Tanečnice osudu - 5. část

Ash'raen'shina nevydržela a sykla bolestí. Jinak se však ani nepohnula. Podívala se do očí muže, který jí tu bolest způsobil. Byl poměrně malý, měl rozcuchané vlasy, na bradě mu rašilo strniště hrubých vousů a k tomu všemu vypadal jaksi nesoustředěně a nevyspale. Přesto pohyby jeho rukou byly zkušené a každý dotek, i když bolestivý, byl opatrný a tak jemný, jak to jen šlo.
Mužík před přímým pohledem temné elfky uhnul, ale jeho ruce pracovaly dál.
I on má ze mě trošku strach, i když právě on vídí, že jsem obyčejná žena, kterou bolí každé nadechnutí.
"Už je to lepší?" zeptal se Mierhal.
Ash'raen'shina chtěla odpovědět, ale její bok se ocitl pod náporem další bolesti. Nicméně po chvíli v těch místech ucítila příjemný rozlévající se chlad a bolest začala pomalu ustupovat.
Podívala se na Mierhala a odpověděla: "Ano, je to lepší. Díky, že jste mě sem zavedl."
Nejdříve to muži měla tmavovláska trošku za zlé, ale nakonec byla ráda.
Po tom druhém incidentu s Gilivanem ji Mierhal vzal ze cvičiště a řekl jí, že půjdou zpátky do hostince. V průběhu cesty se ale rozmyslel a řekl, že půjdou vyhledat místního felčara, aby Ash'raen'shině pomohl od bolesti a zašil jí tu sečnou ránu. Temná elfka protestovala, že to nic není a že se dá dohromady sama. Skutečnost byla spíš taková, že poté, co si od Gilivana vyslechla jeho slova o tom, jak je méněcenná, neměla zájem kamkoliv chodit a chtěla se stáhnout do ústranní. Pravdou bylo to, že ve chvíli, kdy se k družině přidala, byla psychicky na dně. Pronásledovala ji temná minulost a ještě temnější vize budoucnosti. Poslední dva dny dokázaly její stav ještě zhoršil a otlučená žebra byla to poslední, co ji trápilo. Nechtěla riskovat další nepříjemný střet s kýmkoliv. Nicméně Mierhal byl neústupný a když nepomohla slova, tak jí prostě chytnul za paži a odváděl ji k vesnickému felčarovi. Ash'raen'shina tedy rezignovala a poslušně došla až na ono místo. Teď si musela přiznat, že to byl dobrý tah. Nejdříve byla trošku nervózní, zvláště ze samotné osoby ranhojiče, ten jí však pomohl. Nejprve jí zašil ránu s takovou precizností, za kterou by se nemusela stydět ani Mit'elen, jedna z nejlepších léčitelek, jakou kdy Ash'raen'shina poznala. Poděkovala mužíkovi a chystala se k odchodu, ale Mierhal ještě prozradil, že má naražená žebra. Ranhojič neváhal, přinesl jakousi hojivou mast a s její pomocí temné elfce namasíroval ono bolavé místo.
Mierhal přikývl a ukázal na ranhojiče.
"Samozřejmě děkuji i vám. Je to skutečně mnohem lepší."
A nelhala. Chladivá mast stále zaháněla bolest s nezměněnou intenzitou.
Mužík jenom přikývl a podal jí dřevěnou krabičku. "Je tam trochu té masti, nanášejte ji na bolavé místo dvakrát denně."
Ash'raen'shina ještě jednou poděkovala, zvedla se a spolu s Mierhalem vyšla ven z ranhojičova domu. Chvíli šli mlčky, nakonec to temná elfka nevydržela a zeptala se: "Prozradíte mi alespoň něco z toho, na čem jste se se starostou domluvil?"
Mierhal pokrčil rameny: "Není to žádné tajemství. Jestli to chcete slyšet dříve...Proč ne."
Nadechl se a řekl: "Vlastně ani není co povídat. Když jsem se zmínil o tom, že Hirna a jeho družinu známe z dřívějška, starosta nadšeně navrhl, že bychom mohli opět spolupracovat. Já jsem víceménně souhlasil a jestli na to přistoupí i Hirn, půjdeme do toho spolu."
