Tanečnice osudu - 9. část

Ash'raen'shina byla ponořena po krk v kouřící vodě a oči měla zavřené. Příjemná vůně bylin, které do koupele její hostitelka nasypala, se rozlévala po místnosti a temná elfka úlevně nasála sladký vzduch. Když pomalu otevřela oči, podívala se na zdobený strop a prohlížela si výjevy a ornamenty. Lázeňská místnost, a vlastně i celá budova, jí připadala jaksi starobylá, zvláště svou výzdobou. Tmavovláska stále nevěděla, kdo nebo co jsou její hostitelé, ale přinejmenším žena se chovala velice příjemně a zdvořile. Dalo by se říci, že byla Ash'raen'shininou přítomností přímo nadšena. Tanečnice jenom doufala, že to není jen nějaká zvrhlá hra těch podivných lidí.
Proč nad tím bádat? Bylo mi nabídnuto příjemné pohoštění a já přijala, i když trošku ze strachu a ze zvědavosti. Ještě mě čeká večeře, snad se tam dozvím víc.
Temná elfka však měla strach, že ten muž, Hurbrar, se na ni bude pořád zlobit. Zahnala tu myšlenku s přáním, aby se tak nestalo. Znovu vdechla příjemnou vůni a uvolnila každičký kousek svého těla, aby se oddala pocitu spokojenosti. Přivřela oči a v mysli jí zazněly tóny jedné písně, kterou zpívávala s matkou, když byla ještě dítě. Spolu s opojným tancem předešlého večera byla tohle jedna z mála šťastných chvil za poslední dobu. Vlastně za posledních několik let.
Úzkými škvírami spatřila, že se dveře otevřely, a v nich stála vysoká postava. Ash'raen'shina v ní ihned poznala svou hostitelku. Na vznešené tváři se usadil zářivý úsměv.
"Vidím, že si koupel užíváš, má milá."
Tmavovláska chvatně přikývla a svaly jí mírně ztuhly. Nevědomky se do vody ponořila ještě více - až po bradu. Ne, že by měla z ženy strach, ale od prvního okamžiku k ní cítila přirozený respekt. Značný respekt. I když se žena chovala přátelsky a velmi příjemně, Ash'raen'shina měla pocit, že nejedná se sobě rovným. Cítila se jako malé dítě v přítomnosti dospělého, jako by s ní mluvila matka nebo jiná blízká, avšak respektovaná, příbuzná. Tak to cítila od první chvíle a stále se přes to nemohla přenést.
"Tvůj výraz to prozradil," prohodila žena. "To mě velmi těší, jsem šťastná, že jsem ti udělala radost. Jakmile budeš hotova, přijď do místnosti přímo naproti této."
Znovu se usmála a pak dodala: "Budu tě tam očekávat, pak se spolu vydáme na večeři."
Temná elfka pokývala hlavou na znamení souhlasu, ale stále mlčela. Nevěděla, co říci. Žádná slova jí nepřicházela na mysl, i když v té situaci bylo možné říci cokoliv.
Když žena odcházela, vzala do ruky šaty Ash'raen'shiny - k jejímu údivu.Než zmizela úplně, ještě zvolala: "Nikam však nespěchej, má drahá, koupel si pěkně vychutnej."
Tmavovláska se na zavřené dveře, ve kterých žena zmizela, ještě chvíli zmateně dívala, ale nakonec se rozhodla řídit radou hostitelky. Opět se uvolnila, zavřela oči a nechala myšlenky volně plout.
Vylézt z vody se rozhodla až ve chvíli, když ta začala být vlažná. Nenuceně vstala a jednu nohou po druhé došlápla na mramorový povrch podlahy. Sáhla po nachystané osušce, která ležela na dlouhém kamenném podstavci a vytřela se do sucha. Když tak učinila, osušku pověsila na tyč, která k tomu účelu zjevně sloužila. Uvědomila si však, že nemá co na sebe, jelikož žena její oblečení odnesla. Pohled jí padnul na složený bílý kus látky, vedle něhož byla původně i osuška. Chvíli se rozmýšlela, ale nakonec dospěla k závěru, že nějaký důvod pro něj být musí. Vzala jej a omotala s ním své tělo. Když byla hotova, vykročila ke dveřím. Opatrně je otevřela a rozhlédla se po chodbě. Spěšně ji přeběhla a jemně zaťukala na protější dveře. Ty se po chvíli otevřely. Stála v nich plavovlasá žena a jako obvykle její tvář zdobil úsměv.
