Tanečnice osudu - 12. část

Ve chvíli, kdy temná elfka vstoupila do jídelní místnosti, všichni dobrodruhové již seděli kolem dlouhého oválného stolu a někteří z nich spolu tiše rozmlouvali. Dřevěná deska byla až po okraje zaplněna jídlem a pitím všemožného druhu, až měla Ash'raen'shina chvíli pocit, jestli se omylem neocitla na některé z lidských královských hostin. Největší část pokrmů zastávaly různé druhy ovoce, stejné nebo podobné těm, které zde Ash'raen'shina minulé noci jedla i ona. Dále spatřila pečivo a několikero sýrů. Jak si také všimla, mezi horami jídla se nenacházel ani plátek masa. Se skrývaným úsměvem si pomyslela, že tento fakt musí někteří z jejích nových přátel nelibě nést, podezření měla na Jergunila, Durgana a především na obrovitého Orguna. Nicméně jejich tváře navenek vyzařovaly spokojeností nad dostatkem, kterého se jim toho rána mělo dostat. Některé tváře vzhlédly, aby se na Ash'raen'shinu, znovunalezenou společnici, podívaly. Tmavovláska se usmála a kývla na pozdrav, ačkoliv se před chvíli viděli. Přestože za vývoj situace z předešlého dne zcela nemohla, cítila se jaksi odpovědná za to, že se o ni strachovali a šli ji hledat. Mierhal jí kývnutí oplatil a ona si v jeho tváři všimla jistého napětí. Měla pocit, že jako nepsaný vůdce družiny si dává pozor na každou maličkost a není ochotný věřit Hurbrarovi, Iliirje a tomu krásnému, přesto záhadnému místu, tak lehce jako ostatní.
"Posaď se ke svým přátelům," pronesla k temné elfce vysoká hostitelka stojící vedle ní.
Ash'raen'shina se rozhlédla a zjistila, že jsou volná jenom dvě místa, jedno mezi Hirnem a Gilivanem a druhé vedle Sirgise.
Osud si se mnou občas rád hraje podivné hry, pomyslela si. To bych raději stála.
Po chvilce váhání si přisedla k Hirnovi a Gilivanovi, přestože přítomnost vznešeného elfa ji netěšila.
K mágovi se však nechci přiblížit ani na krok, až do doby, kdy si s ním promluvím. To raději budu snášet pohrdavé pohledy Gilivana.
Od okamžiku, kdy jí Iliirja prozradila, že jí Sirgis záměrně nahlédl do myšlenek, k němu cítila odpor a strach zároveň. Už jednou mága podezřívala z toho, že jí také nedůvěřuje kvůli jejímu temnoelfskému původu.
Tehdy ji však přesvědčil Mierhal, že je Sirgis pouze opatrný.
Jak se zdá, byl opatrný víc než dost.
Neubránila se vyčítavému pohledu jeho směrem. Iliirja si právě sedala vedle něj a její úsměv na chvíli rozehnal její vnitřní vztek. Téměř v té samé chvíli si však vzpomněla na jeden detail v jejich tehdejším rozhovoru a její oči se rozšířily. Tehdy odsekla něco v tom smyslu, že není jediný, kdo umí číst myšlenky, Sirgis se zarazil a zeptal se, jestli není kouzelnice.
Nepopřel to, on nepopřel, že mi čte myšlenky a to cuknutí.. .
Ash'raen'shina neměla nikdy dobrou paměť na maličkosti, ale ten rozhovor si pamatovala dobře, protože ji rozladil. Krátce poté si ho několikrát připomínala v mysli. Mágovu drobnému zaváhání tehdy nevěnovala pozornost, ale teď si na něj vzpomněla.
Takže to muselo být v té chvíli, pomyslela si.
Vše se jí zdálo jasné. Znovu se na Sirgise zamračila a tentokrát ani přítomnost Iliirjy nezlepšila její vůči němu špatné mínění. Když se přestala soustředit na kouzelníkovu přítomnost, všimla si, že na ni Kirinel překvapeně hledí. Zmateně se rozhlédla a všimla si, že výrazy ostatních jsou stejně zmatené.
