|
Jsi podvodník a lhář,
Jsi zloděj a žhář.
Mou duši jsi upálil,
Mé smysly jsi ošálil.
Od té doby uplynulo mnoho vody v řece
a já dávno zapomněla všechno přece.
Proč teď mísíš se mi do života dál
a usazuješ se v něm jak na dně kal.
Nenávidět tě – to právo mám.
S chutí ti do jídla jed dám,
Radostně se budu na tvou agónii dívat
a k tomu ti ódy na smrt zpívat.
Krutě jsi mě podvedl
a na černé rozcestí svedl.
Srazil jsi mě na kolena,
ale já se zase zvedla.
Teď stála jsem pevně,
ale tys přišel ke mně,
po x-té mi do srdce dýku vrazil
a na kolena mě srazil.
Však hbitě jsem vstala,
všechny své zbraně vzala,
protiútok ti vrátila
a konečně tě zabila.
Ta stopa, co ve mně předtím zbyla,
co na dlouhé měsíce se skryla,
tu jsem teď nadobro zašlapala
a na tebe se konečně vykašlala.
Pořád jsi mě špinil, hanil,
Každou chvíli jsi mě zranil.
Teď jsi mrtvý a já živá –
- tahle kapitola už je zakončená.
|