Nemoc

„Do prd.. chla.., dá..jte tro.. ..zor!“ snažil se Fadhar překřičet kvílení bouře.
„Kde je kapitán?“ zakřičel mu do ucha Hages.
„Bleje!“ odplivl si Fadhar a slina zachycená větrem jen o kousek minula Hagesovu tvář.
Fadhar prudce trhl kormidlem a Kormorán poskočil na vlnách. Hages se zachytil zábradlí a zamířil ke přídí.
„Ať se zlobí vládce moří,“ začal Fadhar zpívat do rachotu bouře. „Nás ale nepokoří,“ přidávala se pozvolna posádka Kormorána. „Ať zvedá vlny, ať vypouští mořské hady! My smějem se, nás nezlomí! Héj!“ Zpěv posádky duněl do noci a konkuroval bouři.
„Až v náruči přístavu spočinem, holek vína užijem. Pevná zem však pro nás není! Moře láká! Moře vábí!“

Rozednívalo se, noc neochotně ustupovala novému dni a po prožité noci, klidná hladina na Fadhara působila jako malý zázrak.
„Divoká noc, řekl bych,“ pohupoval se na patách vedle Fadhara Sanoel, kapitán Kormorána.
Fadhar se na kapitána podíval s výrazem opovržení. Neměl Sanoela rád, od chvíle, kdy nový kapitán vstoupil na palubu a propustil polovinu posádky. Prý neodpovídali jeho představě o námořnících. Propustil nejlepší chlapy na východ od Hanbensova moře, protože se mu nelíbili. Fadhar, by hned opustil palubu Kormorána, ale byla to dobrá loď a nechtěl se dozvědět, že šla ke dnu při prvním větším větru.
„Fadhare, nabíráme vodu,“ vykřikl Háges, který vyšel za dveří do podpalubí.
„Pane Hagesi, mohl byste na slovíčko?“ zavolal kapitán a pokynul Hagesovi rukou.
Hages vyběh po schůdcích na můstek a postavil se před Sanoela.
„Pane Hagesi, kdo je kapitánem této lodi?“ zeptal se Sanoel.
„Vy pane,“ odpověděl Hafes a podíval se na Fadhara.
„Ano pane Hagesi, já jsem kapitán a vy se budete dívat na mě když s vámi mluvím. A poškození lodi budete také hlásit mě a né panu Fadharovi,“ křičel Sanoel až mu přeskakoval hlas.
„Nabíráme vodu, kapitáne,“ odpověděl Hages klidně.
„Pane Fadhare, postarejte se o to,“ podíval se kapitán na Fadhara a odešel.
„U všech mořskejch hadů, to je blbec,“ zavrtěl Hages hlavou a opřel se o zábradlí před kormidlem.
„Je to vážný?“ zeptal se Fadhar.
„Vypadá to, že na hladině vydržíme asi tak tři, čtyry dny,“ odpověděl Hages, „měli by sme někde přistát a opravit to.“
„Tak to bude problém, široko daleko, není ani útes,“ rozhlédl se Fadhar, „možná bych moh zamířit k jihu, tam by mělo bejt pár ostrovů.“

„Země, země před námi,“ vykřikl o dva dny později Daston.
„Pane Fadhare, ale tady nemá být žádná pevnina,“ objevil se jen o chvilku později kapitán.
„Dovolil sem si poupravit kurs, pane,“ odpověděl Fadhar aniž by se na Sanoela podíval.
„Dívejte se na mě chlape, když s vámi mluvím a vysvětlete mi, jak si představujete bez mého svolení měnit kurz lodi?“
Fadhar se postavil a zahleděl se Sanoelovi do tváře. Převyšoval kapitána o hlavu a díky své mohutnosti vypadal vedle něho jako medvěd vedle zajíce.
„Měl jsem se postarat o poškození lodi a situace se mi zdála natolik vážná, že sem poupravil kurz k nejbližší pevnině,“ zašeptal Fadhar a naklonil se k Sanoelovi. „Pane!“
„V pořádku,“ zašeptal bledý kapitán, „ale příště mi o tom dejte vědět. Dohlédněte, aby opravy netrvaly moc dlouho. Ano, pane Faghare?“
„Ano pane,“ přikývl Fadhar a postavil se do pozoru.
„Jen co narazíme na prvního žraloka, hodim tě přes palubu. My tady budeme mít pokoj a ten žralok problémy s trávenim,“ zamručel si pro sebe, když kapitán odešel a spokojeně se nad tou představou pousmál.

