Keltové

Keltové
Keltové byli jedním z největších a nejmocnějších barbarských národů starověké Evropy. Přesto jsou dnes některé oblasti jejich života zahaleny tajemstvím. Nezanechali totiž po sobě žádné písemné památky. Dnes jsou tedy historici při výzkumu keltských dějin odkázáni jen na archeologii a antické dokumenty.

Dějiny

Historické prameny
Dnešní poznatky o keltské kultuře vycházejí z těchto historických pramenů:
Písemné prameny.
Jedinými písemnými prameny pro výzkum historie tohoto národa jsou díla některých antických dějepisců . Jedním z nejdůležitějších zdrojů informací je spis Gaia Julia Caesara (100-44 př.n.l.) „Zápisky o válce galské“. Tato Caesarova zpráva o průběhu Římského tažení do Galie obsahuje mnoho poznámek týkajících se života Keltů (zde nazývaných Galové).
Archeologické nálezy.
Důležité poznatky o keltské kultuře přinášejí také archeologické nálezy pocházející většinou z pohřebišť nebo sídlišť. Tyto nálezy dokládají vývoj keltské kultury a pomáhají objasnit některé oblasti jejich života. (Způsob pohřbívání například objasňuje některé náboženské kulty.)
Další prameny.
Dalšími podklady pro zkoumání kultury Keltů jsou staré pověsti a mýty,které pomáhají vyložit jejich náboženské představy.

Vývoj kultury
Keltská kultura se rozděluje na dva vývojové stupně. Za počátek keltské kultury se považuje doba halštatská (8.-5.st.př.n.l.) Název je odvozen od významného archeologického naleziště Hallstatt v Rakousku. V tomto období se začíná rozvíjet zpracování železné rudy (nejstarší doba železná), dochází k rozčlenění keltské společnosti -vzniká aristokratická vrstva . Keltové v této době žili na svém původním území.
Období od 5.do 1.st.př.n.l. je obdobím vrcholu keltské společnosti a nazývá se doba laténská.(Název odvozen od naleziště La Téne ve Švýcarsku.) Během tohoto období dochází k expanzi Keltů do celé Evropy. Keltské kmeny obsazují nová území Evropy. Osidlují Balkán,britské ostrovy,část pyrenejského poloostrova a další evropská území. Některé kmeny se dostávají do severní Itálie a střetávají se zde s Římany.
V1. st. př.n.l. Keltové postupně podléhají rostoucí moci Říma a útokům Germánů a jejich kultura postupně upadá.

Život Keltů

Společnost
Národ,který dnes označujeme za Kelty, byl tvořen mnoha kmeny a kmenovými skupinami. Tyto kmeny měli podobný způsob života a společnou řeč , nikdy však netvořili jednolitou společnost sjednocenou ve státě. V čele kmene stojí náčelník a aristokratická vrstva nejvýznamnějších kmenových bojovníků.
Postavení mužů a žen v keltské společnosti bylo (především ve vyšších společenských vrstvách) téměř rovnoprávné. Mužům patřila jen výsada nošení zbraní. Z toho lze vyvodit,že keltská společnost byla na svou dobu poměrně tolerantní.
Architektura
Nejdůležitějšími pozůstatky keltské architektury, jsou jejich sídliště.Ta rozdělujeme na dvě základní formy .
Už od doby halštatské sídlí Keltové většinou na vrcholech hor a stavějí zde výšinná sídliště.Jedná se o knížecí sídla obehnaná ochrannou zdí nebo valem. Vnitřní zástavbu těchto sídlišť dnes většinou nelze zrekonstruovat.
Ve 2.st.n.l. vznikají nové typy sídlišť,tzv. oppida (z latinského oppidum = pevné místo). Jedná se o opevněná hospodářská a politická centra značné rozlohy s poměrně velkým počtem obyvatel (až 10 000). Svým uspořádáním se podobala středověkým městům. Vnitřní zástavba se skládala z hospodářských dvorců, řemeslných dílen a obytných domů.
Základem obytných domů byla kostra z dřevěných kůlů. Tato kostra se vypletla proutím a takto vzniklá síť se zamazávala vrstvou hlíny. Celek pak byl omítnut vápnem. Dochovali se však i pozůstatky kamenných staveb.
Aby oppida splňovala svoji obrannou funkci, byla pro jejich zakládání vybírána přirozeně chráněná místa, např. hřebeny hor,ostrovy nebo poloostrovy. Pro obchodní činnost byla důležitá blízkost obchodních cest.
Zemědělství
Základním zdrojem obživy byly zemědělské produkty. Keltští rolníci používali železné nástroje, které umožňovali účinné obdělávání půdy. Dokládají to nálezy pluhů,kos a srpů.
Na polích pěstovali obilí,len,mák a luštěniny. Z obilí se pekl chléb a vařilo pivo. Ze lnu se lisoval olej a jeho vlákna se zpracovávala na látky. Mák se také využíval jako olejnina a pochutina, známé ale byly i jeho omamné účinky.
Jako domácí zvířata chovali Keltové koně, psy, krávy, ovce, kozy, prasata a slepice.
Řemesla
Keltové byli ve své době velice známí svojí řemeslnou zručností. Ovládali mnoho řemesel a to na velmi vysoké úrovni. Při výrobě si dokázali osvojit mnoho nových a na svoji dobu technicky dokonalých řemeslných postupů. Řemeslné výrobky bývaly také často umělecky zpracované.
K nejdůležitějším řemeslům keltské doby patřilo hutnictví a kovářství. Kováři používali při zpracování železa mnoho nástrojů, např. kleště,kladiva,pilníky,dláta a razidla. Kovářské řemeslo se dělilo na různé obory.
Kováři na hrubou práci vyráběli předměty denní potřeby jako kladiva,pily,nože,nůžky,vrtáky,sekáče,sekery. Zemědělci mohli užívat kos, srpů, motyk, lopat a radlic. Jako první začali Keltové také okovávat koně.
Kovář na jemnou práci se specializoval na výrobu šperků a uměleckých předmětů.
Nejlepšími z kovářů byli zbrojíři. Tito řemeslníci dokázali vykovat až 80cm dlouhé čepele,které byly velmi pružné a odolné. K výrobě takovýchto zbraní byla nutná nejen zručnost, ale i speciální znalosti materiálu (Keltové znali techniku kalení oceli.)
Dalším významným řemeslem bylo hrnčířství. Vyráběna byla jemná tenkostěnná keramika. K její výrobě bylo užíváno hrnčířského kruhu, který je ve své jednoduché formě považován za keltský vynález. Keramika se vypalovala ve speciálních kruhových pecích. Nádoby se zdobily různými dekoračními prvky od rytí až po malbu.
Na vysoké úrovni bylo také tkalcovské řemeslo. Používány byly velice složité tkalcovské techniky. Tkaniny byly zhotovovány na vertikálních tkalcovských stavech.
Mezi rozvinutá řemesla patřilo i tesařství a truhlářství. Tato řemesla se uplatňovala jak při stavbě domů a lodí, tak při výrobě předmětů denní potřeby.

