Tanečnice osudu - 10. část

Byla ještě tma, když Ash'raen'shina procitla z hlubokého snění. Polekaně sebou trhla, jakmile otevřela oči a kvůli chvilkovému zmatení nepoznávala místo, kde se nacházela, a také šaty, které měla na sobě. Okamžitě se jí však vrátila paměť a předešlé události jí vytanuly na mysl. Vzpomínala si přesně, jak se sem dostala a také každičké slovo z posledního rozhovoru s Iliirjou. Věděla až příliš dobře, co se stalo.
Všechno ví. Všechno o mně.
V té chvíli nedokázala říci, zda li je hluboká noc nebo se blíží svítání. Rozhodla se, že ještě zkusí odpočívat a zavřela oči. Za každou cenu se snažila přivolat spánek, který jí poskytoval chvilkový úkryt před nepříjemnou realitou. Její snaha však vyšla naprázdno, čím více se snažila propadnout se do temnot, tím více cítila potřebu otevřít víčka. Nakonec to vzdala, povzdechla si a opět otevřela oči.
Pomalu vstala, aby se jí nezatočila hlava, a protáhla se. Nevěděla, kam jít. Pokoj, kde se převlékla a měla šaty, se nacházel v přízemí paláce, ale nebyla si příliš jistá, jestli by jej dokázala najít. Rozhodla se proto, že počká v tomto pokoji. Zjevně sloužil jako společenský pokoj pro hosty, proto tmavovláska považovala za vhodné v něm přečkat.
Nakonec, pokud mě tu Iliirja nechala usnout a nevzbudila mě, tak zřejmě předpokládá, že tu zůstanu... Vnitřní instinkt náhle temné elfce zavelel podívat se na balkon a z něj na krajinu. Aniž by si to plně uvědomila, udělala krok a pak další. V hlavě se jí honila spousta myšlenek a většina se týkala večerního rozhovoru. Ani jedné z nich však nebylo přáno být dokončena, neboť Ash'raen'shininy rozespalé smysly náhle upoutalo cosi jiného. A týkalo se to balkonu...
Tmavovláska se podívala vpřed a zahlédla vysokou postavu. Její světlé vlasy se v záři hvězd zvláštně leskly a duhové oči zářily. Jako temná elfka neměla Ash'raen'shina problém ve tmě rozeznat klidné rysy tváře. Tváře její hostitelky Iliirjy. Tváře, která se okamžitě rozzářila hřejivým úsměvem.
"Už ses vzbudila, drahoušku, myslela jsem, že si potřebuješ odpočinout více."
Tmavovláska se zarazila a ztěžka mrkla. Nebyla na přítomnost hostitelky připravena a nevěděla, co by měla říci.
"Jestli již nebudeš odpočívat, nechceš se ke mně připojit? Večer nám ta vyhlídka na krajinu moc nevyšla," řekla světlovlasá žena.
Ash'raen'shina k ženě přistoupila a sklopila hlavu, tváře jí hořely. Měla pocit, jakoby stála před soudcem.
"Proč vy nespíte, paní?" zeptala se.
"Čekám na tebe," odtušila Iliirja.
Temná elfka otevřela pusu, aby něco řekla, ale rázně zvednutá ruka nevyřčená slova zastavila.
"Hlavně mi teď, drahoušku, neříkej nic o tom, jak jsem kvůli tobě neměla bdít a jak se omlouváš. Rozhodla jsem se sama, že počkám. Navíc jsem odpočatá."
Tmavovláska jenom kývla a chvíli obě ženy mlčely.
"Co se mnou teď uděláte," zeptala se nakonec Ash'raen'shina a její hlas byl zbarven poddajným tónem.
Žena s duhovýma očima se zasmála. "Co bych s tebou měla dělat, má milá? Ty sama rozhodneš, co uděláš.
Proč se tak hloupoučce ptáš?"
Kdyby to šlo, sklopila by temná elfka hlavu a oči ještě níže, bohužel to však nebylo možné.
