|
Je ráno a ty ještě spíš,
jen doufám, že se nevzbudíš.
Do práce spěchám o sto šest,
tou správnou cestou ze všech měst.
---------------------------------------------
Je ráno a ty netušíš,
co duše dívky skrývá ti;
dál spíš a už se nebojíš,
co nářků světem proletí.
Snad pochopil bys, co já vím?
Snad s hrůzou bys mě proklel hned.
Sám všim‘ sis, že vždy odpovím,
že pravda není žádný med…
Je ráno a já pospíchám,
na krk jen křížek připnu si -
vždyť, milý můj, ti povídám,
že to je to, co se nosí.
Ten pláštík s kápí v batůžku?
Vždyť z Paříže to móda je!
Že připomíná kult bůžků…?
Proč, prosím tě? Vždyť tam leje!
Ta dýka k čemu souží mi?
Co, chlapče, myslíš, k čemu jen?
Tam venku číhá za stromy,
vždy zloděj, vrah a ne jeden!
Tak spi už dál, můj miláčku,
spi klidně, o mě neměj strach.
Dnes bude ráno bez mráčku,
já v chrámu setřu z dýky prach…-
- dál nevím už, co stane se,
toť pro mě velké tajemství,
snad večera dožiji se,
snad nesplní se proroctví…
…Pak vrátím se ti, k večeru,
můj milý, vklouznu k tobě zpět.
Tak nevěř už na pověru,
že dnes v poledne skončí svět…
|