|
(náladová)
Západ slunce nad lesy a rybníkem
Zdá se být malovaný tuší
Starého čínského mistra.
A přesto s ním přichází zvláštní tíseň
Prazvláštní tíseň, tlukoucí v srdci
Jak uvězněný pták.
Co pak, co pak, co pak…
Když rozum nestačí
Zdůvodňovat Tvé stesky?
Touha se vkrádá s každým
Kouskem oblaku na pozadí nachu
Touha po cestě.
Večery se plíží domáckou krajinou
A Ty chceš jít
Jen dál, jen dál, jen dál…
Abys každý západ slunce uvítal
Nad novou krajinou, novým obzorem
V pokoře před nekonečnem.
Jak se stmívá, obloha ztrácí nach
Oblaka černají a Ty víš
Jak jsou důležité cesty
Cesty spletité, cesty únavné
Kde každý krok na kamenité zemi
Píše znak Tvého epitafu.
Zvuk křídel od rybníka, kachny se zvedají
Vezmeš pár věcí – pro přežití – a jdeš
Zapsat se bezděky do Knihy Nesmrtelnosti.
|