"Já...Tedy, vy o mně víte všechno. Víte, co chci udělat, takže...Víte přeci, že to není správné."
Tmavé oči se opatrně pozvedly a dívaly se do těch duhových. Výraz ženy byl stále příjemný, ale už ne tak rozzářený. Hlava se pohnula v nepatrném kývnutí.
"Jistě, Ash'raen'shino, vím, že to co chceš udělat, není správné. Vím, jakou hroznou citovou bolest v sobě dusíš. Vždyť kvůli tomu jsme náš rozhovor ukončili. Teď je třeba v něm opět pokračovat."
Ash'raen'shina polkla. "Nejsem si jistá, má paní, jestli chci pokračovat. Ty vzpomínky jsou opravdu moc nepříjemné." Donutila se vztyčit hlavu: "Potrestejte mě za to, čím jsem se provinila, ale nechci se o tom bavit."
Co to říkám? Proč vlastně odporuji? Má to vůbec nějaký smysl?
Sama sobě se divila, kde se v ní ta slova vzala, tak jen čekala na odpověď, která vzápětí přišla.
Výraz Iliirjy se změnil na soucitný. "Drahoušku, ty jsi ale neudělala nic špatného. Ještě ne. Chci si s tebou promluvit ne proto, abych ti způsobila bolest, ale abych ti pomohla."
"Jak mi můžete pomoci? Já o tom nechci mluvit." Do očí temné elfky se opět draly slzy.
Iliirja jí položila ruku na rameno a řekla: "Razrash ti nařídil, že máš zabít svého přítele, mám pravdu?"
Ash'raen'shina přikývla. Skrz vodní clonu neviděla své hostitelce do tváře. Ještě neplakala , ale věděla, že nebude trvat dlouho, než to začne.
"Já po tobě jen chci, abys přemýšlela."
"Ale o čem," zeptala se beznadějně temná elfka.
"Myslíš, že je to správné, co chceš udělat?" zeptala se světlovláska jemně.
Ash'raen'shina v sobě najednou cítila prázdnotu. V té chvíli se nemohla zlobit, nemohla plakat, ani naříkat, jen se podívala na svou hostitelku prázdnýma očima.
Správné? Správné? Co po mně vůbec chce. Stalo se to, čeho jsem se nejvíce bála. Celé to představení je jen krutá hra, aby mě mohla týrat tím nejhorším způsobem. Má hostitelka...Nebo spíš věznitelka? Mučitelka?
"Samozřejmě, že to není správné," odtušila. "Ale co mám podle vás dělat? Nechat umřít celou vesnici?"
Poslední slova skoro odsekla, ale v tom náhlém přívalu apatické nálady jí bylo všechno jedno.
Iliirja si povzdechla, zakroutila hlavou a spíše pro sebe zamumlala: "Chci ti jen pomoci."
Vzhlédla a podívala se znovu tmavovlásce do očí. "Můžeš si být jistá, že hrozí vesnici zničení?"
"Od Razrashe, kterého mnohde nazývají Pánem temnot, Ničitelem, Hubitelem a jinými příjemnými přízvisky, rozhodně ti lidé nemohou čekat přátelskou návštěvu, má paní. Ještě navíc mi slíbil jejich smrt, pokud nesplním zadaný úkol."
Ta slova již pronesla s neskrývanou ironií v hlase.
Iliirja velmi dlouhou dobu mlčela a dívala se temné elfce do očí, přičemž ta se s jejím pohledem nechtěla setkat.
"Proč jsi tak rozhněvaná, Ash'raen'shino?" Ženina slova zněla téměř zoufale. "Ani nevíš, jak moc mě to všechno bolí. Teď, když se mnou mluvíš, sdílím tvůj krutý osud a prožívám stejné bolesti, jako by se týkaly mě. Možná nevěříš, ale je to tak. Jediné, o co se snažím, je popovídat si s tebou a najít řešení tvé situace. Dala jsem si za cíl ve svém životě pomáhat a rozveselovat ostatní živé bytosti. Znám mnohá moudra a taje, možná by sis měla něco z toho vyslechnout. Tím, že se uzavřeš, nic nevyřešíš. Jenom se pokouším dodat ti odvahy a trochu hřejivého tepla citů. Prosím tě, dej mi aspoň šanci."
