|
„Nabrousila jsem své smysly
Řvavou zelenou čerstvé trávy
Jak vyrážela ze země
V zuřivosti růstu.“
***
Jdu po mokré louce
Zpívám starým hrobům
A v korunách stromů
Usychá mé srdce
Loudám se zpět domů
Z tlivé šedé prsti
Rukou běl se zvedá
Pach - rozkladu parfém
Nesu plné hrsti
Slzí mrtvých leda
Zašlá barva mědi
Pálí na rtech krví
Kocovina z noci
Líbali mne, bledí
Se mnou byli prví
Hnus, pučí mi v duši
Ústa plná básní
Zetlelých poetů
Vím, že všichni tuší
Pravdu mých sonetů
Znovu zpívám tiše
Až se zvednou z loží
Ti, kdo spali věky
Zním však hluše, liše
Hvězdy jsou mé léky
***
„Už mě nelechtá Lunosvit
Nerozumíte?
Klidně se zašijte
Do stínu vlastních duší…“
|