"Pojď dál a netvař se tak vyděšeně."
Ash'raen'shina rychle vklouzla do místnosti, ze které vedly další dvoje dveře. Uvnitř se nacházel kulatý stůl, u něj dvě židle, pohovka a skříň.
Na lehátku ležely její šaty a temná elfka si všimla, že jsou pečlivě vyčištěné. Okamžitě k nim vykročila, ale žena ji chytla za paži.
"Má milá, trvám na tom, aby sis k večeři oblékla něco hezčího."
Tmavovláska se na ni zmateně podívala: "Ale proč, má paní? Můj oděv je pohodlný." Rychle však dodala: "Ale jestli vás nějak uráží..."
Hostitelka se zvonivě zasmála: "Co to povídáš, drahoušku? Samozřejmě mě nic neuráží. Ale vadilo by ti vypadat dobře? Pro mě je tvá návštěva vzácná příležitost. Jaký je rozdíl v tom, když si vezmeš jiné šaty?"
Přešla ke skříni, otevřela ji a její ruce v ní zašátraly. Poté žena vytáhla dlouhé šaty. Jejich střih byl jednoduchý a barva byla tmavá. Stříbrné a tmavě fialové nitě na nich tvořily různé ornamenty a ozdoby. Podle jejich tvaru Ash'raen'shina ihned poznala, že se jedná o elfský styl, přesněji řečeno temnoelfský.
"Co třeba tyhle? Myslím, že se k tobě náramně hodí. Vzhledem i velikostí."
Temná elfka zakroutila hlavou: "Jsou moc krásné, paní, ale já stále nechápu, proč se mi je snažíte vnutit. Opravdu si vystačím se svými, nechci vám špinit vaše..."
"A dost," řekla žena a zamračila se. "Takhle o sobě již nemluv. Jaképak špinit. A co se týče toho, proč chci, aby sis je vzala..." Usmála se. "V tomhle paláci je všechno krásné a chci, abys i ty byla krásná. Tedy, ty jsi krásná, ale hezký oděv to ještě podtrhne. Navíc jsou krásně hebké a pohodlné, jen je vyzkoušej."
Ash'raen'shina chtěla již něco říci, ale žena ji vtiskla šaty do rukou a ukázala na jedny dveře.
"Tam se můžeš převléci."
Tmavovláska přikývla a odešla do určené místnosti převléci se. Přitom její mysl hořečnatě pracovala. Stále nechápala důvod toho, proč se jí hostitelka snaží vyzdobit.
Přece jí může být jedno, jestli na sobě mám takové či onaké šaty... Mluví pravdu nebo si se mnou stále jenom ona i ten Hurbrar hrají?
Snažila se takové myšlenky zahnat, neboť z ženina chování nevycítila žádnou podlost.
Ale copak to něco znamená? Už jsem potkala mnoho bytostí, které zakrývaly své úmysly tak dokonale, že na nich nebylo nic znát. Třeba mám jen vypadat hezky, aby se na mě mohl koukat její bratr nebo jak ho nazvala. Nebo něco horšího...
Zatřásla hlavou, a když měla šaty na sobě, vešla opět do pokoje.
Duhové oči na ní spočinuly. "Vypadáš v těch šatech nádherně," vydechla žena. "Být muž, asi bych měla problémy z tebe spustit oči, drahá."
Pokynula rukou na jednu ze židlí: "Posaď se, ještě tě učešu, a pak se připojíme k Hurbrarovi, souhlasíš?"
Temná elfka stejně nehodlala v ničem odporovat, tak si sedla na židli a nechala hostitelku, aby se jí postarala o vlasy. Musela uznat, že ženiny ruce byli šikovné a jemné. Hřeben rozčesával tmavé vlasy pomalu a pečlivě.
Místností se na dlouhou chvíli rozlehlo ticho, narušené až dotazem Ash'raen'shiny. "Má paní, smím znát vaše jméno?"