Co se děje?
Až po chvíli zjistila, že tázavé pohledy patří také Gilivanovi, který netečně seděl po její pravé ruce.
Ach tak, diví se, že jsem si po předešlém výstupu přisedla zrovna k němu. Určitě si myslí, že provokuji.
Věděla, že nikdo nechápal, proč si nepřisedla k Sirgisovi, když měla možnost. Instinktivně se odtáhla na druhou stranu, aby se dostala od vznešeného elfa co nejdál a nedala nikomu žádnou záminku k tomu, aby si mohl myslet, že ho chce jakkoliv dráždit. Barbar s trpaslíkem se na sebe podívali a chápavě usmáli, čemuž nerozuměla. Podívala se nalevo a všimla si, že sedí nakloněna až příliš blízko Hirna Ganiada. Ten se jí podíval do očí a kývnul, měl zvláštní výraz ve tváři. Jergunilovi a Durganovi chápavé tajnůstkářské úšklebky z tváří nezmizely. Ash'raen'shina by si nejraději vzdychla.
Teď určitě naopak nabyli dojmu, že jsem si sem sedla kvůli Hirnovi.
Rychle se narovnala a snažila se dělat, že si Hirna ani Gilivana příliš nevšímá. Věděla však, že už situaci nezachrání.
Co to provádím? Po tom všem co jsem prožila, si dělám starosti o to, jak se na mě dívá partička dobrodruhů? Jsem jako malá...
Z pro ni trapné situace ji vytáhla jako vždy Iliirja, když řekla: "Najezte se, přátelé, a povězte mi, co vás přivádí do těchto lesů. Něco mi už řekla Ash'raen'shina, ale ráda bych si poslechla i vás, mí drazí."
"Hledáme skupinu lapků, nejspíše bývalých žoldáků, kteří dělají starosti nedaleké vesnici. Pátráme po nich, abychom jejich řádění ukončili."
Světlovlasá žena hleděla na válečníka se zájmem a přikývla: "Ušlechtilý cíl, milí dobrodruhové."
"A předpokládám, že vám budou vesničané náležitě vděční," ozval se Hurbrar sedící nedaleko v křesle navlečený stále ve své "kůrové" zbroji. Jeho hlas byl chladný, ale temná elfka v něm rozpoznala známky opovržení.
"Ano, dostaneme odměnu, jestli máte na mysli toto," reagoval na řečenou poznámku Mierhal. "Ale myslím, že vzhledem k faktu, že riskujeme životy, nebude naše odměna příliš velká."
Duhové oči v helmě zavířily: "Jistě.Kořist těch lapků vám také zcela určitě zůstane."
Tmavovláska cítila, že v místnosti vzrůstá napětí.
Do hovoru se vložil Sirgis. "Můj pane, vesnice i města vyplácejí své vojáky a stráže, takže by se dalo říct, že ti jsou také svým způsobem žoldnéři. My pouze dostáváme peníze za konkrétní činy v konkrétních situacích. Na tom nevidím nic špatného, jestli vy ano, pak to chápu, nebyl by jste první ani poslední, ale neodsuzujte prosím ty, kteří konají spravedlnost a chtějí za to pouze trošku peněz na obživu." Vztaženou paží přejel po svých přátelích. "Jak jistě vidíte, nejsme žádní boháči, což by vám mohlo stačit jako důkaz, že tuto černou práci neděláme pro naplnění svých měšců."
Mierhal na svého přítele děkovně kývnul za to, že slovy vyjádřil mínění celé družiny.
Po chvíli mlčení se ozvala opět Iliirja, aby urovnala ten spor. "Myslím, že čas řečí je u konce, a proto se už konečně pusťte do jídla."