"Takže jsem zbytečná," hlesla potichu tmavovláska.
"Co prosím?" zeptal se muž.
"Jsem tu už zbytečná," řekla temná elfka znovu nahlas.
"Proč si to myslíte?"
"Chtěl jste mě přeci kvůli tomu, že vás opustila část vaší družiny. A teď když jste opět spolu..."
"Nesmysl," odsekl trošku prudce Mierhal, "nejste znytečná. Už jsem vám řekl, že pomoct může každý. A to myslím vážně. Jestli s námi zůstanete, budu jenom rád a až bude po všem, splním, co jsem slíbil. Zavedu vás k temným elfům."
Ash'raen'shina si dobrodruha mlčky prohlížela a ten se na ni mírně usmál. "Nejste zbytečná, věřte tomu." "Možná ne," odtušila temná elfka a také se mírně usmála, "ale teď mi řekněte, proti čemu vlastně stojíme. To jsem se ještě nedozvěděla. Na začátku jste mi řekl, že tu vesnici sužuje nějaká loupeživá banda, ale víc nevím."
Mierhal přikývl. "Věc se má tak, že stejně jako my jsme ve válce pomáhali lidským vojskům proti orkům, tak i jiní muži bojovali proti orkům ne jako členové některých armád, ale jako žoldnéři. Když válka skončila, mnozí z nich nevěděli, co dělat a vydali se po stezce plné loupení a plenění. A právě jedna taková banda se usadila poblíž v kopcích a dělá velké problémy. Protože se jedná o bývalé vojáky, strážní s nimi nijak nepořídili."
"Je jich hodně?"
Muž pokrčil rameny. "Těžko říct. Starosta mi prozradil, že jednou v noci proti nim vyslali deset strážných a šest se jich nevrátilo. Ti čtyři zbylí byli rádi, že si zachránili holý život, ale v tom zmatku a ve tmě neviděli, kolik bylo nepřátel."
Ash'raen'shina se zhluboka nadechla a pomalu vypustila vzduch z plic. "Jakou máme šanci my?"
Mierhal opět pokrčil rameny. "Vzhledem k tomu, že je nás v téhle chvíli také deset, ale jsme jistě zkušenější než místní stráže, tak větší, ale o kolik, to nevím."
"No výborně," povzdchla si tmavovláska, "takže si to možná mašírujeme vstříc jisté smrti."
Válečník se zasmál: "Tak zle bych to zase neviděl, naše družina čelila horším věcem, než jsou bývalí žoldnéři."
"Já také," odtušila Ash'raen'shina. "Mnohem horším věcěm."
Mierhal po ženě vedle něj tázavě kouknul, ale když viděl její zachmuřený výraz, na nic se neptal.
Pravda, pomyslela si temná elfka, co se může stát horšího, než co jsem už prožila? Nic. Není se čeho bát.Copak může být něco horšího než rozhodovat, jestli vlastní rukou zabít svého dobrého přítele nebo nechat povraždit několik desítek neviných lidí rukou Razrashových hrdlořezů? Ne, ti žoldnéři by mě neměli trápit.
"Doufám, že se k nám Hirn připojí," řekla po chvíli.
Mierhal přikývl a od té chvíle si ti dva cestou k hostinci už nic neřekli.

"Říkáš žoldáci?" zahřměl hostincem hlas trpaslíka Durgana. "To by mohl bejt menší problém, ne?"
Ash'raen'shina se rozhlédla kolem stolu a zběžně si prohlédla každého z devítí přísedících, kromě Gilivana. Tomu se záměrně vyhýbala. Když Mierhal večer všechny svolal na poradu, sedla si od vznešeného elfa co nejdál, vedle Mierhala a Kirinela.
"Jakej problém?" ohradil se obr. "Řekni mi, co nám můžou udělat nějací zasraní žoldáci?"
"Ti chlapi můžou bejt veteráni z války, kámo. Mohli by bejt docela tvrdí. Ale klidně si mezi ně rovnou vlítni, tupá hlavo."
Obr Orgun se jen zakřenil a slova se ujal Hirn.
"I když to myslel asi jinak, má Orgun pravdu," řekl. "Ti žoldáci sice můžou být nebezpeční a asi také jsou, pokud dokázali přemoci deset místních strážných, ale přemýšlejte."