"Ach, ano. V tom shonu jsem ti jej zapomněla říci. Můžeš mi říkat Iliijra."
"Ano, paní Iliijro, já jsem Ash'raen'shina."
Opět zavládlo ticho, až promluvila hostitelka. "Tak Ash'raen'shino, hotovo. Vydejme se teď občerstvit, doufám, že naše jídlo ukojí tvé chutě!"
Temná elfka vstala a podívala se do veselých duhových očí. Ty jí pohled opětovaly. Chvíli se obě ženy navzájem prohlížely, nakonec Iliijra otevřela dveře a pokynula tmavovlásce, aby vstoupila. Když tak učinila, žena ji vedla útrobami paláce opět do místnosti, kterou Ash'raen'shina navštívila poprvé. Po cestě se stále rozhlížela a nemohla se krásy všude kolem vynadívat.
Obě ženy vešly do pokoje, kde je již čekal Hurbrar. Na sobě měl stále modrý oděv jako předtím, seděl v jednom z křesel a přemýšlivě se díval před sebe. Když spatřil Iliijru a Ash'raen'shinu, vstal. Jeho výraz již nebyl tak zachmuřený ani napjatý jako předtím. Přešel k temné elfce a podíval se jí do očí. Té se málem zastavilo srdce pod tím pronikavým pohledem a také strachem z toho, co se bude dít.
"Chtěl bych se vám, srdečně omluvit za své předešlé vystupování, slečno, choval jsem se velmi...nezdvořile."
Poté po zvyku, který temná elfka viděla u některých lidí, vzal její dlaň do své a políbil ji na hřbet ruky.
"Doufám, že mi odpustíte, i když máte právo omluvu odmítnout. Mé chování i napadení v lese nebylo vhodné."
Ash'raen'shina se na muže dívala s vytřeštěnýma očima. Musela si přiznat, že čekala mnohé, od chladného vystupování až po výbuch hněvu, ale takové příjemné chování rozhodně ne.
"Já...já," zakoktala se. "Odpouštím vám, samozřejmě."
"Děkuji," řekl Hurbrar a kývnutím hlavy naznačil, že si má Ash'raen'shina sednout. Sám se posadil na druhou stranu stolu a Iliijra zaujala místo vedle temné elfky.
"Dobrou chuť, dámy."
Až teď si Ash'raen'shina všimla, že misku s ovocem nahradily tři větší mísy plné dalších exotických plodů. Po vzoru svých hostitelů si vzala misku, ke svým ústům zvedla jeden kus ovoce a zakousla se do něj. Vzhledem k tomu, že večeři s ní považovala Iliijra zjevně za něco velmi důležitého, čekala nějakou konverzaci. Opak byl pravdou. Oba její společníci mlčeli a věnovali se jídlu. Dívali se po sobě a usmívali se. Ash'raen'shina musela uznat, že ovoce ji skvěle nasytilo, a to bylo také důvodem, proč jí tři kousky stačily. Miska takových byla plná. V jedné chvíli Hurbrar položil svou misku na stůl, vstal a podíval se po obou ženách.
"Nyní vás opustím, dámy, dobrou noc."
Tmavovláska zdvořile kývla a totéž učinila i Iliijra.
Co se tu děje? Nejdříve mě ten muž málem zabil, pak zajal, nakonec se omluvil a mlčel. A Iliijra? Ta se stále smála a teď...Snad jsem neučinila nic nevhodného proti jejich zvyklostem.
Když odešel, svou misku odložila i světlovlasá žena a podívala se na Ash'raen'shinu.
"Už je tma a hvězdy září. Nechceš jít na balkon sledovat noční oblohu a okolní krajinu?"
"Ráda," přitakala Ash'raen'shina a vstala. Spolu se ženou poté došla k balkonu a podívala se vzhůru. Musela uznat, že tu noc zářily hvězdy opravdu velmi jasně a ona rozeznávala jednotlivá souhvězdí, i když ta Yveninská se moc neučila.
"Paní Iliijro, smím se na něco zeptat?"
"Jistě, má drahá, jen se ptej. A neříkej mi pořád paní, zní to jaksi příliš...oficiálně."
Temná elfka přikývla. "U večeře jste toho se svým bratrem moc nenamluvili, doufám, že to nebylo kvůli mě. V takovém případě bych mohla jíst jinde a..."
