Vyvolený půlčík - kapitola 1

OZNÁMENÍ: Tento příběh vznikl v diskusním fóru Taverna a byl vytvořen několika osobami, žádný z nich ale není úplným autorem tohoto příběhu. Za spolupráci děkuji těmto hostům Taverny: Akzok, Merlkir, Ngrr-sug-Gadr, Adhil, Lokrein, toomz, Gandalf, Louda, Recaiver, Carlos, Ardon, Sekol, Elwin, Aleya, Conia a Jungle (jestli jsem někoho zapomněl, tak se omlouvám). Hlavní dík však patří Krtkovi, který místnost založil. Díky všem - Bilbo. A nyní už k příběhu: V jedné krajině, nikdo neví kde leží, stal hrad.starý hrad. Tento hrad si pamatoval ještě příchod elfů a trpaslíků. Nyní tam žili - Hobiti. Jednoho dne se ozval velký rachot a ke hradu někdo přicházel. Místní hlídač brány mladý Tolo Šťovík se podivil, protože z křoví opodál vycházel podivný šramot. Byla noc a ke hradu přicházely temné stíny a milý Tolo si přiznával, že se začíná bát, ale když si uvědomil, že je to jen ropucha zase se uklidnil. Ale brzo ho měli potkat významné události, které začaly tím, že k němu někdo velmi podivný přistoupil. "Nevíte prosím vás kolik je hodin?" ozvalo se několik kroků před Tolem. "Co prosím? Povídám nevíte kolik je hodin?". Tolo se zarazil, ale potom se hrdě narovnal a odpověděl: "NE.TAK to je chyba, a musím poznamenat, že vaše." Při těchto slovech se osoba přiblížila obrovskou rychlostí, po pár krocích se před hobitem zastavila a pravila: "Nejsem tady pro legraci! Zaveď mě k někomu s kým si mohu rozumně pohovořit, je to velmi důležité!" řekla velká tmavá osoba, která se tyčila před malým Tolem jako věž. "Můžete zkusit správce Kodolína Hrádka, ale myslím, že ten teď odjel na nějakou radu, ale můžete tu na něj počkat," vypískl vyděšený Tolo... "Co! Já a čekat! Uvědomujete si jak je má záležitost důležitá? Asi ne co? Tak co bude?" vyvalil cizinec salvu otázek na vyděšeného a nic nechápajícího hobita. "No ale pane, on by se měl starej Kodouš ééé vlastně pan správce Kodolín Hrádek co nevidět vrátit..." vystřelil Tolo a pak se zamyslel. "Přijede zítra a můžete tu přespat!" řekl najednou. Cizinec si ho změřil pohledem a důstojně pravil: "Dobrá," řekl a pokračoval "je to opravdu důležité! A já musím pana Hrádka co nevidět najít!" Tolo otevřel bránu a cizinec vešel. "Ufff!!" oddechl si Tolo. Celou tuto scénu, pozoroval z nedalekého křoví pár žlutě svítících očí. Kdo to asi mohl být? Kdo?! To se Tolo nedozvěděl. Nad ránem ho našli polomrtvého za velkým kamenem. Jedinou stopou co po sobě útočník zanechal byl papírový lísteček na kterém bylo napsáno: "MOJE KLETBA BUDE KRUTÁ! PROSIL BYCH VŠECHNY, KDO SE NAD RÁNEM POTLOUKAJÍ OSAMOCENI PO OKOLÍ, ABY NECHODILI BEZ PENĚZ!!! PÁN STÍNU." Následně lísteček shořel a když popálil jednoho ze strážných na ruku, bolest trvala dlouho a popálenina byla věčná a nikdy - měla tvar lebky. "Uvědomujete si nebezpečí, které hrozí?!?!?" nakláněl se zatím podivný cizinec nad Kodolínem. "A komu hrozí?" zachechtal se Kodolín a utrhl další kus masa z pečeného kuřete. Cizinec se pomalu narovnal a svíčky na svícnech, jakoby na okamžik zamrkaly v podivném větru. "NÁM VŠEM!!!" vykřikl cizinec a několik svíček uhaslo. Kodolín překvapeně zamrkal a maso, které doposud držel v ruce spadlo na zem. "To...to...to je magie, a to se nesmí!!!" vykoktal překvapeně. "Nastal čas velkých změn a pokud se nespojíme proti zlu, které přichází, bude jedno co se smí a co ne," odpověděl cizinec. "Ale co já zmůžu??? Já sem malý pán, měl byste navštívit krále nebo tak něco," vydechl Kodolín. Cizinec vytáhl z pod pláště svitek pergamenu. "Tady je všechno co potřebujete vědět," podal svitek Kodolínovi a odešel těžkým krokem. V pergamenu stálo: "Já Pán stínu Lothar Velký svolávám všechny na velký turnaj ve věži Noci. Všechny rasy a národy potvrdí své schopnosti v boji a tak bude ukázán pravý král pro naši říši!" Pod tím našel jinou (zřejmě tou cizincovou) rukou napsán nějaký text: "Nevěřte Lotharovi je zlý a špatný, vždyť jeho vlastní matka ho proklela. Chce, aby turnaj vyhrál ten nejstatečnější a on ho potom mohl porazit svými strašlivými kouzly a stane se králem! Prosím pošlete svého nejlepšího bojovníka do věži Noci, protože věštba říká, že jen půlčík dokáže být spravedlivý král." Starý Kodolín děsem sotva dýchal a tu si vzpomněl na mladého Tola, který se právě teď uzdravoval v jejich ozdravovně. "Ale jak já bych mohl, vždyť jedinou zbraň, kterou jsem kdy držel v ruce byl nůž," namítl Tolo. Kodolín se krátce, smutně zasmál. "Víš Tolo, tenhle turnaj nerozhodují svaly, ale bystrost a zdravý rozum!" "A Ty si strýčku myslíš, že já bych mohl???" "Jsem o tom přesvědčen, proč by se Tě pokusil žlutooký démon zabít, kdybys pro Lothara nepředstavoval hrozbu? Zdá se, že Ty synovče patříš k vyvoleným," podíval se Kodolín na Tola. "Můj drahý Tolo," začal Kodolín, "víš časy jsou zlé a Ty jako můj synovec bys mohl všem hodně pomoct." "Já?" nazdvihl se Tolo na lůžku, ale vzápětí se svalil zpět na slamník. "Ano Ty," přikývl Kodolín a přešel k oknu. "Ale já nevím jak bych mohl pomoci???" zašeptal Tolo. "Synovče, ještě nikdy jsem Ti nevyprávěl o turnajích ve Věži Noci. O turnajích, kde se rozhoduje o Vládci světa. Ale jak to vypadá, nastal čas, aby ses vše dozvěděl," pokýval Kodolín zamyšleně hlavou. "Vládce světa? Věž noci?" zeptal se Tolo. "Přesně tak, synovče. Víš jednou za padesát let se koná Velký turnaj a náš rod, velice často na tomto turnaji zvítězil. Titul Vládce světa je nepodstatný. Co je ale důležité, nesmíme dopustit, aby se Lothar Velký zmocnil tohoto titulu." Pomalu ho zase přikryl. "Lékař říkal, že už za týden můžeš odsud odejít!" řekl ještě Kodolín. "No dobře!" odpověděl Tolo. "Ale bude to těžké a já nechci zklamat!" A tak se Tolo Šťovík vydal na turnaj. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…