Náboženství
Náboženství velmi souviselo s přírodními jevy a s přírodou vůbec. O tom svědčí i posvátná místa, uctívaná tímto národem (posvátné lesy, studánky,kopce,stromy,zvířata…),a také někteří bohové(bůh-havran,bůh-jelen).Velmi důležitá je také víra v posmrtný život. Důležitá byla též moc slov(zaříkávadla,básně.)
Keltové měli mnoho místních bohů,ale několik z nich bylo zřejmě nadřazeno ostatním. Tyto bohy uctívaly téměř všechny keltské kmeny. Zvláštní postavení měla ženská božstva,ta byla považována za symboly zrození,
plodnosti a bohatství. Každý bůh měl pravděpodobně několik jmen a podob. Bohy si Keltové usmiřovali oběťmi(pravděpodobně i lidskými).Každému bohu se obětovalo jiným způsobem. Nejvýznamnějšími bohy byli:
Taranis-bůh slunce, Teutatis-bůh řemesel,obchodu a lékařství a Esus-bůh větru.
Keltští kněží se nazývají druidové . Patřili k nejvýše postaveným v keltské společnosti. Byli nositeli vzdělání a pravděpodobně používali i písmo. Písemné památky se přesto nedochovaly, legendy a znalosti se totiž tradičně předávaly ústně. Druidové se vyznali nejen v náboženství, ale také v lékařství,astrologii a jiných přírodovědných oborech. Někteří řečtí historici je proto srovnávají s filosofy.

Keltové na našem území

Keltové jsou, díky zprávám antických autorů, prvními historicky známými (tj.písemně doloženými) obyvateli našeho území.
Země Bójů
Ve 4.st.př.n.l. přichází na území Čech keltský kmen Bójů, osidluje nejúrodnější oblasti a mísí se s původním obyvatelstvem kmene Tektoságů. Z tohoto období pochází také první, dodnes používaný, název naší země -Bohemia (z římského Boiohaemum = země Bójů).
Bójové u nás začínají budovat síť obchodních cest a zakládají sídliště. Rozvíjí se řemesla a obchod. Jako první razili Keltové na našem území mince. Dobou největšího rozkvětu Bójské říše bylo období od 2. do 1.st. př.n.l.
Od r. 115 př. n. l. začínají na její území útočit germánské kmeny. V r.113 př.n.l.dochází k velké bitvě, která se stala první písemnou zmínkou o naší zemi. V této bitvě jsou Germáni poraženi. Kolem roku 50. př.n.l. čelí Keltové útokům kmene Dáků a jsou nakonec poraženi. Pozice Bójů se stávají nestabilními. Při další vlně germánských nájezdů tak dochází k postupnému obsazování jejich země. Poslední stopy keltského života se nacházejí ještě kolem roku 6 př.n.l.
Stopy keltského osídlení
Keltské osídlení dokazuje mnoho archeologických nálezů. Významné jsou nálezy posvátných a kultovních staveb (např.Markvatice u Jičína). Na našem území se také nachází největší počet keltských pohřebišť v Evropě.
Nejjasnějšími důkazy keltského osídlení jsou oppida. Největší a nejvýznamnější je oppidum na Závisti u Zbraslavi o rozloze 170 ha a délkou hradeb 9km. Vnitřní zástavba byla uspořádána do ulic,které byly dokonce dlážděné. Dalšími významnými oppidy jsou Stradonice na Berounce a Hrazany. Na celém území Čech se nachází mnoho oppid menšího významu.
Dalšími pozůstatky keltské kultury jsou některé zeměpisné názvy. Například Jizera, Sudety, Ohře, Říp a další.

Některá keltská sídliště se později stala základem středověkých měst, některé keltské vynálezy, jako jsou například nůžky a zavírací špendlík , užíváme dodnes. To vše dokazuje, že Keltové byli na svoji dobu velice vyspělým národem a zapsali se nesmazatelně do dějin starověké Evropy.



Použitá literatura:
Annalena Staudte –Lauber – Keltové ,PRAGMA 1996
Kolektiv autorů – Dějiny zemí Koruny české ,Paseka 2001
Petr Blahuš – Keltové v Čechách ,článek v magazínu Koktejl číslo 11/2003
Internet-http://eldar.cz/kangaroo/keltove/