Rozhlédl se po svých přátelích a Ash'raen'shina si všimla, že jeho pohled nepatrně déle spočinul na ní.
Upřímně doufala a věřila, že Hirn její malé tajemství, které mu svěřila, když se potřebovala vyplakat, nevyzradí.
"Dozvěděl jsem se, že velitel posádky Gurhal měl k dispozici něco kolem třiceti mužů, teď vlastně o šest méně," pokračoval muž v namodralé zbroji.
"A co tím chceš říct?" zeptal se Mierhal.
"Uvažuj, příteli, pokud by těch žoldáků bylo více než dvacet, jistě už by na vesnici zaútočili. Pochybuji, že neznají stav místní obrany. Určitě by pro ně nebyl problém zvládnout pár vesnických hochů, co si vzali do ruky zbraň a říkají si stráž."
"To jsou ale jen spekulace," bránil se Durgan.
"Ale myslím, že správné," přidal se se do debaty Sirgis. "Hirn má pravdu. Pokud by to byla silnější skupina, jistě by přistoupili k něčemu odvážnějšímu než k loupení ovcí, přepadávání rolníků a kupců."
"Jasně," řekl trpaslík, "ale já si nemyslím, že by chtěli zaútočit na vesnici, vždyť je to vlastně menší město. Spousta chlapů by vzala vidle a motyky a zahnali by je pouhou početní převahou, to ti lumpové taky vědí."
"Ti lidé nesjou všichni tak odvážní, aby to..."
"Trpaslíci by to udělali," vykřikl Durgan.
"Ale tady nejsou žádný zasraný trpaslíci!" vykřikl obr.
Ash'raen'shina věděla, že tento jednoduchý hromotluk svou poznámku nemyslel zcela vážně, ale Durgan zrudl, vstal a sáhnul po sekeře. Vedle něj sedící Hirn jej chytnul za rameno a posadil zpátky. U stolu družiny dobrodruhů se rozhostilo ticho.
Temná elfka chápála, proč se tato družina roztrhla. Deset hlav a deset názorů. To nemohlo fungovat. Zvláště když mezi jejími členy byl trpaslík, barbar a obr. Jedna horká hlava vedle druhé.
"Tak půjdeme do toho nebo ne?" zeptala se po chvíli tiše Ash'raen'shina.
Všech devět hlav kolem ní se na ni udiveně podívalo.
Jako by zapomněli, že tu jsem.
"Kdo se té akce nechce zúčastnit, ať se ozve," řekl nakonec Hirn, "stejně jsme původně nepočítali s tím, že nás bude deset."
Znovu se podíval po všech a zeptal se: "Takže?"
Nikdo se neozval.
"Výborně," prohlásil Mierhal. "Řekl bych, že další debaty budou zbytečné."
Nastala další chvíle ticha, které přerušil do té doby mlčící Jergunil: "Já bych se něčeho najedl a napil."
Ostatní u stolu se zasmáli a Ash'raen'shina cítila, že napětí mírně opadlo.
"Jo, to je dobrý nápad," přitakal Hirn, "ale vyrazíme zítra po snídani, tak to s tím pitím moc nepřežeňte."
Poté pro všechny objednal večeři a pití a jednotliví dobrodruhové se při jídle bavili mezi sebou. Toho večera v hostinci účinkovali dva bardi a místností se rozléhal příjemný zpěv a hudba.
Temná elfka se s chutí pustila do jídla, protože od předešlého dne nic nejedla. Když dojedla, upila trošku vína ze svého poháru a rozhlédla se po místnosti. Naklonila se k Mierhalovi, který s nikým právě nehovořil, a zeptala se: "Kde je ten čtrvrtý muž z Hirnovy družiny?"
Mierhal překvapeně zamrkal a podíval se na ni. "Jaký čtvrtý muž?"
"Ten tajemný cizinec v plášti, který včera seděl u stolu s Hirnem, Gilivanem a Orgunem."
Mierhal se zachmuřil: "Hmm, zvláštní, úplně jsem zapomněl, musím se na to Hirna zeptat. Vůbec jsem si ho od té doby nevšiml, vlastně se mi zdá, že jsem ho tu dnes vůbec neviděl."