„Víš co je to za ostrov?“ zeptal se Fadhar, druhý den ráno Hagese, nakloněného přes zábradlí a křičícího na muže opravujcí loď.
„Ne co?“ narovnal se Hages.
„Černý ostrov Sar-Sar,“ odpověděl Fadhar šeptem a rozhlížel se po palubě.
„To snad né?“ zamračil se Hages.
„Před chvílí sem byl u toho trotla, když zjišťoval polohu a jestli mam tomu teleti mořský krávy něco přiznat, tak to že v mapách se vyzná.“
„Řekneme to chlapum?“ zeptal se Hages zachmuřeně.
„Do večera opravíme loď a zejtra ráno můžem bejt pryč. Já bych jim nic neříkal. Co nevíš, to tě netrápí!“
„Tak jo,“ přikývl Hages.
„Pánové, jsem rád, že vás tu mám pohromadě,“ vyšel kapitán ze své kajuty a zamířil k nim.
„To snad né!“ sevřel Fadhar hlavu do dlaní, při pohledu a na luk v kapitánově ruce.
„Dostal jsem skvostný nápad, pánové,“ přišel k nim Sanoel s širokým úsměvem na tváři. „Napadlo mě, že bychom se mohli vypravit na tento ostrov a trochu si zalovit, než bude loď opravena.“
„Kapitáne, asi se s vámi nebudu moci zůčastnit lovu, musím zůstat na palubě a dohlédnou na opravy,“ řekl Hages naoko zklamaně.
„No a já asi budu muset zkontrolovat kormidlo, zdálo se mi trochu uvolněné po té bouřce,“ zalhal rychle Fadhar.
„Posádka to jistě zvládne i bez vás pánové. Tak se připravte a za chvilku vyrazíme,“ usmíval se kapitán.

„Dastone, jestli se nevrátíme, seber chlapy a loď a vypadněte odtud,“ zašeptal Fadhar Dastovi, který je dovezl na ostrov.
„Něco co bych měl vědět?“
„Nehledejte nás a vypadněte odtud, je ti to jasný,“ ohlédl se Fadhar po Sanoelovi s Hagesem, stojících opodál.
„Pane Fadhare, děje se něco?“ zeptal se Sanoel.
„Dastone, tohle je Sar-Sar, když se nevrátíme sme mrtví!“ zamručel Fadhar a vykročíl za kapitánem.
„Do prdele!“ zaslechl ještě Dastona.

„Co bych teď dal za koně a pár loveckých psů,“ posteskl si kapitán, když kráčeli po mechu ve stínu mohutných stromů. „Když si vzpomenu na báječné hony, které pořádal vévoda z Vastelu. Už jsem vám vyprávěl, jak jsem skolil toho nádherného jelena, jehož hlavu mám v kajutě?“
„Ne pane,“ zamručel Fadhar jdoucí s Hagesem několik kroků za Sanoelem.
„Kdyby něco, vem nohy na ramena a utíkej jako o život,“ zašeptal Fadhar Hagesovi, zatímco kapitán vyprávěl podle sebe velice užasnou historku.
„Mohli by sme ho sejmout a vrátit se na loď,“ navrhl Hages a potěžkal svojí dýku.
„No tak pánové, co je to s vámi?“ otočil se kapitán a zamračil se.
Fadhar chtěl odpovědět, když se mezi stromy ozvalo temné zavrčení a praskot lámajcích se větví.
„Je po nás!“ vykřikl Hages a podíval se na Fadhara.
Sanoel mezitím vytáhl dlouhý šíp a přiložil ho na tětivu. Natáhl dlouhý luk až k uchu a vypustil šíp mezi stromy. Ozvalo se táhlé zavytí! Sanoel vytáhl z toulce další šíp, ale už nestihl vystřelit. Obrovské zvíře podobné vlku se vyřítilo z lesa a srazilo Sanoela k zemi. Hages si všiml šípu trčícího zvířeti z trupu.
„Do prdele, co tu ještě stojíme,“ vykřikl Fadhar, až mu přeskočil hlas a spolu s Hagenem se rozběhli zpět po svých stopách.
„Fadhale, chtěl sem ti jenom říct,“ lapal Hages po dechu, „že sem rád, že sem tě poznal.“
„Drž hubu a zdrhej,“ vyhrkl Fadhar.

