|
Byl pozdní večer; první máj
večerní máj - byl lásky čas,
plynoucí nocí skučel hlas,
mučený život prchal v ráj.
Nemocný svět točil se dál,
kanula krev ze řvoucí rány,
myšlenka hasla a křídla vrány
nesla ji pryč jak Cháron hrál.
Klášterní zdi, jizbička malá,
krvavé roucho, řeholní šat.
Vlastní ruka, neklidný kat
a sestra z řádu trochu ospalá.
Probdělé noci, bolestný den,
co nejblíž bohu, pod svícnem tma,
nejtěžší hřích, molitba má,
bez slunce, naděje - pohřbený sen.
|