"Dobře," řekla suše tmavovláska.
"Proč, všimla jste si něčeho důležitého?"
"Ani ne, jen jeho meč mi připadal jaksi...povědomý. Přijde mi zvláštní, že ho Hirn svým dobrým přátelům nepředstaví."
Válečník, sedící vedle ní, pokrčil rameny. "Je to jeho věc. Možná jej na tu misi vzal stejně jako my vás. Snad potřeboval posilu."
"Snad," odtušila Ash'raen'shina.
Proč by s tím ale dělal takové tajnosti?
Uběhla delší chvíle a rozsazení míst se změnilo. Kirinel odešel na chvíli kamsi ven a jeho místo vedle temné elfky zaujal Hirn.
"Zdravím, Ash'raen'shino. Je ti už lépe?"
"Ano, je."
"A co Gilivan, omluvil se ti, jak mi slíbil?"
Ash'raen'shina hodila pohledem po vznešeném elfovi a řekla potichu: "Ano, omluvil. Svým způsobem."
Na mužově čele se objevily vrásk. "Nějaký problém?"
Temná elfka zakroutila hlavou.
"Hirne, neobtěžuj už Ašrenu hloupými otázkami," zasmál se Mierhal z druhé strany od Ash'raen'shiny.
"Raději mi řekni, kdo byl ten muž, který s tebou včera seděl u stolu a kterého jsi nám zapomněl představit."
Tmavovláska pečlivě studovala Hirnův výraz na tváři, ale dobrodruh ani nehnul brvou.
"Ach, to byl jeden z mých přátel. Tedy přátel...spíše jsem jej již párkrát viděl. Je to vlastně také dobrodruh. Jako my dva."
Mierhal čekal.
"Potkal jsem jej po cestě sem a on nabídl, že se k nám přidá, že nemá nic na práci," pokračoval Hirn.
"A proč tu teď není s námi?" pokračoval ve výslechu Mierhal.
Jeho bývalý spolubojovník pokrčil rameny: "Je to samotář. Jak je někde více než pět lidí, vytratí se. Myslím ale, že to bez něj zvládneme." Mrknul na Ash'raen'shinu a dodal: "Ty jsi přivedl vlastní posilu."
"To skutečně ano," usmál se Mierhal. "Jen jsem se na to chtěl zeptat."
"V pořádku, příteli, já před tebou nemám tajnosti. Jen jsem na něj nějak ve víru události...zapomněl."
"Přejděme k jinému tématu," navrhnul Mierhal, "mohli bychom zavzpomínat, jaké to bylo, když jsme ještě byli v jedné družině."
"Já nemám nic proti," řekl Hirn.
Dva staří přátelé se dali do hovoru a Ash'raen'shina se zaujetím poslouchala, co si říkají. Různé příběhy a historky, na které vzpomínali, dávaly znát, že tato dvojice prošla mnoha různými dobrodružstvími. Brzy jí bylo jasné, že Hirn a Mierhal si jsou velice blízcí. Její předchozí domněnka o rozdílnosti názorů se začala pomalu smývat a jí začalo být v průběhu hovoru naopak stále více divné, proč se právě tito dva rozdělili.
Nálada se prudce zvedla a v jedné chvíli se k ní Hirn otočil a usmál se.
"Ash'raen'shino, říkala jsi, že jsi tanečnice, správně?"
Temná elfka přikývla.
Hirnovy oči zazářily a jeho úsměv se ještě více rozšířil. "Nemyslíš, že je právě nejvhodnější chvíle předvést své umění?"
Tmavovlásce zahořely tváře a sklopila zrak. "Ne, to ne, myslím, že to není vhodné."
"Proč ne?" naléhal muž po její levici.
"No já...nevím, jenom..."
"Vidíš, takže není problém."
Ash'raen'shina se prosebně ohlédla po Mierhalovi, ale ten jen pokrčil rameny. "Pokud jste dobrá tanečnice, Ašreno, tak se nemáte zač stydět."
"Ale co když ti lidé nebudou chtít..." zkoušela z posledních sil temná elfka.
"Psss, domluvím to s hostinskou. Jestli bude souhlasit, zatančíš," řekl válečník v modré zbroji.
