Má duše zborcená

V modrém obrazu luny
listy bílé břízy šumí,
skrze její listi
slunce blankytně svítí,

obklopen šedým betonem
růže se zdají být jen snem,
a hudba v uších mých
se slzou v očích zarudlých,

proč zde musím žít
jen se mi z toho chce blít,
těším se na soumrak dnů
až nám nepomůže ani bůh,

zbyde jen to krásné
jen to mé,
v černém obrazu bude luna
Zem už nebude plná.