Mezi stromy už bylo vidět moře, když se před nimi z lesa vynořil tvor, který zabil Sanoela. Hages zastavil a sáhl po dýce. Fadhar mu však zadržel ruku. Tvor si je s temným vrčením prohlížel. Byl skoro tak vysoký jako kůň a v tlamě od krve se leskli hrozivé tesáky. Náhle se zvedl na zadní a se strašlivým vytím se začal měnit. Hages vykřikl hrůzou a odvrátil se. Fadhar však fascinovaně pozoroval proměnu. Vlčí rysy pomalu ustoupily lidským a zvířecí tlapy se proměnili v ruce člověka. Černostříbrná srst mizela a byla nahrazena snědou hladkou kůží. Celá proměna trvala jen okamžik a náhle si Fadhar uvědomil, že se dívá na vysokého, nahého muže.

„Ty se nebojíš?“ zeptal se muž hrdelním hlasem a rukou si přejel po hrudi, kde mu prosakovala krev. Zranění od Sanoelova šípu.
„Při nejhoršim, tu chcípnu,“ ušklíbl se Fadhar, „ale to už sem moh v životě tolikrát, že se smrti nebojim.“
„A co tvůj přítel?“ zeptal se muž a ukázal na Hagese choulícího se na zemi a drmolícího prosby ke všem bohům na které si vzpomněl.
„Nech keců a skonči to,“ zamručel Fadhar.
„Třeba to neudělám, třeba vás nechám žít,“ sklonil muž hlavu a prohlédl si svou hruď. Rána po šípu se skoro zacelila.
„A co za to?“ zamračil se Fadhar.
Muž se rozesmál, Fadharovi při tom zvuku přejel mráz po zádech.
„Nic,“ řekl po chvíli. „Vůbec nic. Seberte se a zmizte z ostrova. A jestli se tu ještě objevíte, skončíte jako tamten blázen,“ naznačil hlavou směr, odkud přiběhli.
„Co jste zač?“ sebral Fadhar odvahu.
„Jsem Nagdarel z rodu Lysánů, můj rod tu byl před vámi lidmi, dokonce jsme tu byli i před draky. A potom jste se tu objevili vy!. Slabý a bezmocní, ale množící se jako krysy. Zaplavily jste svět jako nemoc, kterou nejde vyléčit, zabrali vše co jste viděli a zničili vše co vám bylo cizí. Je mi smutno, když si představím co vše s vaším příchodem zmizelo. Ale i mezi vámi se najdou někteří, kteří si zaslouží úctu. Byť jen pro svojí odvahu. Ty ses nebál zemřít a tak máš moji úctu. Mnozí z těch, kdo tu byli před tebou lezli po kolenou a škemrali o život! Ubožáci! Nezasloužili si žít a tak zemřeli. Odejděte z ostrova a nikdy se nevracejte!“ po těchto slovech Nagdarel zmizel mezi stromy.

„Co ti tam povídal? Nerozuměl sem mu ani slovo,“ zeptal se Hages, když Kormorán zdvihl kotvu. Fadhar stál opřený o zábradlí a pozoroval vzdalujcí se ostrov.
„Vykládal mi o své bolesti a o nemoci,“ odpověděl zachmuřeně Fadhar.
„Takže to byl vlkodlak, člověk nakažený vlčím kousnutím, měnící se sám ve vlka,“ pokýval Hages zamyšleně hlavou.
„Pust to z hlavy,“ mávl Fadhar rukou, „přežili sme a to je podstatný.“
„Hej chlapy, co to vyvádíte s tou plachtou?“ vykřikl Hages na muže napínajcí hlavní plachtu.
„My jsme šrám, který nakazil celý svět,“ zamručel Fadhar, když Hages odešel a naposledy se zahleděl na ostrov. Cítil, že se v něm něco změnilo…