ke klubíčku blít.
Zvratky chutňoučké jak polévka z hub,
motýlek zvrácený hned dvě porce slup.
Motýlkova mordička hýří černou pěnou,
houbovka se rozkládá a enzymy tečou.
Motýlův žaludek se vzpíná jak houbovku drtí,
hnilobné zvratky entropně rostou - motýlek prdí...

Motýlek prasknul, teče z něj hnis.
Měl z houbovky orgasmus a zemřel na syfilys.
Jak slavnostní konfety z něj vylétla střeva,
po explozi srdíčka jich stejně není třeba.
Játra tečou do kanálu, za nimi se plazí plíce.
Ani řádný naturalista již nemůže chtít více...