Hirn mávnul na ženu, která měla na starosti chod hostince, a ta hned přišla. Její rty byly opět formovány v přátelském úsměvu a žena se zeptala: "Co vám mohu nabídnout?"
Válečník v namodralé zbroji se usmál: "No, vlastně to my bychom vám chtěli něco nabídnout."
Hostinská nic neřekla, jenom mírně kývla hlavou a pozorně poslouchala.
"Naše přítelkyně je skvělá tanečnice." pokračoval Hirn. "Ráda by ukázala něco ze svého umění a ti dva skvělí bardi by mohli k tanci něco zahrát."
Stojící žena se usmála ještě více a podívala se po Ash'raenšhině.
"Proč ne," řekla, "temnoelfskou tanečnici jsem tu ještě nikdy neměla a asi už mít nebudu. Budu jenom ráda, pokud to tu dnes večer ještě více ožije. Pojďte, domluvíme se s těmi bardy."
Hostinská kývla na Ash'raen'shinu, ta vstala a spolu šli k volnému prostoru, kde střídavě hráli a zpívali dva bardi. Když se obě dvě proplétaly mezi stoly, úsměv hostinské trošku pohasl: "Teď jsem si uvědomila, že vám nemohu za váš výstup mnoho zaplatit, drahá paní. Jestli jste dobrá a jste zvyklá..."
Temná elfka ženu zastavila zvednutím ruky v půli věty.
"Já od vás nic nechci. Naopak já jsem vám vděčná, že jste mi umožnila zatančit."
Hostinská se jí podívala do očí: "Jste hodná."
Když obě ženy přišly k bardům, majitelka hostince jim přednesla návrh, že Ash'raen'shině zahrají k tanci. K radosti temné elfky oba souhlasili a Ash'raen'shina byla stále š'tastnější. Po dvou incidentech s Gilivanem a odtažitosti vesničanů měla opět pocit, že jí celý svět jako temnou elfku nenávidí. Ale hostinská a ti bardi ji naopak přivítali velmi pozitivně. Doufala jenom, že ostatní lidé v hostinci budou na její tanec reagovat alespoň vlažně. Před takovým publikem už dlouho netančila. Vlastně málokdy tančila před lidmi. Dokázala tančit podle hudby, ale jejím největším uměním byl tanec, který se naučila doma u temných elfů, když byla ještě mladá. Jeho pohyby byly ladné, měly v sobě však jakýsi řád a harmonii. Jí samotné dodával klid a jakousi vnitřní sílu. Temní elfové si žen, který tento tanec ovládly, velmi vážili. Jí samotné bylo líto, že jej ovládla až dlouho poté, kdy opustila domov. V té chvíli však nevěděla, jestli má předvést tento 'temnoelfský tanec' nebo jiný. Problém byl hlavně v tom, aby její pohyby splývaly s hudbou.
"Tak co vám máme zahrát, slečno?" zeptal se jeden z bardů.
Ash'raen'shina se na něj zadívala. "No, já nevím. Začněte hrát cokoliv, co se hodí k tanci, já se připojím."
Druhý bard si však všiml jejích rozpaků a řekl s tajemným úsěvem: "Co kdybychom to udělali naopak, slečno. Vy začntete tančit a já podle vašich pohybů začnů hrát vhodnou hudbu."
Temná elfka se na něj trošku nedůvěřivě podívala. "Nejsem si jistá, jestli byste dokázal zahrát podle pohybů hudbu k tanci, který bych si přála."
"Věřte mi," řekl pouze.
Ash'raen'shina si jej ještě chvíli prohlížela, ale nakonec řekla: "No tak dobrá, zkusíme to."
