|
Projdi sem tou branou, hloupý smrtelníče,
teď cesta radosti před tebou stojí.
Vše zlo, co od ní jen poznat jsi musel již,
zmizí - pak klid a mír zůstane za ní.
Projdi teď tou branou, mládenče můj milý;
zapomeň, již se jen raduj!
Co ti kdy provedla dívenka ta hloupá,
nyní už bude pryč, proto se neboj!
Projdi už tou branou do mého náručí,
následuj hlas svého srdce.
Vždyť ona toužila po tom, tě využít!
Já však chci jen a jen tebe.
Projdi tou tajemnou branou až do krajů,
kde budu čekat vždy na naše setkání.
Ona tě podvedla s nejlepším přítelem,
bolest - tu já neznám, nechápu vyznání.
Projdi až za mnou tou branou, můj milenče,
ať nyní poznáš, co opravdu láska je.
Není to snění - jen bolest z něj vychází,
se mnou však zjistíš, co milence spojuje.
Projdi tou branou a zříš co jsi neviděl,
jakou že krásu svět skrývá,
polibek dám ti a ty už se nevzbudíš -
do snu, co světem chodívá.
Projdi tou branou a na ni nevzpomeneš,
co budeš v kraji mém dlít,
pojď a věř paní své - nic není nemožné,
vína tu budem jen pít!
Projdi tou branou a miluj jen navždy mě -
dámu v šarlatových šatech,
pleť bílou jako sníh, s vlasy jak temná noc -
já počkám, vždyť nemám na spěch.
Jestli však zklameš mě, pak si už raděj přej
nikdy se, mládenče, nezrodit.
Smrt - to jest jméno mé, snad mluví za sebe –
na svět tě mohu vždy navrátit.
To si snad nepřeješ, chlapče můj rozmilý,
vidět je, zrádce dva, milovat se spolu;
proto buď poslušen paní své předrahé,
nikdy pak nespatříš dívku tu víc znovu.
|