Dragon 8. a 9. kapitolka

8.

„Mami...,“ zahuhlala Darja s plnou pusou pečeného kuřete, „něco tak dobrýho už sem dlouho nejedla.“ Na chvíli se zarazila. „Řekni mi něco o dracích.“ Dodala téměř prosebně. Dragon se na ni rychle zkoumavě zahleděla. „Hm... Je jich hodně. Jsou nenápadní, obyčejní „smrtelníci“ vlastně nemají šanci si jich vůbec kdy všimnout. Jsou velice moudří, pořádají zasedání a rokují o různých důležitých věcech. Mm... Ale mohou se scházet i jen tak, aby se viděli a pozdravili... a seznámili... Zrovna jedna taková čajovna je za pár dní, vezmu tě tam, jestli tedy chceš.“ Větu nechala s otazníkem viset ve vzduchu. Darja překvapeně otevřela ústa. „A... To bych tam jako mohla?“ Dragon přikývla. Najednou se Darja chytla za hlavu a vypadala ustaraně. „Ne. Já tam nemůžu jít. Já... Měla bych se vrátit rychle domů, a....“ „Otec?“ „Hm, jo. Za pár dní se vrátí a já ani nevím kde jsem a-“ „Ale co tě nemá! Myslíš, že by beze mne přežil? Nee! Je to lemra líná… A mimochodem do čajovny asi taky zavítá.“ Darja jen vyvalila oči. „Eh, cože? On je taky...DRAK?“ „No jo, dcerunko, jsi čistokrevná. A… jez, než ti to vychladne.“ Darja se podívala na způli snězenou porci. Uvědomila si, že má hlad. A pořádný. Ale teď jíst? „Mami, ukaž mi proměnu, prosím! Já ještě nikdy neviděla draka. Jenom pegase. A i to už byla síla.“ Dragon se trošku zamračila, pak se ale zářivě usmála na svojí dceru, kterou už tolik let neviděla.

9.

Vstala od stolu z červeného dřeva a stoupla si tak, aby měla dost místa. Pak tiše zašeptala pár slov a sklonila hlavu. Vánek, jež se zrodil z ničeho, jí prohrábl vlasy a rozevlál volné členité šaty. Darja vše sledovala s rty pootevřenými v očekávání. Dragon se tiše zasmála, jakoby z dálky. Prudce zaklonila hlavu. Ve stejnou chvíli se jí za zády roztáhla obrovská kožovitá křídla, kterými krátce mávla, až jí zakryla celé tělo, které se pak během vteřiny protáhlo a zmohutnělo, taktéž hlava se prodloužila. Darje stékaly z očí slzy, jednak proto, že nikdy nic tak nádherného neviděla, a také, protože celou dobu jedinkrát nemrkla. Před ní stál velký tvor, podobný ještěru, s černými lesklými šupinami. Na elegantně prohnutém krku seděla hlava s krátkými zahnutými rohy stříbřité barvy. I přes jejich velikost vypadaly dost nebezpečně. Něžně na ní shlížely oči barvy obsidiánu, tak plné moudrosti… Dragon otevřela tlamu a na Darju se blyštělo sposty ostrých bělostných zubů. O krok ustoupila. Dragon čelisti omluvně sklapla. Při výdechu z nozder vydechla obláčky kouře. Darja se zastřenýma očima pohladila šupiny. Šťastně se na matku usmála. „To… Bylo to úžasný…“ Odněkud se ozval dlouhý hvizd. „Páni, no to bylo fakt úžasný…“ zazněl za Darjou Aëvanův sarkastický hlas. Darja zavrčela a pomalu se otočila. Dragon vztekle zařvala a zalila mága sprškou plamenů.