Vyzula si boty, sundala si tuniku, takže na sobě měla již jen lehké oblečení - lehkou dlouhou sukni lehce odhalující její nohy a na těle šaty odhalující paže - na jaké byla při tanci zvyklá. Přesunula se doprostřed volného prostranství, zatímco bardi se přesunuli na jeho kraj. Rozhlédla se po místnosti a všimla si několika udivených pohledů. Rozhodla se, že zatančí temnoeflský tanec, i když si to trošku vyčítala. Pro barda bude jistě velice těžké zahrát takovou hudbu, aby se tanec i hudba dopňovaly. Zavřela oči a začala se soustředit. Nejdříve nejistě udělala jeden pohyb, krok, poté druhý. Její paže, nohy i tělo se pomalu zavlnily, poté o něco rychleji, ale stále plynule. Následoval pohyb za pohybem, až se Ash'raen'shina dokonale naladila na správnou strunu svého tance. V té chvíli jakoby zapomněla na svět kolem, myslela jen na volnost pohybu a tomu slastnému pocitu se oddávala. Stále měla zavřené oči a cítila, že její mysl pluje v dokonalé harmonii spolu s tancem. K tomuto pocitu se zvolna připojila nádherná hudba, která každý její pohyb dokonale dopnila a zvýraznila. Ash'raen'shina po chvíli mírně pootevřela víčka a znovu je zavřela. To, co viděla, jí udělalo radost. Všichni v hostinci mlčky sledovali Ash'raen'shinu a její tanec. Vypadalo to, jakoby její pocity napnily místnost. Pocity volnosti, láska a radost z ladného pohybu, jakoby to vše proniko z hloubi temné elfky do srdcí všech v místnosti. A to byl ten důvod, proč tak milovala právě tento tanec. Vždy ji dokázal povznést a byla šťastná, když mohla svou radostí dát něco i ostaním. To však bylo poslední, co si pomyslela. Od té chvíle nechala svou mysl nadobro unášet tancem.

Uprostřed noci stál Mierhal na dřevěných hradbách vesnice a pozoroval hvězdy. Díval se na jejich vzdálenou záři a obdivoval krásu obrazců, které utvářely na tmavém poli oblohy.
Málem se leknul, když se po jeho pravici vynořila postava.
"Měl bys spát, Mierhale, zítra potřebuješ být plně odpočatý." Ten hlas patřil Sirgisovi.
"Já vím, jenom jsem si chtěl provětrat hlavu."
"Líbí se ti, že?" zeptal se mág.
"Ano, jsou krásné," souhlasil dobrodruh.
Sirgis si povzdechl: "Myslel jsem Ašrenu."
"Co to plácáš?" obrátil se prudce Mierhal na svého přítele. "Ašrena je milá žena, to ano, ale..."
"Mierhale," přerušil jemně svého přítele mág, "všiml jsem si, jak se po ní díváš. Sám dobře víš, že mně nic neunikne."
"No, dobrá," vzdal se Mierhal, "trošku. Ale to bys mohl říct klidně, že se mi líbí Zistela."
Druhý muž se zasmál.
"Co se děje?" obořil se válečník, "co proti ní máš? Je to sice půlorčice, ale je pěkná."
"O to nejde, příteli. Ale nemůžeš srovnávat Zistelu s Ašrenou. Já mám Zistelu také rád, ale je to mladá nedospělá a ztřeštěná holka. Ale Ašrena je žena, Mierhale. Dospělá a přitažlivá žena."
"Jak můžeš u elfky poznat, jestli je dospělá?"
"Možná je starší než ty a já dohromady, Mierhale, ale o to nejde. Nechci, aby zničila tvoje přátelství s Hirnem."
Mierhal se zamračil: "Teď tě nechápu. Ašrena mi nepřipadá jako někdo, kdo by chtěl znesvářit dva přátele."
Mág si povzdechl: "Ona nechce, ale Hirn se po ní kouká stejně toužebně jako ty. Jestli o ni budete mít oba zájem, začnete pak jeden druhého vidět jako konkurenci a to zničí vaše přátelství."
"To je nesmysl," řekl Mierhal, ale sám nevěděl, jestli je to pravda.
"A ještě něco," ztišil hlas Sirgis, "ona nemá zájem ani o jednoho z vás. Její láska je hluboko zakořeněna k někomu jinému. K někomu, kdo už nežije, ale ona o nikoho jiného nestojí."
"Jak tohle víš?" zeptal se Mierhal a podíval se svému příteli přímo do očí.
Ten pohledem uhnul. "Prostě to vím."
Mierhal si mága chvíli prohlížel a poté řekl: "Neříkej mi, žes použil svých schopností a podíval ses jí..."
Sirgis mlčel.
