Dragon 10. kapitola

„Aëvane zlořečený krutovládce Světla, nepřišel jsi ve vhodnou dobu!“ zasyčela Dragon. Aëvan se hrubě usmál a shodil ze sebe svou dosavadní hořící podobu. „Taky jsem si všiml,“ zašeptal on. Úkosem se podíval na Darju. Ta stála více ochromená děsem než strachem, neschpná slova či výkřiku. Měla jsem pravdu, když jsem si myslela, že všichni mágové sou jenom starý dědkové toužící po moci, pomyslela si zhnuseně.

Aëvan po ní mrštil ostrým modrým bleskem. Nechápala jak, ale stačila se mu vyhnout. Byla tak rozlícená, že vůbec nevěděla, co dělá. Složila před sebou dlaně a pochvíli z nich vyšleho bílé světlo. Se vší zlobou jej mrštila po mágovi. Už se zdálo, že ho porazila, že cítí zápach spáleniny a slyší, jak mu praskají kosti v těle, on však k jejímu zděšení světelnou střelu zachytil a úděsnou rychlostí ji poslal Darje zpět. Nestihla ani vykřiknout, když se jí do kůže zařízly tisíce drobných jehel, pronikly dovnitř a tříštily jí duši.

Dragon ohromeně sledovala svou umírající dceru. Pak se rozhodla. Omráčila mága úderem křídla a ponořila se do své materie temnoty. Její mysl zaplavilo zlo, tak známé, že jí skoro ani jako zlo nepřipadalo. Mág už se probíral a tak zapátrala v mysli po co nejsilnějším kouzle Zranění a Smrti, které znala. Náhle jich tu bylo několik a ona měla dostatek času na to, aby je spletla dohromady a vetkala do nich skoro polovinu své materie. Vše udělala během okamžiku a v dalším z dračí tlamy vyrazila hrozivá slova smrti, která se s úděsnou výdrží několikrát odrazila od kamenných zdí, než se sformovala a v jediném oslnivém záblesku uhodila do Aëvanova těla. S ohlušujícím rachotem se rozlétlo na miliony kousků, a i ty se za okamžik rozpustily v šedou mlhu.

Dragon se rychle změnila do lidské podoby a přispěchala k Darje. „Mami…“ zasténala tak tiše, až se k ní musela Dragon nahnout. „Mami… Pozdravuj tátu…“ zašeptala nakonec. Pak její oči dostaly skelný nádech a její napjaté tělo se uvolnilo. Vydechla poslední vzduch z plic. Ten se v stříbritém obláčku nesl na místo, kde se předtím vznášela materie temnoty, vytvořil malou kouli a prozářil měkkým světlem Dragoninu sluj.

Dragon v záchvatu zoufalství přešla k portálu do kostela a jediným úderem pěsti ho rozbila na tisíc kusů, zrcadlících její divokou zlobou naplněnou tvář.