Hladoví muži se nenechali dlouho pobízet a s chutí se pustili do všemožných lahůdek, které jim prostřený stůl nabízel. Iliirja nejedla skoro vůbec a Ash'raen'shina se Zistelou si pouze pochutnávaly na ovoci. Malá půlorčice se na temnou elfku vesele a zároveň trošku omluvně usmála. Při jídle i po něm zůstali všichni přítomní mlčenliví, třebaže po snídani zjevně dobře naladění.
Jako první promluvil Mierhal směrem k Iliirji: "Děkujeme vám, paní, za pohoštění a výborné jídlo."
Vysoká žena vděčně pokývla a válečník pokračoval: "Musíme však vyrazit za naším úkolem."
"Zůstaňte ještě den,: navrhla Iliirja.
"Děkuji, ale nemůžeme si dovolit zdržení. Včera jsme zachytili stopu a pak ztratili. Čím déle budeme prodlévat, tím se sníží naše šance ji znovu objevit."
Světlovlasá hostitelka se mu podívala zpříma do očí a řekla: "A kdyby vám Hurbrar sdělil, kde se ti mužové nachází, pak byste byli ochotni menší zdržení podstoupit?"
Mierhal střelil pohledem po Kirinelovi. Ten chvíli přemýšlel a po chvíli promluvil: "Myslím, že taková přímá pomoc by dokázala smazat den zdržení, možná dokonce i více, nemůžeme si být jisti, jestli další stopu vůbec objevíme."
"A jak byste to mohl dokázat," zeptal se Gilivan s neskrývanou nedůvěrou směrem k Hurbrarovi.
"Můj bratr vám může pomoci, zná dokonale široké okolí a v této krajině dokáže odhalit jakoukoliv cizí přítomnost."
"Mohu ty muže najít, ale víc ode mne nečekejte," promluvil muž v kůrové zbroji. "Nebudu se zaplétat do lidských sporů, kterým nerozumím."
Mierhal stiskl v přemýšlení rty a řekl: "Chápu. Nemohl byste odhalit přítomnost lapků okamžitě?"
Ash'raen'shině připadalo zvláštní, že nikdo příliš nepochybuje o pravdivosti Hurbrarových slov.
Nejspíše byli sami svědky toho, jak je dokázal snadno najít uprostřed lesa. Opravdu ten muž musí ovládat mocné přírodní síly.
Dalším důkazem neobyčejnosti obou hostitelů byl palác a přírodní ráj kolem něj. Muž s duhovýma očima chtěl na dotaz již odpovědět, ale do řeči mu skočila Zistela: "Zůstaňme, Mierhale. Je tu krásná krajina. S dovolením bych se ráda trochu prošla." Okem loupla po Iliirji a ta s úsměvem přikývla. "A ostatní jistě také. Ten den nás tak nezdrží, když jsme měli problémy ty chlapy vůbec najít."
Mierhal se podíval na Hirna a temná elfka si bočním pohledem všimla, že ten přikývnul.
"Dobrá tedy," pronesl neřečený vůdce skupiny. "Zůstaneme tady ještě den, ale zítra musíme časně ráno odejít."
"Jak si přejete," řekl Hurbrar. "Zítra vás zavedu k místu, kde ti muži sídlí, jestli tu v okolí nějací jsou."
Iliirja se zasmála: "Vidíte, mí drazí hosté, menší zdržení váš úkol neohrozí. Mohu vám zaručit, že zdejší pobyt, jídlo a pití vás posilní a osvěží tak dobře, jako týdenní odpočinek."
Rozhlédla se po všech přítomných a pokračovala: "Můžete den strávit obdivováním zdejší krajiny a odpočinout si, jak navrhla vaše malá společnice. V této místnosti vždy naleznete jídlo a pití, kdybyste dostali hlad nebo chuť a vaše pokoje jsou hned naproti. Takže můžete strávit dnešní den dle libosti."
Po těch slovech vstala a dobrodruhové ji pomalu následovali. Zpočátku se po sobě tázavě dívali, ale nakonec se uvolnili a začali odcházet z místnosti za cílem projít se po okolí nebo odpočinout ve svých pokojích. Ash'raen'shina opouštěla jídelní sál mezi posledními, ale než se ocitla ve dveřích, něčí prsty ji jemně sevřely kolem paže. Ohlédla se a spatřila ustaranou tvář Mierhala. Když odešel jako poslední Hurbrar, zavřel za ním válečník dveře.