Ženin jemný úsměv utnul Ash'raen'shinu v půlce věty. Aniž by věděla proč, najednou se jí zadrhl jazyk a ona nebyla schopna pokračovat.
"Ash'raen'shino," začala Iliijra, "my toho s Hurbrarem moc nenamluvíme, známe se tak dobře a tak dlouho, že slova nejsou nezbytná. A navíc..." Úsměv se rozšířil. "On se kvůli tobě stydí. Měla bych ti zatleskat. Hurbrara už dlouho nikdo nedostal do rozpaků. A já jsem jej nechtěla nijak dráždit."
"Do rozpaků," podivila se temná elfka. "Ale co jsem udělala?"
To jsem snad opravdu porušila nějakou jejich etiketu?
"Udělala jsi toho hodně, děvče. Hodně dobrého. A on se k tobě nezachoval nejlépe a teď se za to stydí."
Teď byla tmavovláska vážně zmatena. "Dobrého? Jen jsem se procházela lesem..."
"Ne dnes, ale v minulosti. Řekla jsem mu, že jsi Ash'raen'shina a to jím otřáslo."
Temná elfka se zmateně dívala do noci. "Ale copak to něco znamená, že jsem Ash'raen'shina?"
Počkat. Jak mu mohla říci mé jméno, když jsem jí ho sdělila ve chvíli, kdy jsme byly samy dvě a poté spolu nemluvili? Možná spolu mluví skrze myšlenky...
"I pro mě je velká čest hostit tě v našem krásném domově," řekla žena. "Ty si to zasloužíš, máš dobré a odvážné srdce. Tvé činy za tebe mluví."
"Mé činy, paní Iliijro? Ale já se jenom procházela..."
Duhové oči málem temnou elfku zmrazily svým intenzivním pohledem.
"Copak jsi neporazila Razrashe, Ash'raen'shino?"
V té chvíli se málem tmavovlásce podlomily kolena. Musela se pevně chytnout oběma rukama kamenného zábradlí a kdyby neměla tmavě zelenou pleť, jistě by zbělala.
Jak to ví? Nic jsem přeci neříkala. Mlčela jsem, tak jak to ví? Nikdo se neměl dozvědět, kdo jsem. Teď může být všechno ztraceno!
"Vy...vy umíte číst myšlenky," zeptala se vyděšeně.
"Ne tak, jak si to představuješ."
Ash'raen'shina skoro nedýchala a jen poslouchala.
"Jak sis jistě všimla, má drahá, nejsem člověk, ale ani Haenan. Nejsem ale ani žádná kouzelnice. Lidé mé rasy mají různé...schopnosti. A já jsem obdržela zvláštní dar. Pokaždé, když jsem v kontaktu s další bytostí, plyne z ní ke mně její...Jak bych to řekla?" Podívala se ke hvězdám. "Osud nebo minulost. Vidím věci, které jsi prožila, co jsi přitom cítila a také věci, ke kterým směřuješ. Nikoliv však budoucnost. Bohužel se tato vlastnost nedá nijak ovlivnit, nemohu ji nepoužít nebo naopak použít, když chci. Není to kouzlo a není proti tomu žádná magická obrana. Je to můj dar a možná také prokletí. Vidím situace, které bych neměla. Zážitky veselé, vášnivé, ale také tragické a smrtelné. Když s tebou teď mluvím, jakoby z tebe sálala jakási beznaděj, která mě zaplavuje a které musím čelit. Pokud bys byla veselá, přijímala bych veselí. Snad nyní chápeš, proč vím, kdo jsi a co jsi udělala. Věř mi, že jsem to nechtěla vidět, ale...muselo to být. Ani ve svém rodě jsem nebyla pro svou vlastnost oblíbena, zvláště těmi, kteří se za něco styděli."
Temná elfka na ni hleděla s vytřeštěnýma očima. "Takže vy víte, co se mi stalo? Vy cítíte mou bolest? Ach ne! Omlouvám se, nechtěla jsem vás nakazit."
Duhové oči opět vyjadřovaly veselí. "Jak říkám, máš dobré srdce. Jiní by mi to začali vyčítat a ty se u omlouváš. Ale pozor! To je zároveň tvou velkou vadou. Ash'raen'shino, do života potřebuješ trošku sebedůvěry a důstojnosti. Nejsi jediná, kdo nese odpovědnost za svět."