Ash'raen'shina se znovu odvážila podívat se očí své hostitelky a cukla sebou, když spatřila, co se v nich odehrávalo. Vířící barvy se pomalu přelévaly do takové směsi, až toto spektrum vypadalo smutně a toužebně. Samotný výraz očí byl trošku zastřený a veselí z něj vymizelo.
"Snažím se ti jen pomoci," zopakoval tiše Iliirja větu, která z jejích úst již vyšla.
V temné elfce vzkypěl příval lítosti nad její hostitelkou a nad svým chováním. Prázdnota v jejím nitru se začala opět zaplňovat. Tmavovláska udělala dlouhý krok k vysoké ženě a z náhlého popudu ji pevně objala.
Hlavu zabořila do jejího ramene a na svých zádech ucítila Iliirjiny ruce, které ji také objaly.
Hlavou se začaly Ash'raen'shině honit myšlenky.
Jsem tak hloupá! Žádná zlá hra to není. Nemůže. Ty oči jsou tak...upřímné. Nemohou lhát. Našla jsem spřízněnou duši. Promiň, Iliirjo, promiň mi to.
Nahlas však řekla něco jiného, když odtáhla hlavu z Iliirjina ramene. "Omlouvám se, paní. Moc se omlouvám, nevěřila jsem vám."
Žena se opět usmála a rukou zvedla temné elfce bradu, aby se jí podívala do tváře. "Já tě chápu, Ash'raen'shino, vždyť už jsem ti řekla, že tě chápu. Chci jen, abys mě vyslechla."
Prstem setřela z tváře temné elfky slzu. Tentokrát to však byla slza dojetí. Ash'raen'shina se usmála.
"Teď už mě konečně vyslechni," řekla světlovlasá žena.
Ano, to udělám, teď už nemám strach.
"Řekněte cokoliv, vyslechnu vás."
"Dobře. drahoušku, takže znovu. Můžeš si být tak jistá tím, že Razrash může zničit tu vesnici?"
"Už jsem vám řekla, paní, je to velmi mocný muž, nevím, jak by mu mohla jedna vesnice odporovat."
Tmavovláska nechápala, co tou otázkou žena sleduje.
"Já vím možná lépe než ty, jak mocný Razrash ve skutečnosti je. Ale zkus se na to podívat z jiné strany."
Ash'raen'shina zakroutila hlavou. "Já nechápu..."
Iliirja se usmála. "Dobře, tak ti napovím. Jsi si jistá, že vůbec nějaká vesnice existuje?"
Temná elfka se zarazila a podívala se z balkonu do tmy. "Proč by neměla existovat, přece by Razrash..."
Znovu se podívala na Iliirju a vydechla "...nelhal."
Její hostitelka se zasmála: "Nelhal?" Oči se jí zúžily. "Proč by to neměl dělat? Myslíš, že když někdo ničí celá království a týrá vše živé, že se zastaví před jednou lží?"
"Ale to by nedávalo smysl," řekla pomalu Ash'raen'shina. "Pokud by to bylo tak jednoduché, přece by nebyl tak hloupý, aby mě vyslal jen tak. Kdyby lhal, musel by se přeci obávat, že mu uteču. On...Když jsem byla u něj, tak vždycky splnil, co slíbil." Odvrátila se a ztišila hlas.
"Když slíbil, že se se mnou bude milovat, vždy to dodržel. Když řekl, že budu trpět tak, že si budu přát zemřít, vždy jsem tak trpěla. Viděla jsem, jak jednomu muži slíbil, že jej zabije, pokud neudělá něco, o čemž jsem však nic nevěděla. Ten muž se vrátil s plnou pusou omluv a výmluv. Zabil ho. Nikdy v ničem nelhal." "A jsi si jistá, že to tentokrát nemohl udělat?"