"Děje se něco, Mierhale?" zeptala se temná elfka opatrně.
Určitě mi chce o samotě vynadat, pomyslela si trošku nešťastně.
Válečník zakroutil hlavou. Výraz však neprozrazoval nic z jeho emocí. Opět jí připadal jako zkušený bojovník a vůdce, když před ní stál v kroužkové zbroji s mečem u pasu a rozhodným postojem.
"Chtěl jsem se tě jen zeptat, co se vlastně stalo, Ašreno."
Tmavovláska odvrátila zrak a zašeptala: "Hurbrar mě včera večer přepadnul v domnění, že jsem zlá a chci škodit lesu. Poté mě odvedl sem a spolu s Iliirjou mě pohostili, stejně jako dnes vás. Promiň, že jsem se ihned nevrátila k vám, ale Iliirja naléhala, abych si odpočinula a zůstala. Omlouvám se."
Muž se mírně usmál a rysy tváře změkly. "Nic se neděje, Ašreno, jen jsem se chtěl zeptat."
Ash'raen'shina zakroutila hlavou. "Myslela jsem, že vám to vše Hurbrar už sdělil."
"To ano, ale chtěl jsem se ujistit. Stále si nejsem jistý, jestli se těm dvěma dá věřit." Tentokrát odvrátil zrak on směrem k oknu. "Zdají se mi takoví...zvláštní."
Temná elfka se zamračila. "Chovali se ke mně vážně moc hezky, jen ze začátku, když si Hurbrar myslel..."
"To vím, Ašreno, ale vše nemusí být takové, jaké nám ukazují."
Tmavovláska dostala v té chvíli na Mierhala trošku zlost i přesto, že měla předešlého dne pochybnosti také.
"Pomohou nám, na to nezapomínej," odsekla trošku nevrle.
"Já vím, slíbili to, ale jak říkám, nemohu jim zatím věřit."
"Já jim věřím," pronesla po chvíli ticha Ash'raen'shina a zlostně se na většího muže podívala. "Rozhodně jim věřím víc, než některým z vaší družiny."
V Mierhalových očích se objevil záblesk bolesti.
Snad jsem ho nezranila. Možná to vyznělo tak, že nevěřím jemu. To jsem nechtěla, drazí duchové, to ne!
"Mierhale, já..."
Válečník zvednul ruku a sám mluvil: "Jestli máš teď na mysli Gilivana, tak chápu, že ti řekl jednou něco ošklivého, ale já nemám důvod mu nevěřit."
"Já jsem měla na mysli Sirgise," řekla tiše, ale důrazně. Původně nechtěla o mágovi mluvit s nikým jiným než s ním samotným, ale zašla již příliš daleko a nechtěla po tom plamenném obvinění nechat dobrodruha v nejistotě.
"Sirgis?!" Mierhalův hlas zněl opravdu překvapeně. "Ale Ašreno, on přece..." Zarazil se. "Ty jsi mu ještě neodpustila, že ti toho večera nevěřil, viď? Už jsem ti říkal, že chtěl být opatrný, stejně jako chci být opatrný nyní já při jednání s těmi zvláštními lidmi. Tehdy jsem tě vzal do družiny já a on byl nedůvěřivý a ty mi teď říkáš, že mohu našim hostitelům věřit a já jsem nedůvěřivý. Vidíš, je to stejné."
Temná elfka si v klidu vyslechla jeho krátkou řeč a sama si opětovně vzpomněla na to, co jí řekla o kouzelníkovi Iliirja.
"Mierhale," promluvila ash'raen'shina, "Sirgis četl mé myšlenky. Proti mé vůli."
Tvář válečníka zbělela.
Tmavovláska si jej udiveně prohlížela. "Co se děje, dokáže to snad, nebo ne?"
