Na bitevním poli mezi Zeleným údolím a Templářskou

Generál Kaem se postavil napravo s Taylandovými muži, lučištníky a zálesáky. Několk tisíc jeich tu stálo, šípy měli vedle sebe zabodany do země, což značilo že v žádném případě nehodlají utíkat. Tady jsou jejich zbraně. Tady zůstanou i oni. Živí, nebo mrtví.

Thrix, Pán Templářů se objevil teprve v poledne. Kolona jeho rytířů vjela na hřeben kopce ve zářivé ukázce vojenské síly. Za nimi přicházeli pěšáci, pochodavali pěkně v řadách, disciplinovaní, klidní, každý mus v kyrysu a chraničich holení s hranatým železným šítem zdobeným draky, levharty a gryfy. Thrixe samotneho bylo jasne videt.Zbroj mel vylestenou az se leskla jako stribro a jel na vysokem koni, cernem jako smola, s hlavou a hrudi chranenymi krouzkovou i platovou zbroji. Tehdy jsem se zacal doopravdy bat a citil nezvyklou vahu odpovednosti nasi magie a sily. Vedle me cekal zachmurene Calamus s mag. knihou v rukou. Je jich docela dost poznamenal jsem. spousta souhlasil Pak se ozvala polnice a armada se ritila dolu z vrsku země se chvěla pod dusotem koní, skřípali kola válečných strojů, oblaka se pokryla šípy...

Zůstávali jsme klidně stát na místě. Stáli jsme a čekali. Mágové zatím dokončovali bohoslužby k bohyním smršti. Dohořely ohně a Tay zvedl ruku. Smršť smršť smršť ozvalo se ze všech stran! Tay se lehce usmál a ukázal před sebe. Vojska smršti vyrazila vpřed. Hail to the founder of Huricanes! křičelo tisíce hrdel když se armády srazily... Rozhořela se krutá bitva. Useknuté ruce a nohy, rozdrcené hlavy, rozdupaná těla. Nářek, křik rozléhali se bitevnim polem. Kdyz armadam zacala dochazet sila, prisel cas kouzel. Mocny draci dech likvidoval nepratelske lezeni. Ztraty byli velke, ale na strane Master of templar větší. Pak najednou se k našemu hlavnímu stanu přiřítil jezdec. Pane! Thrix a jeho vojska porušili úmluvu a obešli nás. Pán z kalesinu jest v obležení. Tay se zachmuřil. Odvolal elitní vojska a vyrazil osobně kalesinovi na pomoc. Ten se hrdině bránil. Jeho tvrz hořela a brána byla již rozvalena když jsme přišli.

Wang tay zastavil své muže a kývl na mága ze zeleného údolí. ten svolal vojenský štít. Práve včas. Nepřítel se již skoro dostal do truního sálu. Kalesin tam čekal v plné zbroji, krvácející a obklopený zbytkem svých věrných. Thrixova vojska najednou zaúpěla. Tisíce a tisíce jich řvalo bolestí, stovky mrtvých padali k zemi. A pak přišel čas Taylandských bojovníků. Smršť smršť smršť zvolali a vběhli nepřátelům do zad.

Hail to the founder of huricanes! zvolal Kalesin a vyrazil vpřed. Bitva neměla dlouhého trvání a podlí bandité byli rozprášeni. Toho dne nidko nespal. Vojáci brousili své zbraně a toužili po odplatě. Tay se s Calesinem odebral do svatyně smrští. Radili se s Emrif, patronkou, s Liccou, bohyní přátelství. Poslouchali rozkazy Siaqué. Když ráno přiběhl do truního sálu Kaemův posel, že Thrixova vojska, ač silnější jsou silně decimovány mágy našich zemí, morálka unavených válečníků stoupla. Na tayův popoky se Calesinovi a Elitní jednotky spojili a vytvořili svatý kruh.

Croa, Ty jež jsi poslední možností, Croa ty jež vládneš námi, Croa ty jež ovládáš duše bez těl, Croa - zjev se nám... Nesla se modlidba spálenou zemí.

Pak jsme se zvedli a vydali se na trestnou výpravu, hluboko do Templárského území.
obloha se zatáhla. Krvavé mraky pokryly obzor od východu k západu, kvílivý vítr začal trhat střechy domů, bortily se kostely, otevíraly se hroby, skřítci vylézali z podzemí a zkáza a zmar byly osvobozeny džiny... Jednotky smršti v tmavém a s blyštivými meči, jednotky smršti v zeleném a se hnědými šípy, jednotky rudé na ohnivých koních stáli vyrovnáni, v řadě nad thrixovým hradem. Slovo pomsta dávalo všem sílu. Klidně jsme stáli a sledovali nepřítelovo zděšené pobíhání. Hromady civilistů bezradně zabíhali do budov, armáda se snažila zkoordinovat a mágové vysílali obraná kouzla. Obě strany věděli, že Templáři porušili úmluvu a proto nebude brát Lid smršti ohledy. Moc dobře thrixovi lidé věděli, že všichni pomřou.
Ještě chvíli jsme se bavili jejich bezmocí. A pak:

Hail to the founder of huricanes! zvolá kněží. Smršť smršť smršť ozvalo se mu v odpověd aa armáda vyrazila zuřivě vpřed. Ten den se bohyně smrti radovala. Na její oltář bylo položeno mnoho statečných a neviných srdcí, mnoho spálených a zohavených těl. Mnoho našich chrabrých bojovníků padlo, ale my jsme je neoplakávali. Vzali si sebou na druhou stranu spoustu nepřátel. Nepřátel, kteří se podle pověstí stávají jejich věčnými otroky...