Ne, nejsem. V téhle chvíli vůbec.
Ash'raen'shina zakroutila hlavou. "Ale proč by si byl tak jistý, paní Iliirjo?"
"Ash"raen'shino, Razrash je velmi zlý tvor. On tě jen využil. Očekával, že se budeš trápit a že pohrůžka zmasakrování vesnice tě bude hnát vpřed. Po tom, co jsi prožila, předpokládal, že budeš rozpolcena, v tvé mysli bude vládnout chaos a s nikým tom nebudeš chtít mluvit. Ve své zvrácenosti doufal, že tvá zničená rozbouřená mysl nebude schopná přemýšlet o jeho pohnutkách, ale jen o krutých důsledcích, což tě bude ničit ještě více."
Ach, všechny síly světa! Co když je to pravda?Co když není žádná vesnice a já se ženu zabít přítele jen kvůli vlastnímu nedostatku vůle, intuice a zdravého rozumu. Copak jsem opravdu byla tak zaslepená, že jsem odmítala vidět cokoliv jiného, než mi bylo řečeno mým nepřítelem a zotročitelem? Nevím, jestli se mám víc bát toho, že je to pravda nebo že není...
Obě ženy na chvíli utichly. Temná elfka hořečnatě přemýšlela, zatímco světlovlasá žena trpělivě čekala.
Po delší době tmavovláska promluvila: "Ale co když ta vesnice opravdu existuje? I přesto, že můžete mít pravdu, jistá si být nemohu."
Iliirja si povzdechla. "Leží před tebou těžká volba, drahoušku. Musíš se rozhodnout, zda-li podstoupíš takový risk nebo ne. Věz však, že pokud se rozhodneš zabít svého přítele, bude to jisté. Život mu už nic nevrátí. Pokud to však neuděláš, Razrash jen v případě, že nelhal, zabije nevinné. Musíš si vybrat mezi jistým zlem a možným zlem."
"Jenže v tom druhém případě zemře více lidí, třebaže je neznám."
Výraz hostitelky zesmutněl. "Jsi si tím tak jistá? Jsi si opravdu jistá tím, že zemře víc lidí?"
"Mám zabít jen jednoho muže."
"To ano, ale podívej se na důsledky. Třebaže jsou temní elfové dobře organizovaní, smrt jejich velitele uvrhne říši do zmatku. V přívalu emocí se budou chtít jistě někomu pomstít. Není zaručeno, že nedojde k velkému krveprolití. Navíc Razrash je muž, který se snaží ze všeho něco získat. Pokud tě poslal zabít krále temných elfů, nebude to jen kvůli odplatě. Tahle hra může být mnohem...rafinovanější. Možná, že bys tak měla na svědomí mnohem více mrtvých."
Duhové oči se opět zabodly do tmavých očí temné elfky.
"A ještě jedna věc. Myslíš, že se dá zlo počítat? Myslíš, že uděláš lepší čin, když jako Razrashův kat zabiješ svého přítele? Ty lidi bys nezabila ty, ale Razrash."
"Zabila bych je svou nečinností," odtušila tmavovláska.
"Vážně? A teď mi řekni. Kdyby za tebou přišel Razrash v době, kdy jsi žila šťastný život, a řekl ti, že máš zabít svého muže, jinak sám zabije několik jiných nevinných lidí, udělala bys to?"
Ash'raen'shina sebou cukla. Zmínka o jejím manželovi jí rozbušila srdce.
"Ne, neudělala," řekla se staženým hrdlem.
"A teď se chystáš udělat to samé, má drahá, přemýšlej o tom."
"To...to není stejné."
"A v čem je to tedy jiné, Ash'raen'shino?"