Mierhal si přejel rukou přes oči a opřel se o opěradlo jedné z umně vyřezávaných židlí. "On...on už to víckrát neudělá."
Chová se nějak divně...
"Neudělá? Jak to můžeš tak jistě tvrdit?"
"Podívej, Ašreno, já vím, že to co udělal, je špatné, ale já už jsem mu řekl, aby..." Zarazil se.
Temná elfka chvilku přemýšlela o významu těch slov a čím víc začínala chápat, tím víc se jí rozšiřovaly oči. Nakonec nn něj zůstala hledět bez hnutí.
"Ty jsi o tom věděl?" zeptala se nevěřícně.
Mierhal neodpověděl hned. Jeho pohled se střetnul s jejím, Ash'raen'shina se z něj snažila vyčíst co nejvíc, ale ihned věděla, jaká je pravda.
Věděl jsi to, Mierhale. A právě tobě jsem věřila hodně.. .
"Sirgis se mi jednou přiznal a slíbil, že to už neudělá."
V té chvíli však nebyla Ash'raen'shina ve své zlosti ochotna naslouchat jakémukoliv vysvětlení. Rázně se otočila a chtěla odejít, ale silné ruce ji pevně, avšak jemně chytly za ramena. Tmavovláska se obrátila zpět a zuřivě se na válečníka zadívala. Ten ji pustil a couvnul zpět. Věděla, že to nebylo opravdovým strachem, spíše snahou nepopudit ji.
"Nech mě," zavrčela.
"Uklidni se, Ašreno, promluvíme si o tom."
Muž k ní natáhl ruku, ale ona zatnula pěsti a nepřijala ji. "Víš, jaké to je, když ti někdo úmyslně čte myšlenky, saje z tebe všechna tvá tajemství?"
"Nevím, vlastně bych to ani necítil."
"Ale ten pocit..." Zatřásla hlavou a některé prameny vlasů jí spadaly do očí. Rychle je shrnula na stranu a pokračovala šeptem: "Mám s tím moc špatné zkušenosti."
"Jaké zkušenosti?"
"Tebe nemusí zajímat moje minulost stejně jako já se nezajímám o tvoji," odsekla. "Důležitá je naše společná výprava a na ní bohužel nenacházím úctu a porozumění."
"Tak to není," bránil se Mierhal.
"A jak to je," zvolala trochu plačtivě temná elfka. "Když jsem tě potkala poprvé, říkal jsi, že potřebuješ pomocnou ruku, protože jste oslabeni rozpadem družiny. Teď, když jste se opět shledali, tu vlastně nemusím být. Vůbec sem nepatřím."
Sklopila hlavu a vydechla: "Vlastně bych s vámi vůbec nikam neměla chodit."
Po sladkém ranním probuzení se cítila znovu jako by dostala tvrdou ránu. Už podruhé za dva dny zažila hezká rána a následoval chmurný den. Sice její nálada nebyla apatická jako předtím, ale cítila se osamocena. Iliirja jí během chvilky přirostla k srdci, zatímco družina dobrodruhů se jí čím dál víc odcizovala.
Mierhal jí položil lehce ruku na rameno. "Ašreno, Sirgis to už víckrát neudělá. Slíbil mi to, řekl, že toho lituje. Jsem jeho přítel a nechtěl jsem mu dělat problémy. Vím, že se zlobíš a máš na to právo, ale prosím tě o to, abys mě a jemu zkusila odpustit." Stisk na rameni zesílil, třebaže nebyl zdaleka bolestivý. "A hlavně neodcházej. Já i mí přátelé si tě ceníme a rozhodně tě nebereme jako pouhý doplněk. Na této výpravě jsi pro nás plnohodnotná společnice. Slíbil jsem, že tě poté dovedeme k temným elfům a hodlám to dodržet."
Ash'raen'shina se trošku uklidnila a přemýšlela o jeho slovech. Dívala se do jeho očí a poté řekla: "Promiň mi to, Mierhale, není to tvoje chyba. Opravdu jsi se zachoval jako dobrý přítel."
