|
„…Pane můj, povstaň již, pomoz své poddané!
Deset ran sešli jim – ať vidí, pohané!
Satane! Vzývám tě, vyjdi teď z podzemí!
Nikdo než ty mi už pomoci neumí!...“
-------------------------------------------------------------
Koukejte! Vedou ji na hranici!
Vidíte - tu hloupou poběhlici?
Synka uhranula sousedce svojí,
přesto se netváří, že se nás bojí!
Kladivo na ni, tu ďáblovu služku!
No tak už konečně přineste pušku!
Bijte ji, nešetř'te, ta už nic nezmůže.
Pohleďte na ni! Jen ďábel jí pomůže!
Vždyť se jen rouhá a soudu se vysmívá!
Tak už mi věříte? Satana uctívá!
Svažte ji! Zbičujte! Přineste pochodně!
Hoďte ji, přátelé, hoďte ji do ohně!
Slyšíte? Zapalte hranici! (S dcerou mou…)
Musíme…! (Jinak ne.. s dívenku nešťastnou…)
Ďábel ji posedl, musíme jednati!
(Potom jen srdce mé bolestí zaplatí…)
(Proč jsem tě pouštěla za nocí do lesů;
proč jsi šla, nevěda ďáblových procesů…
Proč tu teď křičíš v těch plamenech zlatavých,
proč musíš zemřít za pohledů bodavých…
Dnes je to rok, co ses provdala, holčičko,
cožpak nevzpomeneš na synkovo líčko…?
Cožpak tvůj muž neměl soucit tvůj, panenko?
Pročpaks‘ je zabila, pověz mi, děvenko…?
Proč všechny pohromy, všechna ta úmrtí;
kolik jen bolesti kolem nás proletí…
Pročpak, má dceruško… já bych ti pomohla…
Já bych tu bídu tvou sledovat nemohla…
Teď je již pozdě a já už nic nezmohu -
můžu se modlit, ať zamíříš ku Bohu…
Holčičko, proč… řekni pročs‘ lesem chodila…
Tvá matka zbytečně k Bohu se modlila…)
|