Temná elfka otevřela ústa, ale hned je zavřela. Nevěděla, co říci. Nakonec ze sebe vyhrkla: "Já...byla jsem jeho otrokyní, kdybych odmítla, vědomě bych je...zabila."
"Ach ty chudinko," řekla mírně Iliirja a položila temné elfce ruce na ramena. "On tě tak oklamal. Ty jsi stále jeho otrokyní, maličká. A víš proč?"
Ash'raen'shina zakroutila hlavou.
"Nejsi jeho otrokyní tělem, ale duší. Jsi otrokyní, protože si myslíš, že jsi otrokyní. Pouta nejsou na tvých rukách, ale uvnitř tebe. Tvé myšlenky tě zajaly. Razrashovi ten plán opravdu skvěle vychází. Ale musíš si uvědomit, že to tak není. V této chvíli jsi svobodná a volná. Tvé rozhodnutí musí být jen tvé. Ne Razrashovo. Pak totiž uděláš to nejhorší, co můžeš."
Tmavovláska stiskla rty.
Pořád nevím, co udělat...
"Jeho temná přítomnost na tobě lpěla ještě ve chvíli, když jsi sem přišla. Už jsi ale očištěna."
"Jak to myslíte?"
"Poslal za tebou špeha, který tě sledoval."
Ash'raen'shina prudce zamrkala. "Ale, ale to není možné, má paní. Družina mých přátel je zkušená, jistě by si všimli...Nebo ne?"
"Nevšimli, drahoušku. Ten zvěd tě nepotřebuje vidět, aby věděl, kde jsi. Pravděpodobně se už u Razrashe naučil poznávat tě podle pocitů. Cítí tě a ví, kam má jít. Nicméně musí být blízko. Sledoval tě do těchto lesů. Až k našemu sídlu. Ale tady je pánem Hurbrar, který naopak vycítil jej."
"Takže...jsem sledována," vydechla tmavovláska.
Iliirja se povzbudivě usmála. "Už ne, Ash'raen'shino, Hurbrar se o toho slídila postará. Doufám, že mu neublíží, každý má šanci se změnit. Zvláště v případě, kdybych mu pomohla. Má moc je zvláštní i v jiných směrech. Ale jen v těch dobrých, to tě ujišťuji."
Poslední slova téměř Ash'raen'shina nevnímala. Jestli před chvíli se cítila zmatena. Stav, který prožívala teď, se nedal slovy ani vyjádřit. V hlavě se jí rozpoutala bouře chaosu, která se nedala nijak utišit. Vír myšlenek se točil všemi směry a trhal jakýkoliv náznak soustředění. Přeci k ní však něco proniklo a aspoň částečně utišilo bouři. Byl to Iliirjin jasný hlas. Stejný hlas, který jí dokázal uspat.
"Ash'raen'shino, je tu ještě jiná věc, o které bych si s tebou chtěla popovídat."
Pohled temné elfky se vrátil z neznámých dálav zpět k Iliirji.
"Týká se to tvého manžela."
Temná elfka mírně přivřela oči.
Valdrus. Proč o něm chce paní Iliirja mluvit?Řekla jsem, že vyslechnu cokoliv, ale přesto...Moc to bolí.
"Neboj se," řekla tiše světlovlasá žena a pohladila Ash'raen'shinu po vlasech. "Nebudu tě trápit. Možná naopak."
Tmavovláska přikývla, ale nebyla si jistá, zda-li ji následující rozhovor potěší.
"Víš, Ash'raen'shino, je tu možnost, že se se svým mužem ještě setkáš."
Temná elfka rychle zalapala po dechu a jednu ruku si přitiskla na prsa. Hlava se jí zatočila. Druhou rukou se musela přichytit kamenného zábradlí balkonu.
To nemůže být pravda. Iliirja nemůže mít pravdu...
"Jak to můžete...vědět?" zeptala se.
Žena s duhovýma očima ji podepřela, aby neupadla a usmála se. "Už jsem ti říkala, má drahá, že když s tebou mluvím, cítím tvé pocity, sdílím část tvé minulosti a jiné věci."
