Moje milá depka

"

Ahoj depko jak se vede?
Proč se naše mysl nerozvede?
Proč sedíme spolu u stolu?
Proč nedáme mezi sebe závoru?

Sedíš ve mě jako v kině,
mláskáš mi jemně do ucha,
cítím se jak rozšláplá dýně,
v tom bude ňáká porucha.

Depka dneska normou bývá,
hned po ránu na mne zívá,
a že je hnedka při chuti,
ke smíchu mne donutí.

Pak se ale zatáhne,
to do mozku mi zasáhne,
depka moje milá,
stále svině živá.

Měl jsem se s ní dávno rozvést,
ale mrcha se mě drží dál,
snad pro doktora měl bych dovést,
abych utišil svůj věčný žal.

Ale co!
K čemu doktor ptám se Vás?
Vždyť ten je tady pro tělo,
a moji duši vzal už ďas,
a navíc...se mu nechtělo,
prej že s tím votravuju zas...