Uvědomila si, že ona se zachovala stejně jako dobrodruh. Věděla o Iliirjině tajemné schopnosti a před družinou o nich mlčela. Nechtěla o tom nic říkat, dokud nebude hostitelka souhlasit nebo se sama nezmíní.
Mierhal udělal správnou věc, to já jsem se zase chovala jako hloupá.
"Promiň mi to," zašeptala znovu.
"Není co."
"Ale se Sirgisem si promluvit chci, myslím, že na to právo mám."
Válečník si povzdechnul: "Ale nebudeš ho fackovat, že ne?"
"Pokud mi slíbíš, že budeš věřit Iliirje a Hurbrarovi..." usmála se temná elfka.
"Dobrá, budu jim věřit. A ty už se nezlob." Mierhal v té chvíli působil velmi starostlivě.
"To nechci, ale nebudu mít klid, dokud ten rozhovor nepodstoupím."
"Tak to raději už jdi, ať to máte oba za sebou." Úsměv se objevil i na válečníkově tváři.
Ash'raen'shina přátelsky stiskla jeho dlaň na svém rameni a poté se otočila a odešla z místnosti pryč. Jídelní místnost se nacházela narozdíl od té, kterou jako první navštívila ona, v přízemí a poměrně blízko hlavnímu vchodu, takže nebylo těžké zapamatovat si cestu ven. Vykročila chodbou a přemýšlela, kde by mohla kouzelníka najít.
Nejspíš bude obdivovat krásu zdejší přírody jako většina ostatních. Je to ale kouzelník a mohl by ho spíše zajímat palác a jeho architektura. Nebo může odpočívat v některém z pokojů.
Nakonec se rozhodla zkusit nejdříve štěstí venku, protože do okolí byl dobrý rozhled. Naopak v rozlehlé budově by se snadno ztratila, natož aby někoho našla. Když vyšla ven, spatřila opět tu nádhernou scenérii - louky, pokryté kvítím všemožných barev se koupaly v paprscích hřejivého slunce, třpytící se říčky a zelené hájky obývané krotkou zvěří. Na jednom z kamenných mostů přes potok spatřila postavu, jejíž oblečení nemohlo patřit nikomu jinému, než Sirgisovi. Několik dalších členů bylo rozeseto v dalších přírodních lokalitách, ale ona nyní hledala pouze jeho. Hned poté, co vykročila na cestu, vedoucí ke kamennému můstku, za sebou uslyšela klapání bot. Když se otočila, spatřila Hirna. Jeho zvláštní namodralou zbroj by si nedokázala splést s žádnou jinou a podle ní rozeznala i Hirna, neboť jí do očí svítilo slunce. Jakmile k ní dokráčel, usmál se a ona mu úsměv opětovala.
"Jsem rád, že jsem tě našel, Ash'raen'shino," pronesl klidně.
Tmavovlásce neuniklo, že jeho tvář zdobí opět ten výraz, který měl i ráno. Třebaže se usilovně snažil dívat se jí do očí, jeho pohled často sklouzl níže.
"Co máš na srdci, Hirne?"
Po předchozí hádce s Mierhalem se snažila být co nejpříjemnější, protože začínala mít pocit, že se z ní stává vzteklá hysterka. Věděla dobře, že napětí z minulých hrůz se v ní stále skrývá a občas se mu podaří dostat se na povrch. Právě proto se však snažila být klidná, protože si vzpomněla na to, že její manžel možná bude opět žít. V porovnání s tím faktem byly rozepře se Sirgisem a Gilivanem bezvýznamné drobnosti. Zlobila se sama na sebe, že se nechala v průběhu dne tak unést hloupostmi. Teď to však chtěla vynahradit.
"Jsem moc rád, že jsi v pořádku, dělal jsem si o tebe starost," řekl muž.
"Děkuji," odtušila s úsměvem.
"Nevím proč, ale zdá se mi, že jsi dnes nějaká jiná, než včera a den předtím, řekl bych...živější, radostnější."
"To jsem."
Hirn chvíli čekal na vysvětlení, ale tmavovláska se jen zasněně usmívala.