"Viděla jste budoucnost?"
Iliirja zakroutila hlavou. "To ne, nejsem žádný věštec. Nevidím budoucnost ani její různé cesty. Já vidím, tedy spíše cítím..." Zakroutila hlavou. "Nedá se to vysvětlit snadno. Cítím věci, které jsou s tebou spjaty a směřování tvého osudu." Na chvíli se odmlčela.
"Má schopnost pramení převážně z pocitů. A tvé city k milovaným osobám jsou silné, zvláště ke dvěma. Dokáži vycítit vazby mezi vámi a díky tomu vidím možnost shledání se s tvým manželem."
Ash'raen'shina sklonila hlavu a pak smutně řekla: "Ano, ta možnost tu je vždycky, má paní. Až zemřu..."
A proto chci zemřít.
"Ne, mám na mysli shledání s mužem z masa a kostí."
Temná pustila zábradlí a napřímila se a cítila, jak ji cosi tlačí v hrudi. Tělem jí projela vlna tepla a oči se zazářily jasem, který v nich dlouho nebyl. "Jak by to bylo možné, má paní?"
Iliirja pokrčila rameny: "To já nevím, Ash'raen'shino. Třeba je tato možnost velmi malá, ba téměř žádná. Ale je, tím jsem si jistá. Svět je plný tajů a nevyužitých sil."
"A můj syn?" zeptala se tmavovláska a její dech se zrychlil.
"Bohužel," zakroutila hlavou žena s duhovýma očima. "Necítím nic ohledně tvého dítěte."
Ash'raen'shina polkla a zavřela oči. Iliirja ji opět chytla za ramena. "Nezoufej, děvče. Už to, co jsem ti nyní řekla, je více, než v co jsi mohla doufat. Teď víš, že se možná shledáš se svým mužem. Ale musíš pro to udělat všechno. Musíš se vzchopit, vztyčit hlavu a využít všech sil, které v sobě máš. A musíš o tu možnost bojovat a hlavně být trpělivá a nevzdávat se. Věřím, že v tom případě znovu pocítíš objetí svého muže."
Temná elfka přikývla a po tváři se jí skoulela slza.
To není možné. Přece nemůže být. Valdrusi! Valdrusi! Udělám všechno, abych tě k sobě přivedla. Všechno. Opustil jsi mě a musíš se vrátit. Musíš!
Skrze vodní mlhu slz se podívala na Iliirju. "Děkuji vám, má paní, děkuji. Možná jste mi vrátila život, i když nevím, co dělat."
Žena se zářivě usmála, což donutilo Ash'raen'shinu zvednout koutky úst také. "O to přeci na světě jde, drahoušku, dávat naději."
Vzala tmavovlásku za paži a vedla ji zpět do místnosti. "Nicméně teď už je čas, aby ses opravdu dlouho a krásně prospala."
Ash'raen'shina se náhle zarazila, jak si na něco vzpomněla a přiložila ruku k ústům. "Mí přátelé! Jistě mě hledají. Měla bych..."
"Ššššš, teď ne. O nic se nestrachuj. Dokud se nevyspíš, stejně tě nikam nepustím. Nedělej si teď žádné starosti."
Tmavovláska kývla a nechala se vést do pokoje, kde na ni čekala měkká postel.

V místnosti byla značná tma. Mraky na obloze zakryly všechny hvězdy. Hala byla rozlehlá a víceméně prázdná. Pouze na jejím konci se rozkládal masivní kamenný impozantní trůn. V tichu noci seděla na onom trůně neméně impozantní postava, celá zahalená v tmavém brnění. Z jejího těla byly vidět pouze dvě zlé oči. Jednu ruku měla položenou na opěradle a druhou si v zamyšlení podpírala hlavu.
