A bylo jaro !

A bylo jaro?

A bylo jaro! A všude kvetl sníh. Sněženky z ledových
krystalků se třpytily v studených paprscích žhavého
Slunce. Majestátné Slunce. Uprostřed prostoru z mlhy,
uprostřed žhavého mrazu.

A bylo léto! Rudé třešně o sebe jemně chřastily jako
ledové kostky v zahradě plné bílých závějí.
Jahody visely s nosem z rampouchu, skláněly se k
zmrzlé půdě v bezmezném smutku. Temné mraky pluly
zasněným oceánem oblohy jako obrovité kry v severních
mořích.

A byl podzim! Na štíhlé mochomůrce se již z dálky mihotaly
jako démanty jemné vrstvičky námrazy. Drobné lístky
opadávaly, tříštily se o udusanou hlínu a krajem se nesla
jejich pohřební píseň. Píseň zvonků v zapadlém údolí.

A byla zima! A z nebe se pořád hrnul sníh...