Údolí přeludů

Jak paprsek slunce proniká pod kůži
v hlubokém lese sílu nám vrací
pramínky řek se klikatí v údolí
tajemné poselství s dechem se ztrácí

Prostřené louky před očima nebe
kráčeje údolím přeludů a představ
nechci vědět proč měsíc s tmou schází
vím jen, že daleko vede má cesta

Možná jednou uvidím i plamínky z věků
kráčeje za svým snem pozoruji hvězdy
pozoruji sametové tváře, možná jednou
probudí nás nekonečná záře, snad někdy...

Zrnka zlatého prachu prosívám v prstech
v dusotu kopyt okřídlených koní přešel den
v lesích jelínci se zlatými kopýtky se pasou
bojím se, že jednou budu Tebou objeven

Popíjím z pohárů posázených démanty
jsou tu chladné, uzavřené komnaty z mramoru
dříve než procitnu, s vychladlým smíchem
s prvním rozbřeskem ztratím se v prostoru