V jedné chvíli se však Razrash náhle napřímil. Ve své mysli ucítil zvláštní mravenčení. Takové, které znal až příliš dobře. Jeden z jeho špehů se k němu pokoušel promluvit, avšak přes velmi silnou bariéru v Razrashově mysli to mohl udělat pouze tehdy, pokud to chtěl Temný pán sám. Naopak toto pravidlo neplatilo. Razrash zavřel oči a poslal svou mysl do vzdálených končin. Během mrknutí oka vnikl do mužovy hlavy a nahlas promluvil.
"Proč mě rušíš? Předpokládám, že jde o něco hodně důležitého."
Jeho hluboký hlas podbarvený kovovým zvukem helmy se nesl místností. Razrash nemusel mluvit nahlas, ale rád si dopřával podobných lidských nedostatků.
"Ano, můj pane," odvětil v mysli špeh. Razash měl dojem, že kdyby stál před ním, viděl by, jak se uklání.
"O co tedy jde?"
"Ta temná elfka, kterou jsem měl sledovat, ta Ash'raen'shina, vaše otrokyně, která..."
"O co jde," zahřměl Razrash. Nastala chvíle mlčení.
Nakonec se v mysli obrněného muže rozezněla věta: "Ztratil jsem ji."
Ztratil jsem ji.
"Jak jsi ji mohl ztratit?! Copak jsem tě dost dlouho necvičil, aby sis zvykl na její přítomnost?"
"Ano, pane, ale není to má chyba. Určitě ne..."
"A čí je to tedy chyba?" Hlas temného pána zněl výhružně.
"Sledoval jsem ji lesem a stále jsem tušil, kde je, ale pak se dostala do jiné části lesa."
"Jakého lesa?"
"Ten les, ty stromy...Vypadá, tedy je velmi hustý a tmavý."
"A to ti zabránilo v tom ji sledovat?"
"Ne, mám pocit, že tu působí nějaká kouzla, ani na vás bych se nemohl moc soustředit, kdybyste nebyl tak silný."
Kouzla...
Razrash o té možnosti přemýšlel a stále měl pocit, že by měl vědět, o co se jedná, nemohl však na nic přijít. "Mám pocit, že tu něco je..." ozval se špeh. "Počkat! Něco tu..."
Razrash nepatřil mezi ohleduplné jedince. Plně se vnořil do mužovy mysli, aby mohl vidět jeho očima. Věděl, že to bude jeho zvěda dráždit, ale to jej neznepokojovalo. Splynul s jeho bytostí a viděl a cítil to, co on.
Muž zhluboka dýchal a rozhlížel se kolem sebe. Les byl skutečně temný a hustý. Razrash skrze špeha cítil, že je opravdu nabitý jakými si jemu cizími silami a kouzly. Muže však zaujalo něco zcela jiného. Srdce mu rychle bušilo a on se rychle rozhlížel. Něco slyšel a měl dojem, že jej někdo sleduje. V nedalekém křoví se něco šustlo. Špeh se rychle otočil a díval se tím směrem. Opatrně ukročil dozadu a vytáhl krátký meč.
"Pane, co mám dělat?"
"Opatrně odejdi. Počkáš, až z tohoto lesa ta temná elfka vyjde a znovu ji začneš sledovat. Nemá cenu..."
Mužovy smysly náhle něco postřehly. Rychle se otočil a v té chvíli strachem zakřičel. Razrash se jeho očima díval do ohromné medvědí tlamy. Než špeh stihnul znovu zareagovat, vzduchem prolétla mohutná tlapa s drápy a zasáhla jej do hlavy. Razrash ucítil hukot a pád těla na zem. Svět před ním zrudnul krvavou mlhou a točením hlavy. Mužova hlava se po pádu ocitla čelem ke křoví, které znovu zašustilo a z něj vyšla postava v zbroji, která vypadala jako kůra. Jak se přibližovala, byly vidět jenom kráčející nohy. Ležící muž trpěl značnými bolestmi a nemohl se pohnout. Pomalu přicházel k sobě. Krev mu stékala po tváři a zahalila tak oči. Razrash se soustředil, aby se oprostil od bolesti, šoku a otupění a svoji pozornost směřoval pouze ke zraku.