"Ne, to nejsem, ale...Vy víte, co se stalo v pevnosti Razrashe?"
Iliijra přikývla.
"A to předtím? Můj manžel...A syn?"
Žena opět přikývla. "Znám tvé utrpení, drahá."
Ash'raen'shině začaly téct po tváři slzy. Nevěděla proč, ale tím, že ta žena vše věděla, se všechno znovu vrátilo. Všechny strasti jakoby se staly včera a s větší intenzitou. Ale zároveň cítila, že tu tíhu nenese sama. Její přátelé věděli, co se stalo Valdrusovi, ale nevěděli, co dělá nyní a jaká má úkol. A Iliijra věděla všechno. Takže ví i to, že jdu zabít svého přítele. Co teď asi udělá? Zastaví mě? Zadrží? Ach, bohové, jak já si přeji, aby to udělala!
Na rameni ucítila jemný dotek.
"Vyplač se, Ash'raen'shino, slzy nejsou na obtíž."
Temná elfka zavzlykala. "Ale poslední dobou pořád pláču. Copak to nejde zastavit?"
Stisk kolem ramen zesílil. "Nesnaž se o to. Copak nevíš, že právě slzy tě zachránily od šílenství? Kdybys v sobě veškeré své neskonalé utrpení dusila, zabilo by tě to. Takhle jen uvolníš napětí, nestyď se za to."
Ash'raen'shina ale nebyla schopna odpovědět, protože se už opravdu rozplakala. Snažila se myslet na to, proč to dělá, zvláště před tou ženou. Ale pak pochopila, že to je právě kvůli tomu, že stojí před Iliijrou. Jestliže měla pocit, že může Hirnovi sdělit některá svá hoře, tady to platilo stonásob. Zvláště ve chvíli, kdy už stejně nebylo co tajit. Žena na ni mírně zatlačila a pomalu ji vedla do místnosti. Jemně ji posadila zpět na křeslo a něco jí šeptala do ucha.
Tmavovláska přes slzy nic neviděla a úplně se oddala svému stále oživovanému žalu. Do mysli se jí však pomalu začal vkrádat příjemný hlas, který ji pomalu celou zaplavil. A ten hlas jí radil, aby se uvolnila, uklidnila a pomalu začala usínat. Aniž si to stačila uvědomit, poslechla ten hlas a ponořila se do svého nejhlubšího podvědomí.

Iliijra, když viděla, že Ash'raen'shina tvrdě spí, se narovnala. Chvíli si ji prohlížela. Nešťastnou, ale hodnou ženu, která svůj život zasvětila tanci a rodině. To první ji drželo při životě, zničení toho druhého jí málem život ukončilo.
Ale není všemu konec, má drahá. Jakmile se probudíš ze svých snů, já v tobě probudím jiskřičku naděje. A když správně zafoukám a ty se mnou, rozhoří se pořádný oheň. Nic není tak strašné, jak se může zdát. I když vím... cítím a vnímám tvé pocity a v nich je všechno temné a beznadějné.
Pohladila temnou elfku po tmavých vlasech a odebrala se na balkon. Rozhodla se, že tam počká, než Ash'raen'shina vstane, i kdyby to mělo být až v poledne příštího dne.

Ash'raen'shina ležela v trávě a dívala se do nebe. V ruce svírala velkou dlaň svého manžela a na břiše seděl jejich malý syn. Lechtal svou matku na žebrech a pod pažemi - vzal si za úkol ji rozesmát, což se mu dařilo. Čím víc se smála, tím více veselý byl i on a snažil se ji lechtat ještě více. Oči, které zdědil po ní, se radostně třpytily. Do toho se ozval smích muže - Valdruse - kterého celá situace zřejmě také pobavila.
Ash'raen'shina však cítila, že tohle je jen sen. Krásný sen, ale pořád jenom sen, který ji vrátil do nejšťastnějšího údobí jejího života. Podle stáří jejich syna věděla, že za pár let se všechno zkazí. Krátké procitnutí do reality pominulo a ona se opět ponořila do chvíle štěstí.