|
Dotkla jsem se hvězd
S nohama pevně na zemi,
mimo hlučný život měst,
obklopená šumícími stromy.
Kapky deště dopadaly mi na tvář,
hladily a chladily ten chtíč,
tu lásku nezměrnou, teplou zář,
a ty jsi našel k mému srdci klíč.
Mé tělo hořelo touhou,
touhou být ti ještě blíž,
nevystačilo si s láskou pouhou,
která svazovala jako Ježíše kříž.
Ty jsi mi dal vrchol, extázi,
Svou láskou, dotyky, blízkostí,
stáli jsme tam jak dva blázni,
zamilovaní, všech předsudků prostí.
|