Ani se mi moc nechce za tím Sirgisem chodit. Mohla bych to celé nechat plavat.
"Víš, že jsi moc krásná, Ash'raen'shino?"
Ta slova ji vytrhla z přemýšlení a ona se se zmateným zamrkáním soustředila na Hirna.
"Co jsi...krásná?" Zasmála se a podívala se na své tělo. "Ano, ty šaty jsou moc hezké, půjčila mi je Iliirja."
Válečník se na ni chápavě zadíval. "Tak jsem to nemyslel, chtěl jsem říct, že ty jsi hezká."
"To jsou ty šaty," trvala na svém Ash'raen'shina. Loktem do něj šťouchla. "Jinak bys mi to řekl už dříve."
"Chtěl jsem," pronesl vážně Hirn. "Možná jsem našel odvahu až teď. A také jsi velice milá a příjemná."
Temná elfka se přestala usmívat a studovala rysy jeho tváře. Nic nenaznačovalo, že by si dělal legaci.
Proto ten pohled, napadlo ji.
Sklopila zrak a najednou chtěla být pryč. Nevěděla, co by měla říci nebo jak se zachovat.
"Jsem ráda, že mě vidíš v dobrém světle," odpověděla diplomaticky.
Hirn Ganiad ji stále bez hnutí sledoval, ale rozhodl se promluvit až za pro ni nekonečnou dobu: "Myslím to vážně, Ash'raen'shino, myslím, že jsi úžasná žena. Jsem rád, že jsi dnes spokojená."
Chvílemi ano, chvílemi ne, Hirne.
"Objevila se možnost, že můj manžel bude žít," řekla tmavovláska.
Sama nevěděla, proč to říká, stejně jako když mu prozradila důvod svého největšího utrpení.
"Nerozumím tomu, říkala jsi, že je mrtvý." Válečníkovy rysy trošku ztvrdly.
Ash'raen'shina pokrčila rameny. "Možná bude opět žít," zopakovala.
Hirn se nadechl k další otázce, ale v tu chvíli se ozvalo volání. Oba se otočili ke zdroji zvuku a uviděli Jergunila, který přibíhal směrem od paláce. Přiběhl až k nim a zastavil se. Po pár hlubokých nádeších a výdeších popadl dech a řekl: "Paní Iliirja a Hurbrar chtějí, abychom všichni přišli zpět do paláce, prý přišli na něco závažného."
"A o co přesně jde?" zeptal se rychle Hirn.
"To nevím," odtušil svalnatý muž. "Asi to sdělí, až se sejdeme všichni."
Jakmile to dořekl, rozběhl se Jergunil k Sirgisovi, kterého spatřil jako dalšího.
Hirn se s Ash'raen'shinou na sebe udiveně podívali.
"Co se mohlo stát?" přemýšlela nahlas temná elfka.
"Nevím, třeba už ten kůrový bojovník zjistil, kde sídlí ta banda."
Tmavovláska zakroutila hlavou. "Měli jsme přeci vyrazit až zítra, pochybuji, že by s tou informací tak spěchali. Muselo se stát něco jiného."
Namodralá kroužková zbroj zacinkala, jak se Hirn pohnul a vyrazil k paláci rychlým krokem. Ash'raen'shina se držela za ním a jeho dlouhé kroky musela dorovnávat popobíháním, navíc jí trochu v pohybu vadila dlouhá sukně.
Doufám, že se nestalo nic strašného, ale...Proč by jinak měla Iliirja s Hurbrarem tak naspěch? Zvláště Iliirja je klidná a rozvážná, kvůli maličkosti by jistě všechny nesvolávala v takovém spěchu. Ne, důvod bude jistě mnohem horší, než zjištění polohy tábořiště bandy žoldáků. Jak ráda bych se teď hádala se Sirgisem. Hirn šel již tak rychle, že musela temná elfka přejít do klusu.
Snad se mýlím. Ach, všechny dobré síly světa, dejte ať se v tom zlém tušení mýlím...