"Jak jsi to mohl udělat?!" vykřikl Mierhal prudce. "Copak jsi mi tolikrát opakoval ty řeči o tom, jak musíš své umění využívat opatrně a v žádném případě jej nezneužít jenom proto, abys udělal pravý opak?"
"Já toho hluboce lituji, Mierhale," řekl zastřeným hlasem mág. "Bylo to jen na okamžik, moc jsem toho neviděl, ale přece jen něco."
"Nechtěl jsem na tebe křičet," odvětil dobrodruh, "ale chápeš, že kdyby se to ostatní dozvěděli, už by ti nemohli věřit."
Po chvíli dodal: "Já ti věřím, Sirgisi, ale už to víckrát nedělej. Prosím tě o to jako přítel."
Mág se na svého přítele podíval. "Nebudu, příteli, ale ty zase dej na mou radu ohledně svých citů k Ašreně. Mohl bys ublížit sobě, jí, Hirnovi a vlastně i ostatním. A to přece nechceš."
"Budu o tom přemýšlet, ale pořád myslím na ten její tanec. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Bylo to...Jakoby to nebyl jen tanec, ale něco víc. Když tančila, pohltil mě zvláštní hřejivý pocit, neumím to vysvětlit."
"To ani není třeba, Mierhale," řekl Sirgis, "náš svět je úžasný. Plný divů a krás. Ty jsi skvělý válečník a čestný muž, já jsem byl obdařen darem magie. Ašrena možná dostala do vínku jiný dar. Nepátrej nad tím, ale v jednom máš pravdu. Bylo to úžasné."
Dva muži, válečník a mág, stáli mlčky na hradbách pod hvězdami ještě dlouhou chvíli a každý měl v hlavě spoustu věcí na přemýšlení.

Právě ve chvíli, kdy Mierhal a Sirgis stáli na hradbách, na lůžku v pokoji v prvním patře hostinci se neklidně převaloval Hirn Ganiad. Snažil se ze všech sil usnout, ale nedokázal to. Do mysli se mu stále vtíral obraz temné elfky Ash'raen'shiny. Musel myslet na to, co se stalo během včerejška a dneška. Znal tu ženu ani ne dva dny, ale něco ho k ní přitahovalo. Když s ní dopoledne mluvil a ona se mu svěřila, věděl, že byl první, komu to řekla. Projevila k němu důvěru. A když s ní mluvil a prohlížel si její nohy a pak, když ji viděl odcházet za Gilivanem a viděl křivky jejího těla a hlavně později večer, když tančila...Věděl, co jej k ní tak šíleně přitahovalo. Bylo to její tělo. Trošku se za to styděl, ale lhal by sám sobě, kdyby se chtěl přesvědčit o něčem jiném. On byl vždycky dost živočišný, v tom byl jiný než Mierhal, ke kterému jej často přirovnávali. V tomhle ohledu hodně jiný. Věděl, že má jistě Ash'raen'shina jiné přednosti, během toho krátkého dne poznal, že je to nejspíš hodná a citlivá žena, na temnou elfku až příliš mírná, ale on musel myslet pouze na to, co mohl cítit svýma rukama. Líbila se mu její exotická krása, její zvláštní elfské rysy, její postava. Líbila se mu i její povaha, to ano, ale tuto noc by mu bylo jedno, jaká je uvnitř. Dal by však cokoliv za to, aby ji mohl mít v té chvíli vedle sebe a plně k dispozici. Chtěl se jejího těla dotýkat, chtěl se s ní milovat, ale věděl, že nemůže. Alesoň ne tuto noc. Pokusil se ty myšlenky znovu zaplašit, ale neuspěl. Věděl, že neusne. Rozhodl se, že nebude bojovat sám se sebou a už obraz temné elfky neodháněl, ale vychutnával si ten vnitřní pohled. Zároveň se jej ale zmocňoval strach. Strach z následujícího dne. On věděl, že vše nejspíš nebude zdaleka takové, jaké si to ostatní představují. Teď ale měl výčitky on sám. Mohlo se toho tolik zvrtnout... Povzdechl si a zadíval se na strop. Po chvíli se mírně se usmál.
Třeba to však nakonec nebude tak zlé. Možná, že vše dopadne podle plánu a možná, že představy o Ash'raen'shině v mé loži nejsou zas až takové sny.