"Pane, prosím, pomozte mi. Zachraňte mě. Snažně vás...
Oprostil si od špehových myšlenek. Muž se snažil pohnout, ale nešlo mu to, Razrash měl dojem, že jej medvěd drží nebo jej zasedl. I přes tekoucí krev viděl matně boty u své hlavy.
Razrash postřehl, že čím blíže ta postava byla, tím těžší bylo udržet spojení s špehovou myslí. Umírající muž z posledních sil otočil hlavu. Krev z boku hlavy přestala proudit přes oči a Razrash trošku lépe viděl. Vedle špeha klečel muž, jež byl pokrytý zbrojí, která musela být skutečně ze dřeva. Zpod helmy se na něj dívaly dvě jasné oči, jež neměly žádnou barvu, přesněji řečeno žádnou stálou barvu. Různé barvy, převážně barvy duhy, se v nich mísily a přelévaly. Razrash ty oči poznal. Už dlouhou dobu žádné takové neviděl. Vlastně ani nečekal, že ještě uvidí. Zvláště za takových okolností.
Oči se chvíli dívaly a poté postava promluvila mužským hlasem. "Neměl jsi poslouchat svého temného pána, to tě stálo život, muži."
Od pasu vytáhl dýku a řekl: "Jsem však milosrdný a ukončím tvé trápení. Nechť je ti odpuštěno."
Dýku přiložil mužovi ke krku a dlaň druhé ruky mu přiložil na čelo. Okamžitě ucukl a barvy v jeho očích zavířily. Oči se údivem rozšířily a pak se zase přivřely.
"Razrash," vydechl, ne však vyděšeně. "Nečekal jsem, že budeš osobně přítomen." Ta věta zněla ironicky.
"Tvá paranoidní zmučená mysl je i v těle toho nebohého muže, kterého tak krutě využíváš."
Temný pán chtěl něco dělat, cokoliv. Vymrštil ruku, aby mužovi stisknul krk, až pozdě si uvědomil, že sám se nachází ve své pevnosti.
Muž si povzdechl: "Toto je varování, Razrashi. Už nikdy tyto kraje nezamořuj svou zlou existencí."
Znovu položil ruku na mužovo čelo, tentokrát odhodlaně. Razrash jen ucítil jakýsi prudký náraz, jak jej cizí síla vyhnala ze špehovy mysli. Před očima se mu zatmělo a hlava se zatočila. Když se úplně probral, seděl v trůně ve své pevnosti a zhluboka dýchal.
Ty oči...
Pomalu vstal a díval se do tmy. Netušil, že někdo z té rasy ještě chodí svobodně po světě. Byl to pro něj překvapující poznatek. Hra však začínala být ještě zajímavější. Musel obdivovat Ash'raen'shinu, jaké nepříjemnosti dokáže způsobit, třebaže jistě nevědomky. Možná nevědomky. Ztráta jednoho muže jej však moc netížila. Vlastně vůbec. Vadily mu jen dvě věci. Tou první z nich byl fakt, že nebude moci sledovat pohyb té malé tanečnice. A to druhé...Razrash neměl ve zvyku nechat se urážet. A ten muž jej bezpochyby urazil. Temný pán začal zvažovat, zda-li nebude potřeba jeho osobní přítomnosti. Rozhodl se, že ještě počká, ale on nikdy nebyl příliš trpělivý, pokud se jednalo o pomstu. Byl moc zvědavý, zda-li bude pokračovat Ash'raen'shina v poslání. Jestli se však setkala s duhookými, šance se snížily. Pokud to i přesto udělá, zajímalo jej, jestli přežije a vrátí se. Nejspíš ne, ale kdyby by byl její pud sebezáchovy tak velký, že by se rozhodla žít, a vrátila se, do konce věků by toho litovala. Tedy v případě, že by nějaký konec přišel.